Shrnutí článku v bodech:

• Porota GPA 2025 vybrala 50 finalistů z celkem 155 přihlášených projektů
• Nejvíce uspěly novostavby (22), následovaly rekonstrukce (13) a interiéry (6)
• Novým předsedou poroty je Yama Karim ze Studia Libeskind
• Finalisté své projekty představí 20. října na GPA Festivalu by Grohe ve Veletržním paláci
• Slavnostní vyhlášení proběhne tentýž večer na Výstavišti Praha
• Soutěž vznikla v roce 1993 z iniciativy architektky Aleny Šrámkové

Finalisté napříč kategoriemi

Do letošního ročníku autoři přihlásili celkem 155 projektů. Největší zastoupení měly novostavby, ze kterých do užšího výběru postoupilo 22 z celkových 61 přihlášených. V kategorii rekonstrukcí uspělo 13 projektů, v oblasti interiéru 6 a mezi rodinnými domy porota vybrala 3. Do finále se dostaly také 2 projekty krajinářské architektury a 4 práce spadající do kategorie architektonický design a drobná architektura. Urbanismus letos zastoupení ve finále nemá.

Podle předsedy Obce architektů Olega Hamana letošní výběr ukazuje posun směrem k větším stavbám a odvážnějším projektům, které dokážou zaujmout svou koncepcí i provedením.

Seznam celé padesátky vybraných projektů naleznete zde.

Kaple Panny Marie Bolestné - Jan Říčný

Nový předseda poroty

XXXII. ročník soutěže přinesl také změnu v čele poroty. Předsedou se stal Yama Karim, partner světoznámého Studia Libeskind, který zastupuje Daniela Libeskinda. Ve svém hodnocení vyzdvihl vysokou úroveň profesionality českých architektů, jejich smysl pro detail a schopnost posouvat hranice běžné praxe. Spolu s ním v porotě zasedají Ana Luengo (Španělsko), Špela Videčnik (Slovinsko), Andrea Bacová (Slovensko) a Anna Svobodová (ČR).

Předseda poroty Yama Karim k ukončení 1. kola uvedl: „Bylo mi ctí prohlédnout si velké množství prací z celé země a jsem potěšen, že jsem se mohl podílet na náročném procesu výběru vítěze. Jsem skutečně ohromen úrovní profesionality, designérského citu a provedením projektů. Všechny přihlášené práce vykazují vysokou úroveň konzistence napříč všemi obory s péčí a smyslem pro detail. Nejvíce mě zaujala míra artikulace a vyjádření v rámci velmi omezeného souboru parametrů a architektonického jazyka. Projekty, které vynikly, jsou ty, které se snaží posouvat hranice standardní praxe. Úspěšnější projekty jsou ty, které se drží norem praxe a snaží se vnést určitou úroveň vyjádření, ať už inspirovanou místem, programem nebo materiálem a konstrukčními prostředky. Věřím, že to je skvělý základ pro kreativitu nad rámec toho, co se učí. Je zde skvělý smysl pro technickou stránku praxe a je zde prostor pro vyjádření. Každá budova má příběh a my se můžeme rozhodnout, jak tento příběh vyjádřit fyzickou formou a funkcí. Také se domnívám, že vzdělávací systém, pedagogika, je stejně konzistentní. Akademický a praktický svět se zdají být úzce propojené, takže přechod z akademické obce do praxe je plynulý.“

Předseda Obce architektů Oleg Haman k letošnímu výběru 50 finálních projektů uvedl: „Letošní ročník GPA přinesl výrazný posun – mezi 50 finálních projektů se letos dostalo podstatně více rozměrově rozsáhlých velkorysých staveb než v předchozích letech.“

Dětský hospic Dům pro Julii - Tomáš Págo, Milan Joja, Karel Kubza

Prezentace a slavnostní vyhlášení

Finalisté představí své projekty na GPA Festivalu by Grohe 2025, který se uskuteční 20. října v Malé dvoraně Veletržního paláce. Každý tým bude mít 20 minut na prezentaci a následnou diskusi s porotou. Večer téhož dne proběhne slavnostní galavečer v Nové Spirále na Výstavišti Praha, kde budou vyhlášeni vítězové.

Porota udělí nejen hlavní cenu Grand Prix Architektů – velkou modrou kostku, ale také ceny v jednotlivých kategoriích. Oceněna bude i šetrná stavba, a to ve spolupráci s Českou radou pro šetrné budovy.

Tradice a význam soutěže

Soutěž GPA vznikla v roce 1993 z iniciativy prof. Aleny Šrámkové, první dámy české architektury. Od té doby se stala nejprestižnější architektonickou přehlídkou v zemi. Pořadatelem je Obec architektů, spolek s tradicí od roku 1921, který dlouhodobě podporuje a propaguje českou architekturu doma i v zahraničí.

Národní cena za architekturu každoročně nabízí jedinečný pohled na současnou českou architektonickou tvorbu. Letošní padesátka finalistů ukazuje rozmanitost přístupů i vysokou úroveň oboru. Kdo si odnese některou z cen, se dozvíme už v říjnu v Praze.

