Josef Zasche: Genius, kterému doba ukázala záda
Josef Zasche byl architekt německé národnosti. Studoval ve Vídni, ale nesmazatelnou stopu svého tvůrčího génia zanechal v mnoha českých městech. Například v rodném Jablonci nad Nisou, v Praze nebo v Aši. Přestože se přátelil a mnohými českými architekty, poválečná mašinerie jej doslova smetla. Snažil se věnovat svému řemeslu i po druhé světové válce, ale neměl dost prostoru na to, aby ukázal, jaká díla v něm ještě dřímají.
Zasche (čti cáše) působil v první polovině 20. století v Čechách. Narodil se 9. listopadu v Jablonci nad Nisou a přišel na svět po sestře Amalii jako druhé dítě brusiče skla Josefa Zascheho a jeho ženy Franzisky. Otec poměrně rychle zbohatl díky obchodu s bižuterními polotovary. Bohužel ještě v dětském věku obě děti osiřely, nejdříve zemřela matka a 4. listopadu 1881 ve věku jedenapadesáti let i otec. Díky zděděnému jmění ve výši téměř třiceti sedmi tisíc zlatých se ale sourozenci mohli nadále vzdělávat. Chlapcovým poručníkem se stal strýc Anton Pfeiffer, vývozce skleněného zboží.
Studia
Josef vychodil v Jablonci měšťanskou školu a poté navštěvoval v letech 1885–1889 stavební oddělení průmyslové školy v Liberci. Následovala studia ve Vídni. Tam se stal posluchačem Akademie výtvarných umění, kde studoval architekturu u profesora Karla von Hasenauera, na praxi nastoupil do ateliéru Friedricha Schachnera.
Roku 1895 se přestěhoval do Prahy, přesto však své první významné projekty realizoval v severních a západních Čechách. Šlo například o kostel Povýšení sv. Kříže v Jablonci, spořitelnu v Aši a výstavní pavilon v Liberci.
Modrá vila pro Karla Wilferta
V roce 1906 mu byl propůjčen titul stavební rada a začal se prosazovat také v hlavním městě dnešní České republiky. Pro sochaře Karla Wilferta ml. navrhl takzvanou Modrou vilu, dále palác Pražské železářské společnosti, dům U tří jezdců a palác Vídeňské bankovní jednoty. Ten byl postaven v letech 1900–1910 a získal ocenění jako nejlepší stavba Rakouska-Uherska. Dále navrhl lidovou knihovnu „Weinmanneum“ v Ústí nad Labem, okresní chudobinec v Chomutově, v Praze pak palác Asekuračního spolku průmyslu cukrovarnického a v Jablonci kostel Nejsvětějšího Srdce Ježíšova.
Byl jedním z architektů německého původu, kteří spolupracovali s architekty českými. Udržoval přátelské vztahy s Janem Kotěrou a Pavlem Janákem, se kterým spolupracoval na stavbě Paláce Adria v Praze. Byl zván do porot architektonických soutěží, byl členem kuratoria německé sekce Moderní galerie v Čechách, dále členem Německé společnosti věd a umění v Československé republice. K jeho dalším funkcím patřilo také předsednictví Společnosti německých architektů v Čechách.
Nucený odchod a konec života
Ačkoliv nikdy nebyl nacistou, hlásil se k sociální demokracii, byl po roce 1945 přinucen nejprve opustit Prahu a později byl, i přes přímluvy svých českých kolegů, vysídlen do Německa. Architekt byl těmito životními peripetiemi zcela zničen. Stejně dopadl i jeho unikátní osobní archiv včetně knihovny a veškeré dokumentace.
S tíživou životní situací se nechtěl smířit a přes pokročilý věk se pokoušel získat v novém působišti zakázky nebo místo pedagoga. Rovněž se obracel na československé státní orgány a snažil se dokázat, že se žádným způsobem neprovinil proti Československé republice. Navzdory všem těmto snahám už ale prostor pro další tvorbu nedostal a v naprostém zapomnění zemřel dne 11. října 1957 v obci Schackensleben nedaleko Magdeburku.
Rodná chalupa architekta Josefa Zascheho dosud stojí v Křížově ulici a je zapsána do seznamu kulturních památek. Také všechny stavby, které v Jablonci realizoval, zůstaly zachovány.
nyv
Mohlo by vás zajímat:
Doporučené pořady
Partneři
Odborní partneři
Mediální partneři
