Odebírat novinky
 

Jaroslav Otruba: Architektem v nelehkých dobách a spolutvůrce pražského metra

Jaroslav Otruba: Architektem v nelehkých dobách a spolutvůrce pražského metra
6. 7. 2018 / Autor: Wikimedia commons/ Vitezslava Popisek: Architekt Jaroslav Otruba

Architekt Jaroslav Otruba prožil většinu života v nelehkých dobách české moderní historie. Z důvodu nacistické okupace a zavření vysokých škol nastoupil do projekční kanceláře v Praze. Z politických důvodů byl převeden do nově vzniklého Metroprojektu jako hlavní architekt při přípravě a realizaci pražského metra. Získal mnoho prestižních ocenění za projekty vybudované v Československu i v zahraničí. Jeho velkou vášní bylo také malování.

Jaroslav Otruba přišel na svět v Olomouci jako syn truhláře. Většinu života prožil v bouřlivé době české moderní historie: jako dítě zažil konec 1. světové války, rozpad Rakousko-Uherska a vznik samostatného Československa v roce 1918, od roku 1939 pak nacistickou okupaci, následující komunistický režim po únorovém puči v roce 1948 a listopadový převrat 1989. I přes všechny tyto národnostní a politické změny si celý život uchoval svoje morální zásady s pevnou vírou v demokratické hodnoty. Zázemí nacházel v klidném rodinném prostředí a v malbě.

V povědomí odborné i laické veřejnosti je však Jaroslav Otruba zaveden jako architekt-urbanista, ale především jako autor barevných hliníkových obkladů trasy A pražského metra, které bývají přirovnávány k výtvorům pop-artu šedesátých let. Dodnes jsou tyto obklady pražskou atrakcí, i když už dnes málokdo z řad širšího publika zná jméno jejich autora.

Studium v pohnuté době

Sedmileté středoškolské studium dokončil Jaroslav Otruba na první státní reálce v Praze-Karlíně. V roce 1934 vstoupil na Vysokou školu architektury a pozemního stavitelství v Praze, kde studoval architekturu u prof. Mendla, urbanismus u prof. Mikuškovice a kresbu a malbu v ateliéru prof. Blažíčka. Po uzavření vysokých škol za okupace nastoupil jako architekt do projekční kanceláře akad. arch. F. Stalmacha a J. Svobody v Praze. Tam pracoval do roku 1945. V témže roce vykonal státní zkoušku s vyznamenáním, jejíž absolutorium mu Ministerstvo školství přiznalo se zpětnou platností k roku 1940.

Po válce, kdy přijal místo asistenta na Fakultě architektury a pozemního stavitelství ČVUT v Praze, se zúčastnil budování Ústavu architektury staveb zdravotnických, kde pracoval na obsáhlé teoretické studii operačních oddělení nemocnic a následně ji předložil jako disertaci. V roce 1953 byl na jejím základě jmenován doktorem technických věd. V letech 1957–1959 vypracoval dvoudílnou habilitační práci na téma „porodní ústavy“ – ta však nebyla nikdy posouzena.

Od roku 1945 až do roku 1959 působil Jaroslav Otruba na Fakultě architektury a pozemního stavitelství ČVUT v Praze. Zpočátku se zde jako asistent účastnil budování Ústavu architektury staveb zdravotnických a v roce 1959 byl kolegiem děkana vybrán pro projekční práce na výstavbě ČVUT v Praze-Dejvicích.

V čele výstavby pražského metra

Vzhledem k politickým změnám na fakultě a nátlaku na pedagogy, kteří se nepodrobili tehdejším politickým požadavkům, se Otruba rozhodl v roce 1960 sám odejít. Získal pak pozici vedoucího projektanta ve Státním ústavu dopravního projektování a v roce 1970 byl převeden do nově vzniklého Metroprojektu jako hlavní architekt při přípravě a realizaci pražského metra, trasy A a C. V roce 1976 byl přihlášen Otrubův design na obložení staničních tunelů metra trasy A pomocí barevných hliníkových desek. Návrh byl schválen a autorské osvědčení bylo posléze vydáno 1. 12. 1982.

Do takzvané první fáze realizovaných projektů Jaroslava Otruby patří několik převážně dopravních staveb: budova nádraží, hotelu a dvou obytných domů pro železniční zaměstnance v Prostějově z roku 1947, následujícího roku projekt nádražní budovy v Řečkovicích u Brna či v Přibyslavi realizovaný projekt dvou z celkem tří typů výpravních budov na dráze Havlíčkův Brod – Brno, jež byly postaveny v roce 1949.