[https://www.tvarchitect.com/video/chteli-jsme-proste-navrhovat-domy-ktere-budou-menit-mesta-a-zivoty-lidi-k-lepsimu-rikaji-architekti-z-atelieru-ctyrsten/]

[https://www.tvarchitect.com/clanek/savarin-novy-park-pasaze-i-namesti-v-centru-prahy/]

[https://www.tvarchitect.com/clanek/moderni-studentske-koleje-v-olomouci-prinaseji-novy-pohled-na-bydleni/]

[https://www.tvarchitect.com/clanek/lofty-na-chodove-novy-rezidencni-projekt-prinese-netradicni-bydleni/]

Zdeněk Lukeš se narodil v domě z roku 1923, který navrhl slavný architekt Kamil Roškot – a to jaksi předurčilo směr, kterým se jeho život bude ubírat. Vyrůstal v Praze, odkud často přejížděl do Opavy. Politická situace však jeho cestu zkomplikovala. Rodiče vystoupili z KSČ a on nemohl studovat obor, který si přál.

Na Fakultě architektury se necítil dobře. Kvůli sporům s kantory školu po čtvrtém ročníku opustil a strávil půl roku jako pomocný zahradník ve Stromovce. Vzpomíná na to s úsměvem, protože parta disidentů a práce v přírodě mu tehdy paradoxně přinesly úlevu. Nakonec se ale na školu pokorně vrátil a studium dokončil.

Zdeněk Lukeš se svojí matkou

Invalidovna: mezi plány, prachem a poklady

První profesní kroky vedly Zdeňka Lukeše do pražské Invalidovny – drsného, ale inspirativního místa, kde pracoval v archivu architektury pod vedením Vladimíra Šlapety. Obklopen modely, výkresy a osobními pozůstalostmi více než 150 architektů jako byli např. Kotěra, Balšánek či Polívka, se postupně ponořil do teorie a historie architektury.

Podmínky byly často extrémní – v zimě mrzlo, v létě dusno, záchody daleko a topilo se uhlím. Přesto právě zde vznikla láska k tzv. „outsiderům“ české architektury, pozapomenutým autorům, jejichž příběhy p.Lukeš s oblibou odkrýval. Spolu s kolegy také vytvořil rozsáhlou kartotéku tisíců pražských staveb – šlo o detektivní práci v terénu i v archivech.

Učitel a vypravěč

Pedagogická činnost patří k důležitým kapitolám života Zdeňka Lukeše. Učil nejprve na gymnáziu PORG ( první obnovené reálné gymnázium ), později se stal děkanem Fakulty architektury v Liberci a nakonec dlouhá léta působil na americké univerzitě NYU v Praze. Tam sám změnil výukový přístup, místo frontálního vyprávění vodil studenty po pražských ulicích, učil je „dotýkat se architektury“. Výuka končila odevzdáním rukou psané knihy o vybrané stavbě a to včetně ilustrací.

Jeho studenti dodnes vzpomínají nejen na nabyté znalosti, ale i na lidský přístup. Mnozí se stali uznávanými architekty.

New York University in Prague

Pražský hrad: setkání s velkými jmény

V roce 1990 nastoupil Zdeněk Lukeš na Pražský hrad, kde se stal součástí odboru památkové péče. Nová éra pod vedením prezidenta Václava Havla přinesla obrovské změny – nejen personální, ale i estetické. Zdeněk Lukeš spolupracoval s architekty jako Josef Pleskot nebo Ladislav Lábus na rekonstrukcích klíčových prostor Hradu, včetně Jižních zahrad nebo Jízdárny.

Setkával se s prezidenty, umělci i rockovými hvězdami. Hrad navštívili například Rolling Stones, Joan Baez, Michael Jackson, Jean Tinguely i Dalajláma. Přesto se vždy držel v pozadí, soustředěn na architekturu, výstavy a odbornou práci.

Právě zde vznikly i ikonické projekty jako například výstava o Jože Plečnikovi nebo „Deset století architektury“.

Výstavy, knihy a veřejná činnost

Zdeněk Lukeš je autorem desítek knih, například populární série „Psí vycházky“, průvodců „Praha moderní“ nebo monografie o Josefu Gočárovi. Spolupracoval s TV Architect, Českou televizí i rozhlasem, vystupoval v talkshow a dodnes přednáší v Praze i po celé republice.

Rád objevuje „skryté poklady“ české architektury – neznámé stavby, pozapomenuté autory a zapomenuté příběhy. Ať už se jedná o Vinternitzovu vilu, pražské mosty nebo ženy-architektky první republiky, vždy přináší nové souvislosti a lidský rozměr.

Zdeněk Lukeš není jen historik architektury. Je to vypravěč, který stavbám vdechuje duši. Dokumentární film zachycuje nejen jeho kariéru, ale i přístup k životu. S pokorou, lehkostí, humorem a hlubokou láskou k architektuře. Zanechal otisk nejen ve zdech a výstavách, ale především v lidech, kteří díky němu začali hledat krásu kolem sebe.

Více se dozvíte v našem dokumentárním filmu výše.

[https://www.tvarchitect.com/video/skryte-poklady-architektury-73-dil-skola-u-studanky/]

[https://www.tvarchitect.com/video/s-p-a-27-invalidovna/]

[https://www.tvarchitect.com/video/osa-vladimir-slapeta/]

[https://www.tvarchitect.com/video/osa-josef-pleskot/]

[https://www.tvarchitect.com/video/osa-ladislav-labus/]

[https://www.tvarchitect.com/video/osa-eva-jiricna/]

Zdeněk Lukeš se narodil 2. března 1954 do výtvarnické rodiny. Po studiu na Fakultě architektury ČVUT pracoval v letech 1980-1990 v Archívu architektury Národního technického muzea, od roku 1990 je zaměstnán v Kanceláři prezidenta republiky.

