Pražský hrad zahájil další etapu dlouhodobé obnovy katedrály sv. Víta, Václava a Vojtěcha. Restaurátoři, kameníci a další specialisté pracují na více než 650 let starých konstrukcích vysokého chóru a opěrném pilíři v jižní části chrámu vybudované mezi lety 1372-1374. Náročné zásahy mají zajistit zachování jedné z nejvýznamnějších českých památek pro další generace.
Shrnutí článku v bodech:
Aktuální práce se soustředí na konstrukci oken vysokého chóru a opěrný pilíř vybudovaný mezi lety 1372 až 1374. Hlavním důvodem zásahu je havarijní stav kamenných částí, do nichž jsou osazena dvě okna na jižní straně chrámu. Odborníci budou v následujících měsících postupně odstraňovat poškozené prvky a nahrazovat je novými díly z přírodního pískovce.
Zajímavostí je, že ostění těchto oken prošla podobně rozsáhlou opravou naposledy v roce 1757 po požáru varhan způsobeném pruským ostřelováním Pražského hradu. Tehdy byly některé poškozené části nahrazeny štukovými kopiemi a zajištěny železnými prvky, které však během staletí podlehly korozi a ztratily svou nosnost.
„Jde o mimořádně náročné zásahy, které vyžadují zkušený tým restaurátorů, kameníků a dalších specialistů. Hlavním důvodem letošních oprav uvnitř katedrály je havarijní stav konstrukce, do které jsou vsazena dvě okna na jižní straně vysokého chóru. Jedná se o další fázi systematické péče o památku. Provádíme ji každoročně tak, abychom její stav neustále zlepšovali a zachovali ji na další stovky let,“ vysvětluje ředitel Správy Pražského hradu Pavel Vyhnánek.
Více o historii a dostavbě katedrály sv. Víta se dozvíte také v našem seriálu Skryté poklady architektury pohledem Zdeňka Lukeše, kde jsme se tomuto mimořádnému architektonickému dílu věnovali samostatně.
O dostavbě západní části gotické katedrály bylo rozhodnuto v polovině XIX. století po zřízení Jednoty pro dostavění katedrály (1842). Projekt byl nejprve zadán Krannerovi, po jeho smrti v roce 1871 v díle pokračoval Mocker a na něho navázal od roku 1901 Hilbert.
Mohlo by vás zajímat
Historické budovy
7 m 13 s
Dostavba katedrály sv. Víta
Součástí letošní etapy je také rozsáhlý průzkum okolních částí chrámu. Restaurátoři vyčistí kamenné povrchy, opraví spáry, zkontrolují klenby a obnoví vitráže v obou oknech vysokého chóru. V interiéru se zaměří rovněž na konzervaci historických maleb zemských znaků umístěných pod římsou vnitřního triforia.
Ve vnější části katedrály budou odborníci restaurovat opěrný pilíř vysokého chóru, opravovat praskliny a odstraňovat škodlivé soli. Obnovou projdou také vybrané sochařské detaily včetně trojice chrličů z 19. století, které zobrazují fantastické bytosti a postavy s démonickými rysy.
Správa Pražského hradu investuje do oprav katedrály každoročně desítky milionů korun. V předchozích letech byly obnoveny například části severozápadní věže, kružbové zábradlí, chrliče nebo Kůrova kaple pod Wolmutovou hudební kruchtou. Aktuální práce navazují na systematickou snahu o postupné zlepšování technického stavu chrámu, aniž by byl omezen návštěvnický provoz.
Obnova více než šest a půl století starých částí katedrály sv. Víta potvrzuje význam dlouhodobé a odborně vedené péče o historické stavby. Projekt ukazuje, že i u nejcennějších památek je nezbytné průběžně řešit technické problémy vznikající působením času, počasí i dřívějších stavebních zásahů. Díky současným restaurátorským pracím získá jedna z ikon české gotické architektury lepší předpoklady pro zachování své hodnoty do budoucna.
Zdeněk Lukeš je jméno, které zná většina milovníků architektury. Historik, teoretik, pedagog, publicista, ale především člověk, který o stavbách nemluví jen věcně. Vypráví o nich jako o starých známých. Celovečerní dokumentární film mapuje jeho životní cestu od dětství přes práci na Pražském hradě až po současnost. Nabízí osobní pohled na muže, který zasvětil celý život krásám architektury a jejím příběhům.
Již ve čtvrtek 15. prosince představí na své přednášce historik a teoretik architektury Zdeněk Lukeš proměny hradu po roce 1989. Po sametové revoluci se zde odehrálo několik zásahů, které místo proměnily. Zpřístupněny byly mnohé do té doby uzavřené prostory, např. Královská zahrada s Míčovnou, Jižní zahrady, Císařská konírna či Tereziánské křídlo Starého královského paláce. Zmíněny budou díla architektů Josefa Pleskota, Evy Jiřičné, Bořka Šípka, Petra Hlaváčka, ateliérů HŠH, DaM, D3A, Marka Štěpána a dalších.
Areál v severovýchodní části Hradu tvoří renesanční budovy Purkrabství, dále úzké západní tzv. Lobkowiczké křídlo a románská Černá věž na východní straně, přilehlé nádvoří s letní divadelní scénou a zeď, jež ho odděluje od Jiřské ulice. Na počátku 60. let minulého století bylo rozhodnuto, že zde vznikne Dům čs. dětí. Byly zbourány středověké domky uvnitř a vestavěna prosklená hala s ocelovou konstrukcí (pro celkovou zchátralost odstraněna před deseti lety).
Významný český architekt Pavel Janák (1882-1956), žák Josefa Zítka z pražské techniky a Otta Wagnera z vídeňské umělecké akademie, později též profesor pražské UMPRUM a tvůrce architektonického kubismu, byl jmenován hradním architektem po rezignaci prof. Plečnika a nástupu prezidenta Edvarda Beneše, který se s Janákem znal z přestavby a dostavby Černínského paláce na Ministerstvo zahraničních věcí, jež architekt prováděl před svou hradní érou.
