Létající talíř s rudou hvězdou: Smutný svědek bulharské historie

Autor: Wikimedia commons/ Vmmineva Popisek: Buzludža

Historické budovy

#Bulharsko #Sofie #nejvyšší stavba #historie

další

Sdílet na facebook twitter

Buzludža je vrchol na balkánském pohoří Stara planina v Bulharsku. Zde se také nachází létající talíř z betonu. Komunistická stavba označovaná také jako Buzludža, která je v Bulharsku spojována s nenáviděným režimem, fascinuje turisty a západní experty, kteří chtějí tento objekt zachránit.

Obrovský kruhový prostor, který byl dřív schopný pojmout čtyři stovky návštěvníků najednou, byl otevřen v roce 1981 jako symbol triumfu socialismu. Dosud spočívá nad svým podstavcem ve výšce přes čtrnáct set metrů nad mořem v horách v centrální části země.

Na ničem jsme nešetřili

Mramor a měď byly použity jako obklad na sedmdesát pět tisíc tun betonu. Ocel a sklo doplňovaly tento architektonický zázrak, který má v průměru asi šedesát metrů a jehož rudou hvězdu bylo možné za dobré viditelnosti pozorovat až v Rumunsku nebo Řecku.

Po pádu komunistického režimu v roce 1989 byla stavba opuštěna a dnes na ní roste plevel. Metodicky byla také zbavována svých vzácných okras. Létající talíř, dlouho známý pouze některým turistům, které sem přitahovala podivuhodnost místa a pozůstatky komunistických sloganů na zdech, dnes začal zajímat mezinárodní experty zabývající se ochranou kulturního dědictví.

Ve jménu brutalismu

„Se svým brutalistickým slohem to je skutečně architektonický výkvět 20. století. Tento památník je naprosto výjimečný svými rozměry a svou silou," zdůrazňuje Laurent Levi-Strauss, bývalý zástupce ředitele sektoru ochrany kulturního dědictví při UNESCO.

Brutalismus je moderní architektonický styl, který svůj vrchol zažíval v letech 1954–1970. Název vychází z francouzského „beton brut", tedy „drsný beton“.

Podle Grahama Bella, britského architekta to je „neuvěřitelně impozantní, ale také neuvěřitelně smutná stavba, která chátrá". Nevládní organizace Europa Nostra, jejíž experti nedávno místo navštívili, zařadili Buzludžu mezi sedm nejvíce ohrožených lokalit v Evropě. „Je součástí evropského kulturního dědictví, ale Evropa sotva ví o její existencí," říká Bell. Podle Europa Nostra ještě může být stavba částečně zachráněná, především díky evropským fondům. Inženýr Mario Aymerich z ústavu Evropské investiční banky vyjádřil své nadšení a zdůraznil, jaká novátorská řešení byla kdysi použita při konstrukci kupole budovy.

Mezinárodní zájem vítají někteří bulharští zastánci záchrany památky, včetně jejího konstruktéra Georgiho Stoilova. „Je dobře, že se o to Evropa zajímá, protože Bulharsko se nezajímá vůbec," říká devětaosmdesátiletý architekt.

Svědek bulharské historie

Buzludža nikdy nepatřila mezi priority bulharské vlády. Ta od devadesátých let minulého století nastolila úsporný režim a údajně nehodlá investovat do izolované a smutně proslulé budovy. Zájem o Buzludžu oživila teprve mladá architektka Dora Ivanovová, která se již čtyři roky snaží přesvědčit experty o tom, že „není možné tak unikátní a působivé architektonické dílo ponechat v takovém stavu". „Nejde o to, aby se budova restaurovala s cílem oslavovat komunismus, ale o to, aby se zachovala a svědčila o historii Bulharska," dodává. Rovněž Levi-Strauss soudí, že by se budova mohla využívat pro vzdělávací účely, pro konference a koncerty.

Buzludža byla postavena u příležitosti devadesátého výročí založení Bulharské socialistické strany. Dnes zůstává tato stavba „admirálskou lodí totalitní architektury 20. století v Evropě," prohlašuje Rumen Draganov, ředitel Bulharského ústavu pro analýzu turistiky.

nyv