„Od listopadu 1989 do ledna 1990 jsem pracoval koordinačním centru Občanského fóra v Mánesu a Laterně magice, což bylo velmi zajímavé, leč politické kariéře jsem se rád vyhnul a vrátil zpět k profesi. V roce 1990 jsem pak dostal nabídku pracovat na Pražském hradě, nejdřív v kulturní sekci, pak v památkovém odboru KPR. To byla zase nová zkušenost i šance seznámit se s mnoha pozoruhodnými lidmi. Snažili jsme se Hrad otevřít veřejnosti, opravit a obnovit např. Plečnikovy intervence, bolševiky značně poničené. Taky jsme připravili výstavy Jože Plečnika nebo 10 století architektury,“ říká Zdeněk Lukeš.

Zdeněk Lukeš také nějaký čas učil na PORGU, na VŠUP a zhruba pět let na liberecké fakultě architektury. Nyní jeho pedagogické zkušenosti uplatňuje na pražské filiálce University of New York. Je autorem mnoha odborných a popularizujících článků a knížek. Spolupracoval s Českou televizí (seriál 10 století architektury), Českým rozhlasem a BBC, vede rubriku Architektura na internetovém Neviditelném psu. Vždy se snaží propagovat kvalitní, ale často veřejnosti nepříliš známou architekturu. Mezi jeho další činnosti patří také připravování výstav, pořádání přednášek či architektonických procházek. Na ty nejbližší můžete se Zdeňkem Lukešem vyrazit v rámci letošní hlavní akce Open House Praha.

Skryté poklady architektury pohledem Zdeňka Lukeše

Ve spolupráci s naší TV Architect Zdeněk Lukeš natáčí již sedmým rokem vlastní pořad Skryté poklady architektury pohledem Zdeňka Lukeše, ve kterém vás provádí architektonickými poklady České republiky. Od mostů přes impozantní budovy po všechna zákoutí pražského hradu. Jedná se o místa, okolo kterých chodíme dnes a denně a mnohdy o jejich unikátní architektuře a historickém příběhu ani nevíme. Pořad mapuje architektonické skvosty především v Praze, ale i v Brně, Plzni, Ostravě či Hradci Králové. Díky tomuto pořadu měli naši diváci možnost nahlédnout do Národního divadla, Národního muzea, Akademie věd České republiky či do Podolské a Michelské vodárny. Celkem má pořad přes 120 dílů a další už pro vás intenzivně připravujeme.

O životě pana Lukeše během letošního roku vznikne také dokument z produkce TV Architect jako poděkování za jeho přínos naší televizi a dlouhodobou spolupráci.

K našemu blahopřání se připojují i významné osobnosti české architektury...

Eva Jiřičná, architektka, AI – DESIGN

Milý kamaráde, máš za sebou půlku, tak ti moc přeji, aby se ti druhá půlka vydařila, ne-li stejně ,tak líp. Moc na tebe myslím a moc ti gratuluji k tvé úžasné životní kariéře - ať žiješ !!!  Objímám Eva xx

• Rozhovor Zdeňka Lukeše s Evou Jiřičnou najdete ZDE

Jakub Cigler, architekt, JAKUB CIGLER ARCHITEKTI

Drahý Zdeňku, jsi pro mne už od mých studentských let významnou osobností. Vážím si nejenom tvých nezměrných znalostí v oblasti historie československé architektury, vážím si velice také tvých profesních postojů ale pro mne osobně byly vždy velmi podstatné tvé ryzí lidské vlastnosti. K tvému životnímu jubileu ti přeji pevné zdraví , které ti umožní v této tvé pouti tímto světem dále pokračovat pevně a přímo! V hluboké úctě!! Jakub

• Rozhovor Zdeňka Lukeše s Jakubem Cíglerem najdete ZDE

Josef Pleskot, architekt, AP ATELIER

... Potkali jsme se na ČVUT, byli jsme spolužáci na studiích architektury, zajímali jsme se o moderní umění, pořádali jsme exkurze do ateliérů (většinou zakázaných) význačných umělců, vytvořili jsme si podmínky, aby vojna pro nás nebyla ztrátou času, věděli jsme o sobě za totáče, v pondělí 20.listopadu 1989 jsme se potkali na "revolučním" shromáždění v Mánesu, spolupracovali jsme na Pražském hradě, napsali jsme spolu knihu pro Vltavskou filharmonii o významných koncertních sálech světa, jsme souputníci... Milý Zdeňku, všechno nejlepší. Josef Pleskot

• Rozhovor Zdeňka Lukeše s Josefem Pleskotem najdete ZDE

David Vávra, architekt, herec a spisovatel

Vždycky toho víš
O tři roky víc
O domech si sníš
Osmé desítce vstříc.

David Vávra

• Rozhovor Zdeňka Lukeše s Davidem Vávrou najdete ZDE

Jan Kasl, architekt, JK ARCHITEKTI a předseda České komory architektů

Vzpomínám si na Zdeňka Lukeše na výstavě „Konfrontace 88“ uspořádané ještě totalitním Svazem architektů, kdy jsme spolu s mnoha kolegy vystavovali každý svůj panel A1 s nerealizovaným projektem. Zdeněk, s nímž jsem si nepochopitelně dlouho vykal, tam měl takové zvláštní telefonní budky…

Po revoluci jsme se potkávali na Hradě, kde ve Správě Pražského hradu pracuje dodnes. A také při dalších příležitostech, na pražské radnici či na křtu jeho mnoha knih o slavných domech.

