20. 11. 2022
/ Autor: Štěpánka Šulanová
Mikoláš Aleš se narodil 18. listopadu 1852. Byl to český malíř, kreslíř, ilustrátor a také dekoratér. Jeho fresky jsou součástí mnoha významných domů nejen v Praze. Klasik českého umění 19. století a jeden z nejvýznamnějších osobností Generace Národního divadla vycházel při své tvorbě z odkazu Josefa Mánese. Výročí narození významného českého malíře aktuálně připomíná venkovní výstava v Plzni. Je zde k vidění jeho sgrafitová a fresková výzdoba fasád.
V tomto týdnu uplynulo 170 let od narození jednoho z nejvýznamnějších českých malířů Mikoláše Alše. Vytvořil fresky a sgrafita mnoha pražských domů, například Rottova domu, Wiehlova domu, domu U Červeného srdce na nám. Republiky, v Nerudově ulici, a také v Plzni, Písku, Strakonicích či Vodňanech. Jeho návrhy domovních fasád, novorenesančních štítů, sgrafit a lunet, jsou velmi ceněny. Často na nich spolupracoval i s Antonínem Wiehlem.
O tom, že se jedná o významnou osobnost svědčí to, že v Praze je po umělci pojmenováno Alšovo nábřeží, a také ulice v mnoha českých městech. Konkrétně v hlavním městě má několik pamětních desek. Na Vinohradech je umístěna deska v Bělehradské ulici, kde umělec žil na sklonku života. Je dílem sochaře Josefa Šejnosta z roku 1930.
Plzeňská výstava s názvem Plzeňská galerie Alšových sgrafit je k vidění do konce roku ve Smetanových sadech před Studijní a vědeckou knihovnou Plzeňského kraje.
Konkrétně v západočeské galerii jsou sgrafita na celkem 19 domech. Najdeme je v Nerudově ulici, Solní ulici, zdobí městský dům v Kollárově ulici či dům na náměstí Republiky, kde je lékárna. Jeho působení v Plzni je nejvíce spojeno s architektem Rudolfem Štechem. Při práci nejvíce čerpal z historie či selského života.
Mikoláš Aleš ovšem sám nikdy nepracoval přímo na fasádě, k tomu byl vždy přizván nějaký architekt. Sám totiž údajně trpěl závratí. Většinou připravil šablonu, z které se následně kresba přenesla na omítku. Aleš na spolupracovníky často dohlížel, a prý řídil míchání barev.
Mohlo by vás zajímat
Architektura a urbanismus
Národní divadlo
Výbor pro výstavbu Národního divadla v Praze byl založen již roku 1850. Vznikla veřejná sbírka a na stavbu přispěl panovník i řada šlechtických rodů. V roce 1865 byl návrhem budovy na stísněném lichoběžníkovém pozemku na vltavském nábřeží pověřen Josef Zítek, který svůj post obhájil i v následném konkurzu. V roce 1862 byla na místě vybudována prozatímní scéna dle projektu Vojtěcha Ignáce Ullmanna, později zčásti inkorporovaná do definitivní stavby. Základní kámen byl položen v roce 1868. Nákladná budova byla dokončena až v roce 1881, vzápětí však vyhořela. Zítek odmítl pokračovat, a tak se úkolu budovu opravit a dokončit ujal Josef Schulz, který provedl i úpravy původního projektu a stavbu doplnil na jižním konci o tzv. Schulzův dům.
Mohlo by vás zajímat
Architektura a urbanismus
Dům Umělecké besedy
Dům nedaleko malostranského kostelíku sv. Jana Na prádle byl postaven Kotěrovými žáky Jandou a Vořechem v letech 1923-1925. V budově, postavené ve stylu pozdní moderny s prvky art deco a konstruktivismu, byly původně dva hudební sály (v jednom z nich začínala dvojice V+W a Osvobozené divadlo), Alšova výstavní síň, dále kanceláře a byty.
Mohlo by vás zajímat
Kategorie
Topičův dům a Palác pojišťovny Praha
Dvojice mimořádně kvalitních secesních paláců navržených souběžně Osvaldem Polívkou. V domě známého vydavatele a galeristy Františka Topiče (ve dvorním domě a pak v přístavbě do dvora a nakonec v suterénu budovy) se konaly známé výtvarnické salony. Parter Topičova domu byl ve 30. letech upravován architektem Františkem Zelenkou ve stylu funkcionalismu a později prošel dalšími adaptacemi. Sídlilo zde nakladatelství Borový, jednu dobu tu byla i redakce Lidových novin. Později po válce pak nakladatelství Československý spisovatel.
Mohlo by vás zajímat
Architektura a urbanismus
Obecní dům
Reprezentační dům hlavního města Prahy neboli Obecní dům byl postaven na pozemku někdejšího Královského dvora v sousedství gotické Prašné brány. Projekt byl po různých peripetiích svěřen zkušeným projektantům Polívkovi a Balšánkovi. Stavba ve stylu neobaroka s prvky secese je složitým organismem. Ústřední prostor tvoří je rozlehlá Smetanova koncertní síň, kolem níž obíhají jednotlivá křídla budovy.
