Včera
/ Autor: Václav Stašek
Moderní architektura se už dávno nezaměřuje pouze na to, co se odehrává za zdmi. Hranice mezi interiérem a exteriérem postupně mizí a čím dál častěji se objevují řešení, která propojují vnitřní a venkovní prostor v jeden funkční a estetický celek. V článku se podíváme na to, jak architekti pracují s přirozeným světlem, materiály i dispozicemi, které podporují plynulý přechod mezi obývacím pokojem a terasou, kuchyní a zahradou nebo ložnicí a otevřeným balkonem.
Velkoformátová okna jako spojovací prvek
Jedním z nejčastějších řešení, jak interiér otevřít směrem ven, jsou velkoformátová prosklená okna a posuvné systémy. Díky nim do místnosti vstupuje více denního světla, vytváří se optické propojení se zahradou a člověk má pocit, že se nachází ve větším prostoru. Posuvné stěny navíc umožňují fyzické propojení interiéru s exteriérem během několika sekund.
Venkovní prostor jako rozšíření obýváku
Terasy a pergoly dnes nejsou jen doplňkem domu, ale jeho plnohodnotnou součástí. Stále častěji se navrhují tak, aby na ně plynule navazovala podlaha z interiéru, a vybavují se nábytkem, který odolá počasí, ale přitom nepůsobí jako zahradní. Právě zde vzniká místo pro odpočinek, rodinné večeře nebo letní práci z domova.
Jednotné materiály a barvy
Jedním z klíčových nástrojů, jak dosáhnout vizuálního propojení, je práce s materiály. Pokud se vevnitř i venku objeví stejné dřevo, kámen nebo beton, prostor působí celistvě a harmonicky. Stejně tak sjednocená barevnost stěn, doplňků a podlah pomáhá vytvořit dojem propojení i v případě, že mezi oběma částmi zůstává pevná hranice.
Plynulé dispozice a otevřenost
Současné návrhy interiérů se vyhýbají ostrému členění prostoru. Místnosti na sebe navazují, často bez dveří, a celý byt nebo dům se tak stává jedním tekutým prostorem. Pokud se k tomu přidá otevření do exteriéru, vzniká prostředí, které se přirozeně proměňuje podle denní doby, počasí i ročního období.
V době, kdy si stále více uvědomujeme důležitost propojení s přírodou a přirozeným světlem, získává architektura bez pevných hranic nový význam. Nejde jen o estetický trend, ale o způsob života, který staví na kontaktu s okolím, větší svobodě a otevřenosti. Interiér a exteriér už nejsou dva oddělené světy. Spolu tvoří jeden celek, který má schopnost ovlivnit naši náladu, zdraví i kvalitu každodenního života.
Mohlo by vás zajímat
Architektura a urbanismus
Chůze jako základ urbanismu: Jak návrh měst podporuje pěší pohyb
Pěší pohyb je nejpřirozenější formou dopravy, zdravou, ekologickou a nenáročnou. Přesto bývá ve městském plánování dlouhá léta upozaďován ve prospěch automobilové dopravy. Dnes se situace začíná měnit. Architekti i urbanisté si uvědomují, že příjemné prostředí pro chodce je klíčem k živému a funkčnímu městu. Jak tedy navrhovat ulice, veřejná prostranství a obytné čtvrti tak, aby lidi přirozeně zvali k chůzi?
Mohlo by vás zajímat
Města a urbanismus
Revitalizace zanedbaných koutů města: Jak z nevyužívaných ploch vznikají živé prostory
Každé město má svá místa, která časem upadla v zapomnění – prázdné dvorky mezi domy, opuštěná náměstíčka, nevyužívané průchody nebo betonové plochy bez života. Přitom právě tato místa skrývají obrovský potenciál pro proměnu. V rukou architektů, urbanistů a samotných obyvatel se mohou stát živými prostranstvími, která zlepšují kvalitu života, podporují komunitní život a přinášejí městům nový impuls. Jak dnes města přistupují k revitalizaci zanedbaných koutů?
Mohlo by vás zajímat
Architekti
DOKUMENTÁRNÍ FILM: Zdeněk Lukeš - 70 let vášně pro architekturu a historii
Zdeněk Lukeš je jméno, které zná většina milovníků architektury. Historik, teoretik, pedagog, publicista, ale především člověk, který o stavbách nemluví jen věcně. Vypráví o nich jako o starých známých. Celovečerní dokumentární film mapuje jeho životní cestu od dětství přes práci na Pražském hradě až po současnost. Nabízí osobní pohled na muže, který zasvětil celý život krásám architektury a jejím příběhům.
