Budova bývalé sklárny Elias Palme v Kamenickém Šenově je nejen významným památkově chráněným objektem, ale i symbolem slavné sklářské éry. Dlouhá léta chátrající areál, kterému místní neřeknou jinak než Eliáška, se letos dočkal nového majitele a s ním i vize na záchranu. Nově vzniklý Nadační fond Eliáška plánuje přeměnit tento unikátní objekt v kulturně společenské centrum evropského významu.
Sklárna Elias Palme, založená v roce 1849, se stala legendou ve výrobě lustrů a svítidel. V období své největší slávy exportovala do celého světa a její lustry zdobily palác tureckého sultána, operu La Scala v Miláně, nebo královskou operu v Římě. Kamenický Šenov díky sklářskému průmyslu nesl přezdívku Malá Paříž a firma Elias Palme sehrála klíčovou roli v jeho rozkvětu.
Budova sklárny z roku 1905 se secesním průčelím od architekta Adolfa Richtera byla nejen místem výroby, ale také reprezentativním prostorem, kde si zákazníci mohli prohlédnout výjimečné lustry na vlastní oči. Palmeho rodina se zároveň aktivně podílela na kulturním a společenském životě města. Zakládala muzea, divadla a stavěla domy pro zaměstnance s výhledem na továrnu.
Redakce TV Architect byla u toho
O zchátralém areálu jsme na webu TV Architect informovali již dříve v rámci pořadu „Chátrající skvosty“. V reportáži z roku 2021 jsme navštívili místo spolu s architektkou Terezou Šváchovou, tehdejší studentkou, která vytvořila pro Eliášku diplomovou práci. Její vize na přeměnu objektu v komunitní centrum se sklářským muzeem, kavárnou a ateliéry pro rekonstrukci svítidel se stala inspirací pro dnešní obnovu.
Mohlo by vás zajímat
10 m 36 sSklárna Elias Palme
Bývalá sklárna Elias Palme v Kamenickém Šenově jistě patří mezi jednu z nejvýznamnějších staveb v severočeském sklářském regionu. Zajímavý je i její příběh. Z kdysi slavné továrny, která dodávala lustry do celého světa, je v dnešní době doslova ruina.
Po letech nezájmu a komplikované majetkoprávní situace se v roce 2025 chopil iniciativy Nadační fond Eliáška, vedený mimo jiné sklářským patriotem Peterem Rathem a architektkou Terezou Šváchovou. Fond areál odkoupil a plánuje jeho komplexní revitalizaci. V budoucnu by měl sloužit jako živé kulturní a vzdělávací centrum se zaměřením na sklo, lustry a architekturu.
Plány zahrnují otevřený prostor pro veřejnost i odborníky, místo pro výstavy, workshopy, badatelnu, ale také kavárnu či prostory pro studenty sklářských škol. Projekt navazuje na hluboké kořeny města a zároveň míří k mezinárodnímu významu.
Na obnově se chce fond spojit s partnery z veřejné i soukromé sféry. Iniciativu podpořil Liberecký kraj, město Kamenický Šenov i místní instituce včetně Střední uměleckoprůmyslové školy sklářské. Podle hejtmana Martina Půty má Eliáška potenciál stát se důležitým kulturním a turistickým bodem Křišťálového údolí. Přislíbena je i pomoc s financováním a hledáním udržitelného provozního modelu.
Eliáška má před sebou náročnou, ale nadějnou cestu. Z místa, které roky symbolizovalo úpadek, by se opět mohl stát důstojný reprezentant českého sklářství. Pokud se vše podaří, Kamenický Šenov znovu zazáří jako centrum světelné krásy a lustry z Eliášky se možná opět stanou symbolem světové elegance.
Za Nadačním fondem Eliáška stojí: Peter Rath, Lukáš Polák, Barbora Masařová, Tereza Šváchová, Petra Matelová a Ondřej Plánička.
