Profil: Santiago Calatrava, Španělsko

Na začátku své kariéry se věnoval hlavně návrhům mostů a vlakových nádraží, které vynikaly nadčasovým vzhledem. Zlom v jeho kariéře představuje telekomunikační věž Montjuïc v Barceloně, která vznikla při příležitosti Letních olympijských her v roce 1992 a skládá se z nakloněného nosníku s prstencovitým prvkem, v němž se nalézají vlastní antény.

Další zajímavou stavbou je Auditorium v Tenerife na Kanárských ostrovech, což je dynamické, monumentální stavební dílo s charakteristickou betonovou skořepinovou střechou ve tvaru ohnutého trojúhelníku, sahajícího do výšky více než šedesáti metrů. Nejznámější a nejrozsáhlejší Calatravovou stavbou je Město umění a věd ve španělské Valencii, vybudované v letech 1991–2005.

První stavba v USA

Umělecké muzeum v Milwaukee vybudoval jako svou první stavbu v USA. Impozantní vstupní hala ze skla a oceli je vysoká sedmadvacet metrů a lze ji zastínit pohyblivou sluneční clonou, jež se stala orientačním bodem pro návštěvníky muzea. Calatravova první výšková budova nazvaná Turning Torso, kterou postavil v letech 1999–2004 ve švédském Malmö, byla inspirovaná architektovým zaujetím pro sochařství. Skládá se z devíti shodných krychlí uspořádaných kolem ocelové podpěry a tvořících spirálovou konstrukci o celkové výšce sto devadesát metrů. Jeho stavby se díky osobitému vzhledu staly symboly mnoha měst po celém světě.

Některá jeho díla byla kritizována pro svoji extravagantnost, nedostatek užitného prostoru na úkor estetické hodnoty, chyby ve výpočtech nebo nepraktičnost použitých materiálů. To se týkalo především stavby letiště v Bilbau, Kongresového paláce v Oviedu, Musea de las Ciencias Principe Felipe ve Valencii.

Kritizovaný most

Další kritiku si vyžádal most přes Canal Grande v Benátkách, který prošel mnoha konstrukčními změnami z důvodu mechanické nestability a nadměrné hmotnosti mostní konstrukce, která zatěžuje břehy kanálu a jehož realizace si vyžádala trojnásobek původně uvažovaného rozpočtu. V některých těchto případech čelila společnost Santiaga Calatravy soudním žalobám o finanční částky v milionech eur. V případě letiště v Bilbau soud rozhodl, že veřejná bezpečnost je důležitější než právo duševního vlastnictví. V roce 2009 získal Calatrava v odvolání třicet tisíc eur odškodného.

Přes dílčí neúspěchy a kritiky jeho projektů představuje dílo Santiaga Calatravy revoluci v architektuře, kterou charakterizuje sbližování architektury a stavebního inženýrství, které od poloviny 18. století existují jako dvě samostatná odvětví.

Významné stavby

• 1984–1987, most Bach de Roda, Barcelona, Španělsko
• 1987–1992, most Puente del Alamillo, Sevilla, Španělsko
• 1989–1992, Telekomunikační věž Montjuïc na olympijských hrách v Barceloně 1992, Španělsko
• 1991–1992, kuvajtský pavilon pro Expo´92 v Seville, Španělsko
• 1989–1994, nádraží Lyon-Saint-Exupéry, Satolas, Francie
• 1993–1998, nádraží Gare do Oriente, Lisabon, Portugalsko
• 1994–2001, umělecké muzeum v Milwaukee, Wisconsin, USA
• 1991–2003, Auditorium v Tenerife, Santa Cruz de Tenerife, Kanárské ostrovy, Španělsko
• 1996–2008, Quarto Ponte sul Canal Grande, Benátky, Itálie
• 2003, most Jamese Joyce, Dublin, Irsko
• 2001–2004, Olympijská sportoviště v Athénách, Řecko
• 1999–2004, Turning Torso v Malmö, Švédsko
• 1991–2006, planetárium a Město umění a věd, Valencie, Španělsko
• 2007, tři mosty na dálničním a železničním tahu Milán – Bologna, Itálie
• 2008, Strunový most, Jeruzalém, Izrael
• 2009, most Samuel Beckett Bridge, Dublin, Irsko
• 2016, World Trade Center Transportation Hub, New York, USA

Santiago Calatrava

Od roku 1959 studoval na Escola d’Art i superior de disseny de Valencia kresbu a malbě se věnoval na Universidad Politécnica de Valencia. Po krátkém studiu v Paříži na École des beaux-arts, odkud byl nucen navrátit se zpět do Valencie vzhledem k studentským nepokojům roku 1968, začal studovat architekturu a později navštěvoval i kurzy urbanismu. V letech 1975–1979 Calatrava studoval statiku konstrukcí na ETH v Curychu.

Po studiu se Santiago Calatrava věnoval sochařství, nicméně jeho architekturu připomínající styl soch se setkává s lehkým nepochopením, proto se později věnuje hlavně architektuře a svůj neochabující zájem o umění bere jako inspiraci pro architekturu. Jeho styl je velmi osobitý a vyplývá z mnoha studií lidského těla a přírody.

Za své dosavadní dílo byl Santiago Calatrava oceněn mnoha medailemi a cenami za architekturu. Je také držitelem třinácti čestných doktorátů významných světových univerzit.

• 1987, od Mezinárodní unie architektů (UIA) obdržel Cenu Augusta Perreta
• 2006, označen jako Global Leader for Tomorrow na Světovém ekonomickém fóru v Davosu
• 2011, jmenován konzultantem Papežské rady pro kulturu (Pontificio consiglio della cultura)