Pěší město: návrat ke kořenům
Historická centra měst byla vždy navržena pro chodce. Úzké uličky, náměstí, pasáže a přirozené napojení funkcí. To vše tvořilo logickou síť, ve které se lidé pohybovali pěšky bez potřeby dopravních prostředků. S masovým nástupem automobilismu však došlo k oddělení funkčních zón, rozdělení ulic a potlačení lidského měřítka.
Moderní urbanismus se dnes vrací k myšlence, že město má být pro člověka. A chodec se znovu stává hlavním uživatelem veřejného prostoru. Nejen z ekologických, ale i sociálních a zdravotních důvodů. Město, kde je radost se procházet, je město bezpečnější, živější a zdravější.
Co dělá město přátelské k pěším?
Kvalitní pěší prostředí nevzniká náhodou. Je výsledkem promyšleného návrhu, který zohledňuje několik klíčových prvků:
-
Dostatečně široké a bezbariérové chodníky, které umožňují pohodlný pohyb i s kočárkem, na vozíku nebo ve skupině.
-
Stín a ochrana před počasím – stromořadí, podloubí nebo přístřešky zvyšují komfort chůze i v horku či dešti.
-
Městský mobiliář – lavičky, odpadkové koše, pítka nebo stojany na kola zpříjemňují zastavení a pobyt.
-
Bezpečné přechody a logické napojení tras – chodník by měl mít návaznost, neměl by končit „ve zdi“ a měl by být jasně oddělen od provozu.
-
Přirozená aktivita parteru – kavárny, obchody, výlohy a vstupy přímo do ulice vytvářejí kontakt mezi domem a ulicí, který motivuje k chůzi.
Dobře navržené pěší město není jen soustavou chodníků, je to živý organismus, který nabízí podněty, bezpečí a možnost interakce.
Psychologie chůze ve městě
Proč někde lidé rádi chodí a jinde se raději přesunou autem? Rozhoduje nejen vzdálenost, ale také atmosféra prostoru. Pestré fasády, střídání materiálů, rytmus výloh a oken, zeleň či výhledy. To vše nás může vést k tomu, že se do ulice „těšíme“.
Naopak neosobní, monotónní nebo špatně udržované prostředí chůzi potlačuje. Člověk se zde necítí vítán ani bezpečně. Proto by architekti měli pracovat nejen s měřítkem prostoru, ale i s jeho lidskostí a čitelností.
Pěší prostředí je také výrazně demokratické. Je přístupné všem bez rozdílu věku, majetku nebo tělesné kondice. Každý metr čtvereční ulice by tak měl být navržen s vědomím, že slouží veřejnosti.
Současné trendy a výzvy
Stále více měst dnes podporuje koncept tzv. 15minutového města. Tedy města, kde lze většinu denních potřeb vyřídit do čtvrt hodiny pěšky. Tento model zvyšuje soběstačnost čtvrtí, snižuje závislost na dopravě a přispívá k lokální ekonomice.
Do popředí se dostává také sdílený prostor (shared space), kde se pěší, cyklisté i auta pohybují na jedné úrovni bez jasného vymezení. Tento přístup funguje tam, kde je provoz přirozeně pomalý a kde má každý uživatel prostoru vysokou míru ohleduplnosti.
Výzvou zůstává navrhování nových čtvrtí tak, aby nebyly jen pro auta. Developeři i městští architekti by měli myslet na to, že kvalitní veřejný prostor je investicí do zdraví, soudržnosti i hodnoty nemovitostí.
Město přívětivé k pěším není luxus, ale základní předpoklad pro zdravý městský život. Architektura a urbanismus mají v tomto směru velkou moc. Mohou tvořit prostředí, která lidi přirozeně zvou k pohybu, k zastavení i k setkání. A právě v době, kdy hledáme udržitelnější podoby života ve městech, se chůze může stát tím největším pokladem.
Mohlo by vás zajímat
Architektura a urbanismus
Město na kole: Jak architekti a urbanisté podporují cyklodopravu
Cyklistika zažívá v posledních letech obrovský rozmach, nejen jako způsob dopravy, ale i jako životní styl a součást udržitelného městského rozvoje. Architekti a urbanisté po celém světě hledají způsoby, jak navrhovat města, která budou přívětivá k cyklistům. Kvalitní infrastruktura, bezpečné trasy a promyšlený veřejný prostor mohou zásadně ovlivnit to, zda lidé nasednou na kolo, nebo zůstanou v autě. Jaké principy a nápady přináší moderní architektura ve prospěch cyklistiky?
Mohlo by vás zajímat
Architektura a urbanismus
Architektura probouzející se přírody: Jak jaro ovlivňuje vnímání prostoru?
Jaro je symbolem obnovy, světla a znovuzrození. V architektuře se toto období projevuje nejen návratem k přirozenému světlu a přírodním materiálům, ale i větší otevřeností prostor a propojením interiéru s exteriérem. S příchodem jara vnímáme prostředí kolem sebe intenzivněji. Barvy jsou sytější, světlo jasnější a prostory působí dynamičtěji. Jak se mění náš vztah k architektuře v tomto ročním období? A jak se jarní energie odráží v návrzích domů, veřejných prostor i interiérů?
Mohlo by vás zajímat
Architektura a urbanismus
Rekonstrukce Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy začíná: Modernizace s respektem k historii
Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy v ulici Magdalény Rettigové v Praze 1 vstupuje do klíčové fáze rekonstrukce. Generálním projektantem je renomovaná společnost Obermeyer Helika, která se podílí na kompletní modernizaci budovy s důrazem na zachování historického charakteru. Výstavbu realizuje sdružení firem AVERS & Auböck a dokončení projektu je plánováno na konec roku 2026. Jaké změny budovu čekají a v čem je tato rekonstrukce výjimečná?
