Odebírat novinky
Úvod Historie a osobnosti Osobnosti současné architektury - Michal Juha a Jan Topinka (DOMY ARCHITECTS)

Osobnosti současné architektury - Michal Juha a Jan Topinka (DOMY ARCHITECTS)

Zrušit ztišení
Přeskočit reklamu
x

Líbí se vám pořad?

Sdílejte ho svým přátelům.

Facebook log
sdílet na facebooku

Další video

Osobnosti současné architektury - Ondřej Chybík a Michal Krištof

zrušit

15 m 48 s

Existují typy staveb, které se od těch ostatních velmi odlišují, mezi ně patří zdravotnická zařízení. Architekt zde při plánování musí myslet na to, jak propojit management nemocnice, lékaře, setry a další personál v jeden celek, aby vše plynule navazovalo a dávalo smysl. Dlouhé roky byl často velmi opomíjen pocit, jaký má pacient při návštěvě nemocnice, právě téma humanizace přinesl do tuzemska architekt Jan Líman, který jezdil na zahraniční kongresy. Zároveň byl také odborníkem Zdravoprojektu, jehož členy byli také hosté našeho studia Jan Topinka a Michal Juha.

Cesta ke zdravotnickým stavbám byla pro Michala Juhu dána už tím, že pochází z lékařské rodiny, jeho kolega Jan Topinka se k tomuto tématu dostal díky svému profesorovi na ČVUT.

„Paradoxně mě na tuto dráhu nasměroval Karel Fořtl, protože když jsem končil studia a nevěděl jsem kam se vrtnout, tak mi řekl, abych šel do Zdravoprojektu. Tam se mě ujali a od té doby jsem byl v podstatě tam, byť Zdravoprojekt skončil éru tuším v roce 1991 a my byli jeden z těch ateliérů, který vznikl právě na základě jeho rozpadu,“ popisuje Jan Topinka.

Díky práci pro Zdravoprojekt měli to štěstí setkat se s kapacitami v oboru jako byl Antonín Tenzer, Jan Líman, Vladimír Černický nebo Karel Vlček. O tématu zdravotních staveb se obecně moc nemluví, a to je škoda, protože mají u nás úžasnou tradici od pokrokových areálu z přelomu 19. a 20. století až po období první republiky.

„On ten vývoj po válce byl ještě dlouhou dobu, ještě pořád byli architekti, kteří vystudovali před válkou a tam se ta znalost předávala systematicky. Myslím, že pozitivní pro ty stavby bylo, že byl založen Zdravoprojekt jako ústav, který byl zároveň normotvůrcem a soustředil architekty, kteří o tom něco věděli. Byli tam lidé, kteří se tomu systematicky věnovali a udržovalo si to odbornou úroveň. Bohužel tím, jak slábla finanční schopnost státu za socialismu, tak se ty stavby kazily, nejvíc stavebně a hlavně v 70. a 80. letech. To už to byla bída,“ vysvětluje Michal Juha.

Spolupráce s Motolem

Po opuštění Zdravoprojektu založili Juha a Topinka své vlastní studio, zde se setkali například s Josefem Kouteckým, zakladatelem dětské onkologie v Československu.

„Od té doby uteklo už spoustu let a ten obor dětské onkologie, když začínal, tak tam byla 98 procentní úmrtnost dětských pacientů, dnes po těch letech jsou na opačných číslech. My jsme do toho vstoupili v poločase a ten požadavek na novou budovu a nový systém, jak ty děti léčit byl v té době zásadní. Už během té stavby se projevilo, že není úplně nejlepší nápad separovat děti do samostatného pavilonu, takže nakonec zůstaly v tom velkém v nemocnici, protože dlouhodobě hospitalizované děti potřebují veškeré služby velké nemocnice,“ říká Juha.

Tento projekt byl vůbec prvním, který se zařadil po revoluci do architektonické soutěže. O deset let později se autoři z Domy Architects na místo vrátili, tentokrát měli před sebou další výzvu, zmodernizovat Dětskou fakultní nemocnici.

„Ta spádovost toho dětského Motola je více než republiková, sahá do Polska a částečně do Německa a Rakouska, tudíž už tenkrát to směřovalo k intenzivním lůžkům, která jsou monitorovaná a sledovaná a technologicky náročnější, než je standartní lůžko. Tam jsme začali pracovat na celkové koncepci přestavby dětské části fakultní nemocnice, toho jsme autoři. Právě tam jsme potkali pana architekta Tencera, kterému v té době bylo 90 let,“ říká Topinka.

Nemocnice není továrna

V posledních letech se v rámci nemocničních staveb také dbá na to, aby se pacient při pobytu v zařízení cítil co možná nejlépe. Otázku humanizace nemocnic přinesl Jan Líman, který s architekty Topinkou a Juhou dodnes spolupracuje.

„My takto pracujeme celou svou kariéru, jde o to skrýt celou tu technologii do co nejpříjemnějšího a nejlidštějšího prostředí, to je naším celoživotním úkolem. V této zemi se to úplně nedaří, zde je běžné, že do každého obchodu vedou automatické dveře a ten standard my v těch stavbách těžko probojováváme. Ty dveře je takový náš bonmot, ale ten standart materiálu a konstrukce je velmi komplikovaný a když nejsou peníze, tak první, co se škrtá je architektura,“ komentuje Jan Topinka.

Portfolio architektonické kanceláře je opravdu široké a řada staveb si vysloužila i prestižní ocenění jako je Stavba roku, ve které architekti uspěli s Pavilonem interních oborů FNKH v Hradci Králové, v Hradci obdrželi i čestná uznání za Výukové centrum LF UK. Úspěch se dostavil i za hranicemi, kde se kancelář úspěšně zařadila do celosvětového výběru zdravotnických staveb Hospital Architecture, který zveřejňuje švýcarský vydavatel Braun Publishing.

„Snažíme se samozřejmě o to, aby když vstoupíte do nemocnice v nějakém psychickém rozpoložení, tak abyste nevnímali to, že je to v podstatě vysoce technologický komplex. V Motole jsme přistavovali vertikální věže pro dopravu, kde je automatická doprava stravy, prádla, pneumatická doprava špinavého prádla a odpadu. Všechny tyhle vychytávky jsou takovým kontrastem, že ta budova musí vypadat úžasně a nesmí ve vás vzbudit pocit, že je to jakási továrna,“ dodává Juha.

Podívejte se také na další Osobnosti současné architektury ZDE.

Hledáte inspiraci pro bydlení?

Při poskytování služeb nám pomáhají cookies. Používáním webu s tím vyjadřujete souhlas. Více informací.
Publikování nebo další šíření obsahu serveru TVarchitect.com je bez písemného souhlasu společnosti Living Media s.r.o. zakázáno.
Orgánem dohledu nad poskytováním audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání je Rada pro rozhlasové a televizní vysílání.
© 2021 Living Media s.r.o.
Vytvořeno v Beneš & Michl