Architekt Zdeněk Lukeš má hluboké znalosti o historii architektury, ale i o nedávno postavených budovách. Dlouhé roky popularizoval architekturu v novinách i televizi a udělal tak hodně pro popularizaci našeho oboru. Doufám, že ještě dlouho budu v médiích slýchat nebo číst jeho zasvěcené komentáře. K Tvému kulatému jubileu Ti, milý Zdeňku, přeji hlavně pevné zdraví a lásku Tvých nejbližších. Nic není důležitější. Jan Kasl

• Rozhovor Zdeňka Lukeše s Janem Kaslem najdete ZDE

Petr Pelčák, architekt, PELČÁK A PARTNER ARCHITEKTI

Milý Zdeňku, mám pocit, že to bylo před časem, když jsi na terase hotelu Avion na moji studentskou chytrost, že jeho dvorní fasáda je jako od Adolfa Loose, suše odpověděl, že dvorní fasády často vypadají jako od Adolfa Loose. Když však začnu ten čas počítat, zjišťuji, že je to už čtyřicet let, co skrze zadní dvorky a díry v plotech zvědavě hledám výjimky z Tvé repliky. A co zvědavě čtu Tvoje texty a mohu Ti být vděčný za mnohou pomoc a podporu – jen kolik studentů brněnské architektury díky ní vidělo Plečnika a Rothmayera opravdu zblízka a pořádně! Ten dluh nelze splatit, o to upřímněji Ti k narozeninám přeji jen samé štěstí! Petr Pelčák

• Rozhovor Zdeňka Lukeše s Petrem Pelčákem najdete ZDE

Pavel Hnilička, zakladatel, PAVEL HNILIČKA ARCHITECTS+PLANNERS

Přeji panu Zdeňku Lukešovi k narozeninám pevné zdraví! Ať trvá jeho hluboký a vážný zájem o architekturu v souvislostech. Velmi rád čtu jeho texty a naslouchám jeho hlasu. Pavel Hnilička

• Rozhovor Zdeňka Lukeše s Pavlem Hniličkou najdete ZDE

Václav Hlaváček, architekt, STUDIO ACHT

V záplavě internetových zpráv jedna důležitá,..., Zdeněk Lukeš je jenom jeden,...., a tak Zdeňku pište, pište, pište, čteme Vás,..., pište s radostí a dlouho ve zdraví. S úctou Václav Hlaváček.

• Rozhovor Zdeňka Lukeše s Václavem Hlaváčkem najdete ZDE

Jiří Suchomel, architekt, FUA TUL

Milý Zdeňku, To to ale letí! S díky vzpomínám na Tvoje děkanování v Liberci, i to už je neuvěřitelných dvacet let. Držím palce a zdravím Jiří Suchomel

• Rozhovor Zdeňka Lukeše s Jiřím Suchomelem najdete ZDE

Václav Aulický, architekt, SPOJPROJEKT PRAHA

Málokdo udělal pro popularizaci naší architektury, zejména moderní, soudobé, nejen v rovině fundované odbornosti, ale i v rovině všeobecné publicity více něž architekt Zdeněk Lukeš. Paleta jeho činnosti a hloubka i šíře jeho odborných znalostí výrazně přesahující jeden obor je obdivuhodná. Mnohokrát jsme se potkali osobně při různých profesních a společenských akcích i pracovně v rámci posuzování mých konkrétních pracovních aktivit, aby to pro mne bylo vždy kolegiální a přínosné. Velmi oceňuji také jeho mediální komentáře, které rád sleduji. K jeho významnému osobnímu jubileu mu přeji mnoho zdraví a zachování jeho dosavadní pracovní aktivity. Václav Aulický

• Rozhovor Zdeňka Lukeše s Václavem Aulickým najdete ZDE

Markéta Cajthamlová, architektka

Milý Zdeňku, Přeji ti ze srdce především hodně zdraví a lásky. Další krásné stavby , o kterých můžeš mluvit a dále šířit povědomí o dobré architektuře. Za to ti patří velký dík. Markéta Cajthamlová

• Rozhovor Zdeňka Lukeše s Markétou Cajthamlovou najdete ZDE

Jan Pokorný, architekt, CHAPMAN TAYLOR

Dobrý den Zdeňku, chci Vám popřát vše nejlepší k Vašim krásným kulatinám, hodně zdraví a spoustu energie do další práce. Nesmírně si Vás vážím pro Vaši nestrannost, objektivitu, odborné znalosti a pracovitost. Bylo pro mne velkým potěšením s Vámi spolupracovat a těším se na další setkání. Ještě jednou přeji vše nejlepší…. a pořádně to oslavte. Jan Pokorný

• Rozhovor Zdeňka Lukeše s Janem Pokorným najdete ZDE

Petr Volf, kritik architektury a spisovatel

Zdeněk Lukeš se zasloužil o českou architekturu. Jako málokdo. Architekturu nenavrhuje, ale vytváří pro ni prostor. Jeho přehled, encyklopedické znalosti, schopnost srozumitelně vyjádřit složité architektonické a urbanistické procesy jsou metou, již chce dosáhnout každý, kdo se snaží o domech a městech psát. Pokaždé, když se setkám se Zdeňkem, dozvím se něco nového. V Praze zná každou budovou a její příběh. Cesta z tenisu mezi Trojou, kde jsou jeho oblíbené dvorce, a Letnou, kde žije, se stává jedinečným zážitkem. Rád mu naslouchám, rád čtu jeho eseje, portréty, glosy či kritiky nebo sleduji rozhovory v TV Architect. Všechno nejlepší!  Petr Volf

• Rozhovor Zdeňka Lukeše s Petrem Volfem najdete ZDE

Petr Malinský, architekt, ARPEMA s.r.o.

