Vila rodiny Löw-Beer: Nacisté, ukradený nábytek a záhadná smrt majitele

Továrník Moritz Fuhrmann nechal na rozlehlém pozemku vybudovat rodinnou vilu. Tu jeho dědicové prodali v srpnu 1913 za necelých tři sta tisíc korun textilnímu podnikateli Alfredu Löw-Beerovi. Nový majitel nechal ve třicátých letech dům částečně stavebně upravit, nechal přestavět především prostor centrální schodišťové haly. Autorem úprav byl vídeňský architekt Rudolf Baumfeld.

V roce 1940 zabavili vilu Němci pro potřeby tajné státní policie. V roce 1946 byla nad objektem ustanovena národní správa a v roce 1954 se stavba stala majetkem československého státu. V letech 1962-2012 v ní sídlil domov mládeže. V současnosti je Löw-Beerova vila v majetku Jihomoravského kraje a ve správě Muzea Brněnska, příspěvkové organizace.

Vila architektonicky

Secesní dekor zdobí uliční i zahradní průčelí, obdobný se opakuje i na stěnách a stropech v interiérech včetně truhlářských konstrukcí. Secesní rostlinné motivy zdobí litinové zábradlí vstupního schodiště, ale také původní keramické dlaždice v dolním a horním foyer.

Dlažba vydržela na svém místě nezakrytá bez poškození po celou dobu existence domu, vydržela gestapo i provoz domova mládeže. To hodně vypovídá o odolnosti a kvalitě tradičních keramických dlaždic české výroby.

Středobodem tohoto uměleckého díla je centrální schodišťová hala s horním prosvětlením, kde se za časů Löw-Beerových dokonce stolovalo. Dominantu této části tvoří mramorový krb z třicátých let od architekta Rudolfa Lothara Baumfelda. Tento krb nemá komín, je totiž plynový. Před krbem býval sedací nábytek, ten však pravděpodobně odvezlo gestapo.

Jediným původním kusem nábytku v hale a vůbec v celém domě je napevno umístěná umyvadlová skříňka v jídelní části haly. Z jídelny lze projít do knihovny s pracovnou a na terasu s nádherným výhledem do zahrady.

Během nedávno realizované přestavby se přišlo na to, že ve třicátých letech, kdy se Alfréd Löw-Beer snažil o zmodernizování domu, nechal masivní secesní výplně zábradlí z jilmu s motivem šištic nahradit jednoduchými výplněmi. Tehdejší řemeslníci nicméně postupovali nanejvýš citlivě. Původní výplně ponechali a pouze je překryli. Dnešní restaurátoři, pro něž byl objev původních výplní velkým překvapením, se proto rozhodli ponechat jen část novějších, větší část zábradlí má tak opět původní výplně.

Z boční části haly vede prostorné schodiště do patra domu. Z pokojů v budově najdeme původní ložnici manželů, z níž se jde na terasu. Okno s dveřmi bylo v místnosti upraveno plátkovým zlatem.

Kde byla v prvním patře původní koupelna, lze poznat podle odkrytého fragmentu původní výmalby z počátku dvacátého století. Manželka majitele údajně neschválila klasické obklady, proto je nechala pouze „namalovat“.

Vila byla na svou dobu také velmi dobře technicky vybavená. Systém vytápění a chlazení v zimě přiváděl teplý vzduch do všech místností a v létě zajišťoval větrání.

Kdo byli Löw-Beerové?

Rodina významných průmyslníků ve vlnařství a cukrovarnictví Löw-Beerů pochází z Boskovic. V roce 1795 je v domě č. 9 v dnešní Traplově ulici číslo 12 jako majitel zapsán Judas Löw Beer. Jeho vnuk Moses Löw-Beer se stal nájemcem palírny v boskovickém ghettu a získal tak potřebný kapitál k založení továrny na spřádání vlny ve Svitávce. Jeho syn Max Löw-Beer významně rozšířil otcův textilní podnik ve Svitávce a dále expandoval do Brna a pruské Zaháně. V roce 1870 založil cukrovar v Záhorské Vsi na Slovensku.

Jeho synové Rudolf, Alfred a Benno se stali společníky ve firmě „Moses Löw-Beer“, která patřila k největším v habsburské monarchii. Kromě vlnařství a cukrovarnictví se firma zabývala i lihovarnictvím.

Alfred Löw-Beer byl jako významný průmyslník viceprezidentem Woll-Industriellen-Verein Mährens v Brně. Architekt Josef Nebehosteny postavil v roce 1906 pro jeho rodinu ve Svitávce tzv. Malou Löw-Beerovu vilu, i přesto Alfred koupil v Brně v roce 1913 v Černých Polích vilu továrníka Moritze Fuhrmanna.

S manželkou Marianou, rozenou Wiedmannovou, měl tři děti – Maxe, Gretu a Hanse. Většina rodiny uprchla v roce 1939 před nacisty do Velké Británie, ale Alfred ještě zůstal v okupovaném Československu, aby zachránil co nejvíce z rodinného majetku. O Velikonocích 1939 zemřel na útěku za nejasných okolností a jeho mrtvé tělo bylo nalezeno na železniční trati u Stříbra v okrese Tachov. Dnes žijí potomci této významné židovské podnikatelské rodiny na mnoha místech v Evropě a USA.

nyv