Coliving: Levnější způsob bydlení budoucnosti?

Zrušit ztišení

Přeskočit reklamu

2 m 35 s / Autor: TV Architect Popisek: Gaia Arzilli

Města a urbanismus

#Cohousing #sdílení #bydlení

další

Sdílet na facebook twitter

Cohousing nebo také coliving je způsob bydlení, jež klade důraz na mezilidské vztahy a současně zachovává a podporuje osobní nezávislost. Snaží se zachovat to nejlepší, co nabízel život v tradičních provázaných vesnických společenstvích, a přenést to do 21. století. (Video je v angličtině)

Coliving (Cohousing) vznikl jako reakce na běžné anonymní formy bydlení a z pragmatických důvodů, jako je participace, spolupráce a vzájemná výpomoc mezi lidmi. Historie tohoto fenoménu se začala psát v sedmdesátých letech dvacátého století v Dánsku, kde jsou dnes už stovky těchto společenství.

V osmdesátých letech byl tento koncept přenesen do USA, kde se od té doby rychle šíří. Existuje zde přes dvě stě cohousingů v nejrůznějších fázích vývoje – od projektů po realizace. Spoustu cohousingových společenství najdeme i v ostatních anglofonních zemích, jako je například Kanada, Austrálie, Nový Zéland, ale také v severní a západní Evropě.

Koncept cohousingu se nedávno začal šířit i do zemí jižní Evropy (Francie, Itálie, Španělsko), a dokonce i zemí Dálného východu (Jižní Korea, Japonsko). Přestože se jedná o země s odlišnou historickou a kulturní zkušeností, jiným ekonomickým postavením i legislativou, tak se v nich cohousing úspěšně šíří.

Jak to funguje

Jde o to přenést vysoký standard bydlení v hotelu do obyčejného bydlení. Každá domácnost má k dispozici plně zařízenou a zcela soběstačnou soukromou bytovou jednotku, stejně jako v běžném bydlení. Užitková plocha bytu je ovšem výrazně rozšířena o společné prostory (interiéry i exteriéry), které sdílejí stejnou měrou všichni obyvatelé komunity. Velmi důležitý je fakt, že se obyvatelé aktivně podílejí na fungování sousedského společenství (a většinou také iniciují projekt i vznik komunity).

K výhodám cohousingu patří nejen bližší mezilidské vztahy, ale také cena. Jedná se totiž o cenově dostupnější alternativu bydlení, což může být pro mnohé lidi vítanou možností. Především vzhledem k tomu, jak například v České republice rostou ceny bytů a ne každý si může byt dovolit.

Napříč generacemi

Přestože trend spolubydlení bývá často chápán jako způsob soužití mladých lidí během studií nebo po nich, cohousing jde ještě dál. V bytech tohoto typu se mohou setkávat mladí lidé, páry s dětmi i bez dětí se seniory, kteří si mohou vzájemně pomáhat, obohacovat se, mluvit spolu.

Typický cohousingový projekt je umístěn na okraji velkého města a žije v něm mezi patnácti a třiceti domácnostmi s obyvateli různého věku. Auta parkují na kraji pozemku, mezi domy jsou pouze cesty pro pěší, dětská hřiště a stoly s lavičkami. Ty umožňují neformální setkávání obyvatel.

Domy jsou řadové s relativně malou obytnou plochou, je v nich veškeré vybavení včetně kuchyně. Mají vlastní malé zahrádky, ale obyvatelé obvykle upřednostňují pobyt na předzahrádkách, které jsou otevřeny do společných prostranství. Tak se lze lépe setkávat se sousedy. V centru se nachází takzvaný společenský dům, jenž je středem komunitního života.

Společné večeře

Tam se obyvatelé mohou účastnit společných večeří, jsou zde herny pro děti, dílna, prádelna a další vybavení. Obyvatelé se dobře znají, protože spolu komunikují už od počátečních plánovacích fází, a vznikají tak mezi nimi různé vazby. Hlídají si navzájem děti, sdílejí společně i různé vybavení, které nepotřebuje každá rodina, například sekačku na trávu, nebo které by si některé rodiny nemohly dovolit.

Existují i vesnická společenství, nebo naopak společenství uprostřed velkých měst. Existují i malé cohousingy začínající na počtu dvou rodin nebo naopak velké se stovkami domácností.

Podívejte se na rozhovor TV Architect s Gaiou Arzilli, externí konzultantkou ateliéru Stempel&Beneš při Fakultě architektury ČVUT v Praze, která svými slovy popisuje fenomén sdíleného bydlení.

nyv