Milý Zdeňku! Přeji Ti vše nejhezčí ke Tvým neuvěřitelným 70. narozeninám, hlavně zdraví, štěstí a optimismus!

Obdivuji Tvou vitalitu a smysl pro humor, se kterým jsi mě fascinoval už v polovině 80.let minulého století, kdy jsem Tě poprvé potkal. Tehdy jsi ve svém bytě se svou báječnou ženou Janou organizoval přátelské besedy o architektuře, kam jsem měl tu čest být i já přizván a učit se architekturu a umění úplně jinak, než jako student tehdejší Fakulty architektury ČVUT. Až po sametové revoluci se ukázalo, jak velkou osobní odvahu jsi tím několikaletým neformálním vzdělávacím cyklem prokázal, kolika mladým lidem jsi otevřel oči i srdce pro architekturu, seznámil je osobně se zajímavými vzdělanci i zakázanými tvůrci a za to Ti budu vždy vděčný. V této široké vzdělávací činnosti vlastně pokračuješ na nejrůznějších úrovních až dodnes a za to Ti patří můj hluboký obdiv! Srdečně zdraví Tvůj Petr Malinský

• Rozhovor Zdeňka Lukeše s Petrem Malinským najdete ZDE

Michal Juha a Jan Topinka, DOMY ARCHITECTS

Architektura má moc formovat naše vnímání a interakce s naším okolím, a kritici jako je Zdeněk Lukeš hrají klíčovou roli při nasměrování diskusí k důležitým tématům jako je estetika, udržitelnost a funkčnost. Přejme architektu Zdeňku Lukešovi ke 70. narozeninám mnoho dalších let plných moudrosti a inspirace, ať nadále osvětluje cestu k pochopení a ocenění architektonických děl. Gratulujeme! Michal Juha a Jan Topinka, DOMY ARCHITECTS

• Rozhovor Zdeňka Lukeše s Michalem Juhou a Janem Topinkou najdete ZDE

Ondřej Chybík a Michal Krištof, architekti, CHYBIK + KRISTOF = ARCHITECTS

Vážený pane architekte, rádi bychom Vám touto cestou co nejsrdečněji pogratulovali k Vašemu životnímu jubileu. Vážíme si Vás jako odborníka, jenž se díky svému neutuchajícímu entuziasmu zásadní měrou podílí na rozkvětu české architektury a ovlivňuje svými myšlenkami nejen laickou, ale i odbornou veřejnost. S úctou Ondřej Chybík a Michal Krištof

• Rozhovor Zdeňka Lukeše s Ondřejen Chybíkem a Michalem Krištofem najdete ZDE

Marek Tichý, architekt, TaK ARCHITECTS

Každé setkání s doc. Lukešem pro mne bylo profesně i lidsky nesmírně příjemné a obohacující. Přeji mu mnoho sil a energie do dalších let, stále stejnou míru smyslu pro detail i schopností představovat a popularizovat architekturu veřejnosti. Za to mu patří i můj obdiv a díky. Marek Tichý

• Rozhovor Zdeňka Lukeše s Markem Tichým najdete ZDE

Vít Lukas, architekt

Milý Zdeňku, všechno nejlepší k Tvým narozeninám! Přeji Ti, ať Tě neopouští Tvůj pozitivismus, skvělá paměť, velký rozhled a dar zprostředkovávat architekturu širokému publiku. Chtěl bych Tobě i Janě poděkovat za všechna ta báječná setkání u vás na Letné, i ta každoroční, letní v Míchově. Hodně štěstí a zdraví! Vít Lukas

• Rozhovor Zdeňka Lukeše s Vítem Lukasem najdete ZDE

Jan Aulík, architekt, AULÍK FIŠER ARCHITEKTI

Přeju Zdeňkovi hodně energie do života i na další skvělé, erudované texty o architektuře. Jeho nezávislost a vzdělanost je dlouhodobě přínosem pro odbornou i laickou veřejnost. Honza Aulík

• Rozhovor Zdeňka Lukeše s Janem Aulíkem najdete ZDE

Petr Štefek, architekt, Architektonický a projekční atelier

Rád bych Vám poděkoval za otevření dveří do historie architektury na škole v Liberci i neustálé otevírání oken pro architekturu současnou a budoucí. Vážím si toho, že máme mezi architekty historika, který dokáže vnímat historický kontext s přesahem do budoucnosti. K životnímu jubileu Vám přeji, aby jste potkával hlavně usměvavé lidi s rozhledem, kteří se nebojí projet velkým sálem na malé koloběžce. Petr Štefek

• Rozhovor Zdeňka Lukeše s Petrem Štefkem najdete ZDE

Michal Šourek, ARCHITEKT, MS ARCHITEKTI

Milý kolego, díky za to, co jste vykonal pro architekturu v Čechách – a vše nejlepší k Vašemu životnímu jubileu! Michal Šourek

• Rozhovor Zdeňka Lukeše s Michalem Šourkem najdete ZDE

Luděk Sekyra, milovník filozofie a filantrop, majitel společnosti SEKYRA GROUP

Dovolte, abych Vám popřál při příležitosti Vašeho významného životního jubilea pevné zdraví, osobní integritu a mnoho pracovního elánu při Vašem významném poslání, propagaci české, ale i zahraniční architektury a jejich tvůrců. Jsem hluboce přesvědčen, že Vaše role na tomto poli jak v odborné rovině, tak v našem veřejném prostoru je nezastupitelná. Luděk Sekyra