Z pozdějšího období šedesátých a sedmdesátých let 20. století je to kancelářský komplex inženýrských a průmyslových staveb v Praze-Vršovicích, administrativní budova v Praze na Kubánském náměstí, budova Generálního ředitelství dálnic v Praze 2 na Vinohradské třídě a administrativně-provozní budova Ministerstva dopravy v Praze na Žižkově v Olšanské ulici.

Vřídelní kolonáda v Karlových Varech

Patrně nejznámějším architektovým dílem je Vřídelní kolonáda v Karlových Varech z roku 1961, která byla součástí širšího konceptu na architektonicko-urbanistické řešení městského lázeňského centra. Z původních plánů byla realizována pouze kolonáda.

Důležitou kapitolou v životě Jaroslava Otruby byla i pedagogická činnost v době jeho působení na pražské Fakultě architektury a pozemního stavitelství ČVUT. V letech 1945–1960 vedl semináře z typologie, přednášel o základních architektonických prvcích, ale také o metodice oboru. Již v roce 1940, ještě s nedokončeným vysokoškolským vzděláním, předložil jako spoluautor soutěžní návrh na úpravu Karlova náměstí v Praze. Po osvobození v roce 1945 se Jaroslav Otruba zúčastnil mnoha nejen tuzemských soutěží, za něž získal řadu prestižních ocenění. Mezi ty nejdůležitější patří soutěž o Státní divadlo a operu z roku 1956 (III. cena ve veřejné části a II. cena ve vyzvané užší části soutěže), v roce 1960 soutěž na architektonicko-urbanistické řešení lázeňského centra Karlových Varů (I. cena v užší části soutěže), v roce 1966 soutěž na architektonicko-urbanistické řešení areálu Františkových Lázní (I. cena), nebo ve spolupráci s Janem Šrámkem soutěž na odbavovací halu Hlavního nádraží v Praze v roce 1970 (I. cena).

Za komunismu v zahraničí

K prestižním projektům patří i účast na zahraničních soutěžích, což v tehdejším Československu nebývalo běžnou praxí. Jedinečným úspěchem bylo páté místo v mezinárodní soutěži na architektonicko-urbanistické řešení Náměstí národů v Ženevě v roce 1957. Následující rok to byly dvě účasti: na mezinárodní soutěži na výstavbu radnice v kanadském Torontu a na památník padlým v Osvětimi, v roce 1962 následovala mezinárodní soutěž na řešení hlavního nádraží v Sofii a v roce 1965 mezinárodní soutěž na EUROKURSAL SAN SEBASTIAN ve Španělsku.Za vytvoření základní koncepce architektonického řešení stanic metra trasy C byla Otrubovi udělena Cena hlavního města Prahy.

Malířské ambice

Vedle architektonické činnosti znali Jaroslava Otrubu lidé z okruhu jeho nejbližších přátel i jako malíře – autora barevných abstrakcí. Otrubovy obrazy zahrnují několik námětových okruhů, jejichž společným jmenovatelem je město a jeho architektonické proměny. 

Zpočátku Otruba maloval olejovými barvami, ale oblíbil si i techniku malby novodobými syntetickými akrylovými barvami na papíře. Oceňoval u nich hlavně možnost nanášet transparentní i pastózní vrstvy. Pastózní malba je typická nanesením barvy ve velké vrstvě, která zcela zakryje podklad.

Architekt své obrazy nikdy nechtěl vystavovat ani prodávat. Proto nejsou veřejnosti známé a jsou dnes uchovávány v soukromých sbírkách jeho přátel v Evropě, USA a Austrálii. Jediná výstava jeho děl se uskutečnila v hale Obvodního ústavu národního zdraví v Mostě roku 1983 pod názvem Město v obrazech Jaroslava Otruby.

Architekt a výtvarník dr. Ing. arch. Jaroslav Otruba zemřel v devadesáti letech v roce 2007 v Praze.

nyv

Hledáte inspiraci pro bydlení?

Publikování nebo další šíření obsahu serveru TVarchitect.com je bez písemného souhlasu společnosti Living Media s.r.o. zakázáno.
Orgánem dohledu nad poskytováním audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání je Rada pro rozhlasové a televizní vysílání.
© 2019 Living Media s.r.o.
Vytvořeno v Beneš & Michl