Z portugalské věznice pro politické odpůrce je muzeum. Upozorňuje na nebezpečí rostoucího extremismu
Upozornit na narůstající nebezpečí pravicového extremismu má za cíl nové portugalské muzeum. To se nachází v pevnosti Peniche, která desítky let sloužila jako vězení pro odpůrce politického režimu v době vlády politika Antónia Salazara. Původně se při tom z části pevnosti měl stát hotel, plán se ale podle agentury AP nesetkal s dobrým přijetím. Městečko Peniche, u nějž se nachází stejnojmenná pevnost, leží asi osmdesát kilometrů severně od Lisabonu.
Muzeum bylo otevřeno poslední dubnovou sobotu, přesně čtyřicet pět let poté, co pevnost přestala fungovat jako vězení. Peniche je první národní institucí, která má připomenout oběti diktátorského režimu a upozornit na nebezpečí pravicového extremismu. A kdysi přísně střežený kriminál se pro takovou expozici zdá ideální.
Připomínat minulost bez příkras
Historik Fernando Rosas ve vězení v Peniche strávil nějaký čas za údajné aktivity, které měly být namířené proti bezpečnosti státu. „Je důležité, abychom demokracii ochránili tak, že budeme připomínat minulost takovou, jaká byla bez příkras. Společnost, která ztratí vzpomínky a je uvězněná pouze v přítomnosti, je zranitelná a náchylnější k tomu, aby v ní začaly bujet extremistické tendence, jako třeba fašismus a podobně,“ tvrdí Rosas.
V instituci nazvané Národní muzeum odboje a svobody se návštěvníci poučí o minulosti Portugalska prostřednictvím dobových fotografií, dokumentů nebo novinových výstřižků. Kromě toho si na vlastní kůži mohou vyzkoušet, v jak “prostorných“ celách museli vězni pobývat a za jakých podmínek. „Nechceme pouze prostor, kde si mohou lidé prohlížet fotky. Chceme, aby sami zjistili, jaké to bylo žít na tak malém prostoru, kde trávili vězni i třeba měsíc bez kontaktu s jinou osobou,“ vysvětlila portugalská ministryně kultury Graça Fonsecaová.
Fašismus nezemřel
Jaký takový pobyt je, dobře ví bývalý vězeň Domingos Abrantes, jemuž je dnes už osmdesát tři let. V pevnosti byl mučen a strávil v ní skoro dekádu. „Mnoho vězňů si vzájemně pomáhalo, často šlo o velmi sebevědomé lidi, kteří si procházeli něčím enormně těžkým, navíc pod dozorem velmi přísných hlídačů. Něco takového na člověku zanechá stopu, protože si uvědomí, že taková je lidská přirozenost,“ tvrdí Abrantes. Doufá, že muzeum návštěvníkům vysvětlí, jaké nebezpečí číhá v zapomnění. „Mladí lidé musejí pochopit jednu věc: fašismus se může vrátit, protože nezemřel,“ dodává.
Aby jména vězňů neupadla v zapomnění, jsou uvedena na nedalekém památníku. Připomenuto je na něm dva tisíce pět set deset lidí, kteří prošli vězeňskými bránami během režimu zvaného Estado Novo (tzv. druhá republika).
red
Pořad
Sledujte také
Doporučené pořady
Partneři
Odborní partneři
Mediální partneři