• Rozhovor Zdeňka Lukeše s Luďkem Sekyrou najdete ZDE

Zdeněk Hölzel, architekt, AHK architekti

Nazdar Zdendo, Je prima, že si člověk ví, že je někdo jako Ty, který tu složitou disciplínu, jako architektura je, umí vytáhnout, zařadit, popsat, přiblížit. Propojit historii i dnešek. Ať se Ti to stále daří!!! Přeju srdečně Zdeněk Hölzel 

• Rozhovor Zdeňka Lukeše se Zdeňkem Hölzelem najdete ZDE

Gabriela Kaprálová, architektka, ASGK Design

Vážený pane Lukeši, srdečně Vám přeji všechno nejlepší k Vašim 35 + 35 rokům života, hlavně pevné zdraví a radost ze života v soukromé i pracovní sféře. Jsem moc ráda, že jsem měla možnost Vás blíže poznat. Nejdříve to bylo na hradě cca před 25 lety, kdy jste byl kolegou Martina mého muže. Poté jako souseda v jedné z nejkrásnějších čtvrtí města na Letné při procházkách Stromovkou s Vaším věrným doktorem Keblúškem. A později při natáčení rozhovoru pro TV Architekt a při setkáních na Vašich přednáškách o architektuře. Srdečně Gabriela Kaprálová

• Rozhovor Zdeňka Lukeše s Gabrielou Kaprálovou najdete ZDE

Oldřich Hájek, architekt, SHA - Šafer Hájek architekti 

Mily Zdenku! ... tak už jsi mě dohnal. Přeji Ti k Tvému jubileu všechno dobré, hodně pohody a hlavně dobré zdraví. Díky za vše, co jsi pro Českou architekturu dělal a děláš! Jen tak dal. Olda Hájek

• Rozhovor Zdeňka Lukeše s Gabrielou Kaprálovou najdete ZDE

Pavla Melková, architektka, MCA atelier

Milý Zdeňku, vždy jsem obdivovala nikoli jen tu neuvěřitelnou databázi informací v Tvé hlavě, to už asi dokáže i umělá inteligence, ale především schopnost, dávat je do souvislostí. Takových, které umělá inteligence myslím nedokáže a doufám, že ani v budoucnu. Tedy nikoli jen faktografických, ale také významových. Ve všech výkladech toho slova – včetně oblasti smyslu, hodnot, emocí ...Děkuji za ta vlákna, které jsi – i pro mne – propojil. Pavla 

• Rozhovor Zdeňka Lukeše s Gabrielou Kaprálovou najdete ZDE

AKTUALIZUJEME: Reakce Zdeňka Lukeše na blahopřání

[https://www.tvarchitect.com/clanek/architekt-zdenek-lukes-vydal-dalsi-dil-psich-vychazek/]

[https://www.tvarchitect.com/clanek/zdenek-lukes-zamiril-do-plzne-pojdte-s-nami-prozkoumat-treti-nejvetsi-synagogu-v-evrope-i-interiery-adolfa-loose/]

[https://www.tvarchitect.com/clanek/zdenek-lukes-odkryva-skryte-poklady-architektury-/]

[https://www.tvarchitect.com/clanek/novou-knihu-zdenka-lukese-o-architekture-starych-domu-pokrti-david-vavra/]

Online výzkumný katalog představuje ženy působících na poli tuzemské architektury a soupisy jejich děl, včetně obrazové galerie projektů. Mezi zastoupenými tvůrkyněmi najdete Alenu Šrámkovou, Evu Jiřičnou, Zdenku Novákovou, Růženu Žertovou, Vítězslavu Rothbauerovou, Danielu Fenclovou, Marii Davidovou, Jaromíru Šimoníkovou a mnohé další. Navíc je nachystáno i prvních pět podcastových rozhovorů s architektkami, a podle tvůrců budou přibývat i další.

Databáze a web vznikly jako součást výzkumu zaměřeného na mapování a interpretaci tvorby žen v architektuře v kontextu společensko-politických změn v České republice. Cílem je přehled jejich aktivit mezi lety 1945 a 2000. V rámci výzkumu byl kladen důraz na mezioborové souvislosti a témata jako například výkon architektonické profese nebo syntéza profesního a osobního života. Projekt představuje ženy v celém spektru jejich aktivit, jako architektky-projektantky, teoretičky, historičky, designérky, ale i úřednice a mediátorky. Kromě databáze se plánuje i kniha Ženy v architektuře, jejíž vydání je plánováno na letošní jaro.

[https://www.tvarchitect.com/video/osobnosti-soucasne-architektury-pavla-melkova/]

[https://www.tvarchitect.com/video/osobnosti-soucasne-architektury-viktorie-souckova/]

[https://www.tvarchitect.com/video/osobnosti-soucasne-architektury-marketa-cajthamlova/]

[https://www.tvarchitect.com/video/osa-eva-jiricna/]

Jméno bytového domu Modrian je poctou renomovanému holandskému malíři, který byl jedním ze zakladatelů hnutí The Stijl, které určovalo nejen jasné linie, ale také abstrakci v barvách. Západní fasádu bytového domu na sídlišti Ružinov charakterizuje barevná kombinace červených, modrých a žlutých balkonových prefabrikátů, které z domu doslova vytvářejí 3D obraz.

