Vznikla nová databáze, která se věnuje ženám v architektuře

5. 1. 2024 / Autor: Štěpánka Šulanová

Zprávy a aktuality

#ženy v architektuře #databáze #online databáze #webové stránky #architektky

další

Sdílet na facebook twitter

Nově spuštěné webové stránky mají název Ženy v architektuře: architektura a emancipace v České republice po roce 1945. Řešitelský tým si totiž řekl, že ženská jména architektek jsou jen málo známá a pustil se do sestavování databáze, která aktuálně čítá zhruba 100 biografií.

Za projektem stojí tým ve složení Helena Huber-Doudová, Klára Brůhová, Petra Hlaváčková, Šárka Malošíková, Nikola Zahrádková a Barbora Řepková. Projekt podpořila Grantová agentura České republiky a vznikl ve spolupráci Národní galerie v Praze a Vysoké školy uměleckoprůmyslové.

Online výzkumný katalog představuje ženy působících na poli tuzemské architektury a soupisy jejich děl, včetně obrazové galerie projektů. Mezi zastoupenými tvůrkyněmi najdete Alenu Šrámkovou, Evu Jiřičnou, Zdenku Novákovou, Růženu Žertovou, Vítězslavu Rothbauerovou, Danielu Fenclovou, Marii Davidovou, Jaromíru Šimoníkovou a mnohé další. Navíc je nachystáno i prvních pět podcastových rozhovorů s architektkami, a podle tvůrců budou přibývat i další.

Databáze a web vznikly jako součást výzkumu zaměřeného na mapování a interpretaci tvorby žen v architektuře v kontextu společensko-politických změn v České republice. Cílem je přehled jejich aktivit mezi lety 1945 a 2000. V rámci výzkumu byl kladen důraz na mezioborové souvislosti a témata jako například výkon architektonické profese nebo syntéza profesního a osobního života. Projekt představuje ženy v celém spektru jejich aktivit, jako architektky-projektantky, teoretičky, historičky, designérky, ale i úřednice a mediátorky. Kromě databáze se plánuje i kniha Ženy v architektuře, jejíž vydání je plánováno na letošní jaro.

Mohlo by vás zajímat

Osobnosti

14 m 37 s

Pavla Melková

Pavla Melková je česká architektka, výzkumnice a teoretička architektury. Jedná se o velmi všestrannou osobnost. Působí jako vyučující na Fakultě architektury ČVUT a zároveň pracuje v architektonickém ateliéru MCA, který založila s architektem Miroslavem Cikánem. Spolupracuje ale i s Institutem plánování a rozvoje hlavního města Prahy, kde založila Kancelář veřejného prostoru. Je také členkou Kolegia ředitele, místopředsedkyní Gremiální rady a vedoucí Odborně-vzdělávacího programu Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy. Věnuje se také volné umělecké tvorbě, vydala mj. sbírku básní a vytváří výtvarné objekty.

Mohlo by vás zajímat

Osobnosti

14 m 06 s

Viktorie Součková

Architektka Viktorie Součková v roce 2000 absolvovala UMPRUM, kde byla studentkou u Evy Jiřičné. „Bylo to úžasné. Najednou se styl vyučování úplně změnil. Do té doby jsme vždy dostali zadání s parcelou, na kterou jsme museli navrhnout stavbu. S paní architektkou Jiřičnou to bylo více o přemýšlení,“ říká Součková, která měla pracovní zkušenosti již za studií, jelikož díky Evě Jiřičné začala v roce 1999 pracovat ve společnosti Foster + Partners v Londýně. Po návratu do Prahy dokončila diplomovou práci a posléze se znovu vrátila do Foster + Partners, kde prožila dalších sedm let.

Na léta studií vzpomíná takto: „Moje první volba byla geologie, ale pak přišel třeťák, čtvrťák na gymplu a už jsem se musela rozhodovat, kam dál,“ vzpomíná a pokračuje: „Bavilo mě kreslení a modelování věcí. Oba rodiče jsou navíc architekti.“ Po spolupráci s Foster + Partners se později přesunula do architektonického studia Bogle Architects.

Mohlo by vás zajímat

Osobnosti

13 m 02 s

Markéta Cajthamlová

Architektka Markéta Cajthamlová se narodila do architektonické rodiny. „Můj otec byl architekt, který bohužel zemřel, když jsem byla malá. Jeho bratr byl také architekt, moji bratranci také. Furt jsem se v tom prostředí pohybovala. Přestože mě otec opustil jako malou, nádech povolání doma vládnul stále,“ vzpomíná Cajthamlová.

Mohlo by vás zajímat

Osobnosti

21 m 53 s

Eva Jiřičná

Narodila se ve Zlíně, ve čtyřech letech se s rodiči přestěhovala do Prahy a do rodného města se vrátila až po revoluci. „Tamní obyvatelé mezi sebou měli dobré vztahy, táta o Zlíně neustále mluvil. Až jsem byla v devadesátých letech překvapená, jak se město drží,“ vzpomíná architektka Eva Jiřičná, která krátce po invazi vojsk Varšavské smlouvy našla útočiště ve Spojeném království, konkrétně v Londýně.