Generace Z – tedy lidé narození přibližně mezi lety 1995 a 2010 – dospívají a vstupují do světa dospělých. Mají jiný vztah k technologiím, jiná očekávání od veřejného prostoru i zcela odlišné představy o bydlení než generace předchozí. Pro architekty, urbanisty a plánovače to znamená zásadní výzvu. Jak navrhnout město, které odpovídá potřebám generace vyrůstající v digitálním světě a oceňující rozmanitost, ekologii i kvalitu prostředí?
Město, ve kterém se pohybují, by proto mělo být nejen funkční, ale i příjemné, různorodé a vizuálně podnětné. Důležitý není lesk nebo velikost, ale smysluplné detaily a prostředí, které nabízí zážitky a je otevřené všem.Město pro generaci Z musí být vizuálně podnětné (ano, i „Instagram friendly“), ale zároveň funkční a přístupné. Není to o okázalosti, ale o detailu, atmosféře a různorodosti.
Generace Z preferuje aktivní zapojení. Chtějí věci ovlivňovat, spoluvytvářet, navrhovat. To platí i pro veřejný prostor. Uvítají města, která umožňují participaci, dávají prostor dočasným intervencím, komunitním projektům nebo mobilním strukturám.
Architektura budoucnosti tak možná nebude vždy pevná a trvalá. Naopak – měla by být adaptabilní, snadno upravitelná a přístupná ke změně. To, co je dnes bistro, může být zítra galerie nebo workshopy. Flexibilita a otevřenost jsou klíčem.
Pro generaci Z není udržitelnost jen nálepkou. Očekávají, že město se s klimatem vypořádává systémově a to od dešťových zahrad, přes cyklodopravu, až po recyklaci a sdílení zdrojů. Oceňují zelené střechy, komunitní zahrady nebo možnost mikromobility.
Zároveň však kladou důraz i na duševní udržitelnost, tedy na to, aby město nenutilo člověka k přetížení, bylo přehledné, klidné a příjemné k životu. Design pro duševní pohodu je novou architektonickou výzvou.
Generace Z přehodnocuje i vztah k bydlení. Pro mnohé není cílem vlastnit, ale mít přístup, tzn. sdílet prostor, žít ve flexibilních jednotkách, střídat lokality. Sdílené bydlení, mikrobyty, studentské komunity i dočasné struktury nabízejí alternativu ke klasickému modelu.
Důležitá je ale kvalita a i malý prostor může být dobře navržený, zdravý a estetický. Generace Z umí ocenit chytré řešení, kreativní přístup i funkční minimalismus.
Pro digitální generaci je technologie přirozenou součástí života. Nejde o to, že město musí být „high-tech“, ale že má být chytré tam, kde to dává smysl. Nabízet informace v reálném čase, umožňovat digitální správu věcí, ale nezahlcovat.
Například chytré lavičky, navigace, veřejné Wi-Fi zóny nebo aplikace pro sdílení prostoru nejsou výstřelky, ale očekávaný standard. Město se má chovat jako služba, která běží tiše v pozadí.
Navrhovat město pro generaci Z znamená víc než jen oslovit novou cílovou skupinu. Znamená to přehodnotit vztah k prostoru, vlastnictví, spolupráci i pohodlí. Je to generace, která hledá smysl, rovnováhu, otevřenost a reálné zážitky. A právě architektura má šanci stát se nástrojem, jak jim tato očekávání naplnit. Důstojně, kreativně a udržitelně.
Obnovená Vila Grossmann v Ostravě vstupuje do třetího roku provozu s novým mobiliářem a dalšími pečlivě obnovenými interiérovými prvky. Památkově chráněná vila z období první republiky pokračuje v návratu ke své historické podobě a zároveň se stále více profiluje jako živé kulturní a společenské centrum města.
Praha se 17. dubna 2026 dočká otevření svého devatenáctého mostu přes Vltavu. Dvorecký most propojí Zlíchov s Podolím a kromě dopravní funkce nabídne i výrazné architektonické řešení, které navazuje na tradici českého kubismu a současně přináší nové veřejné prostory pod mostem.
Plánovaná multifunkční hala v Olomouci vstupuje do zásadní fáze. Projekt za více než dvě miliardy korun má ambici změnit sportovní i kulturní infrastrukturu regionu. Klíčové však bude posouzení veřejné podpory a dlouhodobé finanční zatížení města.