„Tento projekt vyhrál první místo v italské soutěži Barevnost v architektuře, nominován byl i za národní sekci na významnou cenu Mies van der Rohe a na kontě má i cenu CE ZA AR,“ říká architekt Andrej Alexy.

Administrativní a výrobní hala ETIS I.

Dvoupodlažní hala společnosti na výrobu samolepících etiket pro potravinářský průmysl je otevřená do ulice a díky svému prosklení doslova vtahuje kolemjdoucí dovnitř.

„Celý objekt představuje jedno nadrozměrné okno, venkovní prostor tak vniká do interiéru a zároveň je z venku vidět vše, co se v budově odehrává,“ říká Andrej Alexy.

Budova také díky sklu reaguje na počasí i denní dobu, tudíž dynamicky mění výraz. Stavba získala cenu CE ZA AR a nominovaná byla na Cenu Dušana Jurkoviče.

Dům se sklářským ateliérem

Jedná se o nenápadný moderní dům v tradiční formě. Nachází se ve vesnické zástavbě v Devínské Nové vsi. Dům spojuje jak funkci rodinného domu, tak i sklářského ateliéru. Obě funkce jsou rozdělené do jednotlivých hmot spojených částečně venkovním atriem. „Dům jsme nechtěli oplotit, podle nás to kazí veřejný prostor i architekturu samotného domu," dodává Andrej Alexy.

Aleliér  ALEXY & ALEXY architekti momentálně pracuje na návrhu projektu SOHO - nového Petržalského centra. Na největším slovenském sídlišti by měl vzniknout městský bulvár s kulturním vyžitím a parkem. Dvě plánované náměstí pak propojí atraktivní korzo. Součástí návrhu jsou i bytové objekty a komunitně-sportovní centrum.

Dalším chystaným projektem je Nová Myjava. V místě bývalé autobusové stanice by měla vzniknout nová bytová zástavba s dvěma náměstími, zelenými vnitrobloky a dalším vyžitím. Aktuálně se připravuje změna územního plánu. 

Další díly pořadu „TV Architect na Slovensku“ můžete vidět ZDE.

[https://www.tvarchitect.com/video/tv-architect-na-slovensku-architekt-tomas-dimun-z-dmarchitekti/]

Mezi významné projekty ateliéru patří například Provozní budova České spořitelny v Praze 4 na Budějovickém náměstí, Bytový areál MRÁZOVKA na Praze 5 či administrativní budova D v BB centru.

[https://www.tvarchitect.com/video/osa-ladislav-labus/]

[https://www.tvarchitect.com/video/osa-josef-pleskot/]

[https://www.tvarchitect.com/video/osa-eva-jiricna/]

Do finále letošního ročníku soutěže postoupili kromě Kroupy ještě Roman Brychta, Markéta Cajthamlová, Marek Chalupa a Roman Koucký. Jejich tvorbu a přístup k ní posuzovala porota, která pracovala ve složení Zdeněk Fránek, Petr Stolín, Stanislav Fiala, Petr Hájek a loňští laureáti Ladislav Kuba a Tomáš Pilař.

Architekt roku 2023

„Ivan Kroupa je velkým jménem současné české architektury. Každá jeho stavba je ikonou s nejvyšší architektonickou hodnotou, jasně čitelným rukopisem, vždy unikátní prostorová řešení jdou ruku v ruce s precizním výběrem materiálů v jejich syrové podobě. Jeho guerillová architektonická tvorba je o emocích, individuální práci na každém zadání a nekompromisnosti, říká, co si myslí, dělá, co musí, tvoří minimalisticky, ale expresivně,“ zhodnotila porota. Z Kroupových mistrovských děl lze jmenovat například českobudějovickou slavnou Karmáškovu tiskárnu, pražskou Galerii DOX nebo budovu Vysoké školy uměleckoprůmyslové.

Profil

Ivan Kroupa vystudoval FA ČVUT v Praze (1980 – 1985), navázal v roce 1989 praxí v Londýně, Paříži a Barceloně. Nezávislou praxi zahájil v roce 1990. V letech 2002 – 2008 působil jako vedoucí ateliéru na FA ČVUT v Praze, následovalo vedení ateliéru na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (2008 – 2022). V roce 2019 získal Cenu Ministerstva kultury za přínos v oblasti architektury, opakovaně byl nominován na Mies van der Rohe Award (2009, 2014) a Berliner Kunstpreis, Förderungspreis Baukunst (2001).

Tvorba

Mezi nejvýznamnější projekty jeho týmu patří např. Obřadní síň v Týnci nad Sázavou, bytový dům RCP Karlín, Technologická budova Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze, Hemodialyzační centrum B. Braun v Praze na Bulovce, Tiskárna a galerie tisku Karmášek v Českých Budějovicích a samozřejmě Centrum současného umění DOX.

Čestné uznání

V posledních letech se organizátoři soutěže rozhodli udělovat také čestné uznání poroty osobám, které zdánlivě stojí trochu stranou. Snaží se oceňovat práci lidí, kteří nemusí být vždy vidět, ale přesto výrazným způsobem podporují vznik kvalitní architektury i kultury v České republice. V letošním roce byli na toto ocenění nominováni Jiří Zhoř, Karel Kuča a Petr Kropp. Porota se rozhodla toto ocenění udělit in memoriam talentovanému architektovi Jiřímu Zhořovi, který v loňském roce náhle zemřel.

