Architektura není jen o estetice. Městský prostor, ve kterém se každý den pohybujeme, formuje naši náladu, duševní pohodu i fyzické zdraví. Nehostinné ulice, přelidněná náměstí nebo hlučné dopravní tepny v nás mohou vyvolávat stres, únavu či napětí. Jak by tedy měly vypadat města, která jsou k lidem přívětivá?
Shrnutí článku v bodech:
• Městské prostředí může výrazně ovlivňovat naši psychiku a úroveň stresu
• Faktory jako hluk, nedostatek zeleně nebo přeplněnost mohou zhoršovat duševní zdraví
• Kvalitní veřejný prostor by měl být bezpečný, přehledný, dostupný a přívětivý
• Přístup „města pro lidi“ podporuje klidnější, zdravější a přátelštější prostředí
• Architekti a urbanisté hrají klíčovou roli v utváření prostoru, který pozitivně působí na obyvatele
Když prostor přestává sloužit lidem
Veřejný prostor by měl být především pro lidi , tzn. bezpečný, přehledný, přívětivý. Realita je ale často jiná. Betonové plochy bez zeleně, úzké chodníky u rušných silnic, nedostatek laviček nebo stínu. To vše může vyvolávat tzv. urban stress, tedy stres způsobený městským prostředím. Tento fenomén není jen subjektivním pocitem, ale potvrzují ho i studie zaměřené na dopad prostředí na lidskou psychiku.
Zvláště citliví jsou na tyto podmínky senioři, děti nebo lidé s různými formami úzkostí. Pokud se necítí ve veřejném prostoru bezpečně a příjemně, raději se mu vyhýbají, čímž se snižuje jejich kvalita života.
Co říkají odborníci
Výzkumy ukazují, že přirozené prvky jako zeleň, voda, přírodní materiály nebo dobré mikroklima snižují míru stresu a napětí. Když se ve městě cítíme dobře, jsme klidnější, přátelštější a dokonce i fyzicky zdravější. Urbanismus, který počítá s psychologickými potřebami člověka, je tedy klíčem k odolným a soudržným komunitám.
Rostoucí počet měst po celém světě už na tyto poznatky reaguje a zakládají se tiché zóny, městské lesy, měkké zóny pro pěší nebo regulační prvky snižující vizuální smog.
Města, která uzdravují
Součástí zdravého městského prostředí je přirozený pohyb, možnost zastavit se, komunitní kontakt a možnost úniku z ruchu. Architekti a urbanisté dnes čím dál více hledají rovnováhu mezi funkcí, estetikou a psychologií prostoru. Taková města mohou doslova „uzdravovat“ a ne pouze v přeneseném smyslu.
Česká města stojí na prahu této proměny. Některá už podnikají první kroky, jiná stále přešlapují na místě. Pokud se ale má město stát místem pro život, musí naslouchat potřebám svých obyvatel a to nejen ekonomickým, ale i těm emocionálním.
Veřejný prostor má obrovskou moc, který nás dokáže povznést, uklidnit, spojit s ostatními. Ale také nás může stresovat, izolovat nebo odrazovat. Je čas vnímat města jako prostředí, která mají nejen plnit funkci, ale také pečovat o naši psychiku a zdraví. Promyšlené plánování, více zeleně, méně hluku a důraz na lidský rozměr by měly být samozřejmostí. Pokud chceme města, ve kterých se dobře žije, musíme měřit jejich kvalitu nejen čísly, ale i tím, jak se v nich cítíme.
Mohlo by vás zajímat
Zajímavé projekty
Jak se staví dřevostavba pro developery: Efektivní řešení s pevnou cenou i termínem
Stavba většího projektu často znamená desítky dodavatelů, složitou koordinaci a nejistotu ohledně termínů i rozpočtu. Výstavba dřevostaveb v systému přesné prefabrikace ale ukazuje, že to může jít i jinak. V reportáži jsme sledovali celý proces, při kterém vzniká rodinný dům určený pro developera. Od výroby v hale až po montáž na stavbě.
Mohlo by vás zajímat
Architektura a urbanismus
Z čeho budeme stavět za 20 let? Materiály, které mohou změnit pravidla
Domy, které dnes navrhujeme, mají často sloužit i za padesát či sto let. Ale jak budou vypadat domy, které se teprve začnou stavět za dvacet let? A z čeho vlastně budou? Architektura se stále silněji propojuje s vědou, výzkumem a přírodními principy. Pojďme se zamyslet, jaké materiály mohou změnit budoucnost stavebnictví a co všechno už dnes vzniká v laboratořích i ve startupech.
Mohlo by vás zajímat
Architektura a urbanismus
Architektura letišť jako zážitek který začíná ještě před odletem
Letiště je zvláštní typ prostoru. Není to ani město, ani krajina, ani běžná budova. Je to místo plné očekávání, nervozity i radosti. Právě zde se odehrávají první i poslední dojmy z cest. A architektura v tom hraje mnohem větší roli, než si možná uvědomujeme.