„Architekt Jiří Zhoř byl zcela ojedinělým tvůrcem nejen na české scéně, ale i v měřítku toho nejlepšího, co dnes nabízí světová architektura. Byl tvůrcem převážně interiérů takové síly, výrazové intenzity a ryzosti, že snese co do struktury zakázek, detailnosti provedení a tvůrčího přístupu srovnání s italským velmistrem Carlo Scarpou. Jeho tvorba však byla syrová, odhalující na kost, artikulovaná k jasné čitelnosti všech konstrukčních článků, brutální, přitom nesmírně jemná a poetická. Jeho interiéry se dají číst a tato četba přináší zážitek podobný zážitku z prožívání výtvarných prací Antonia Tapiése. Z mnoha jeho prací můžeme připomenout dvě brněnské existující realizace v pasáži Komerční banky na náměstí Svobody. Osově symetricky umístěné ateliéry módního salonu a kadeřnictví. Bohužel díky struktuře práce Jiřího Zhoře jeho díla postupně zanikají. Ostatně podobně jak v tichosti, náhle, zcela mlád nás opustil i on sám," uvedla porota.

Architekt obci

Nedílnou součástí soutěže Architekt roku, kterou organizuje společnost ABF, a.s., je také ocenění Architekt obci udělované Ministerstvem pro místní rozvoj ČR, Svazem měst a obcí ČR, Českou komorou architektů, Asociací pro urbanismus a územní plánování ČR a časopisem Moderní obec. Cílem soutěže je ocenit tandem architekt – obec a vyzdvihnout přínos jejich spolupráce pro vznik kvalitní výstavby. Laureátkou ocenění Architekt obci 2023 se stala Anna Šlapetová za dlouhodobý přínos pro rozvoj obce Dolní Břežany.

[https://www.tvarchitect.com/clanek/zname-pet-finalistu-souteze-architekt-roku-2023/]

[https://www.tvarchitect.com/video/podzimni-veletrh-for-interior-prinese-inspiraci-pro-moderni-a-designove-bydleni/]

Po návratu Jaroslav Šafer společně s Oldřichem Hájkem založili vlastní ateliér. Společně navrhli řadu významných staveb a architektonických souborů. Získali mnohá ocenění jak v architektonických soutěžích, tak v soutěžních přehlídkách realizovaných staveb. Ateliér má ve svém portfoliu stavby bytové, občanské, krajinářské, soukromé i pro veřejný sektor. Ateliér se věnuje také rekonstrukci památek. Od roku 2019 Jaroslav Šafer výrazně omezil svou činnost v ateliéru a spolupracuje jen na vybraných projektech.

Jaroslav Šafer je také pedagog, v minulosti učil na University of Melbourne, později pak na Fakultě architektury ČVUT a do roku 2010 i na Fakultě umění a architektury TUL.

[https://www.tvarchitect.com/video/osobnosti-soucasne-architektury-oldrich-hajek/]

„Mým velkým vzorem byl vždy Jan Kaplický. Dříve jsem se hodně věnoval kromě rádií i kosmonautice a elektrotechnice, to vše se propojilo dohromady a začaly vznikat první návrhy,“ říká Václav Aulický.

Od 70. let pracoval Václav Aulický v projekční organizaci Spojprojekt Praha a zabýval se především budovami pro spojové technologie a vysílači. Architekt, který už jako dítě pocítil dopady totalitní moci i v dospělosti musel při práci čelit komunistické cenzuře.

Stavbu Žižkovské věže od počátku provázely spory i negativní hodnocení a ještě teď má své příznivce i odpůrce. Řada zahraničních webů ji dokonce zařadila mezi nejošklivější stavby na světě. Zadavatel stavby by se byl býval spokojil s obyčejným železobetonovým stožárem a kabinou, nicméně nakonec zvítězila světově unikátní futuristická varianta z ocelobetonu. Aulický tehdy upozorňoval, že třístožárová konstrukce přinese vyšší životnost, užitnou hodnotou i aerodynamickou stabilitu věže. Václav Aulický o svém díle napsal dokonce i knihu. „Televizní věž nemá být památník, to je technologie, pro kterou se to staví,“ říká Václav Aulický.

Od roku 2005 působí Aulický i na Fakultě architektury ČVUT jako vedoucí ateliéru. Později se tamtéž habilitoval jakožto docent. Václav Aulický stále projektuje, mezi jeho významná díla z poslední doby patří především budovy na pražském Pankráci. Jedná se o Diamond Point, City Point, City Tower, Trimaran či City Element. Na svých stavbách spolupracuje se zahraničními kolegy, kterými jsou Ernest Hoffmann, Martin Tröthan či Richard Meier.

[https://www.tvarchitect.com/video/reportaz-slavnostni-predavani-cen-grand-prix-architektu-narodni-ceny-za-architekturu-2022/]

 [https://www.tvarchitect.com/clanek/architekt-vaclav-aulicky-otec-budov-transgasu-nebo-zizkovske-veze-slavi-sedmdesate-pate-narozeniny/]

Členové poroty se zabývali jednotlivými jmény. Do finále nakonec postoupilo pět nominací. „U posuzovaných osobností jsme sledovali jejich komplexní přístup k tvorbě a zároveň profesní a morální integritu. Za důležité také považujeme, jaký mají celkový vliv na rozvoj společnosti a kvalitu prostředí, v němž žijeme. Jak se angažují a jak spolupracují s ostatními odborníky a organizacemi,“ vysvětluje architekt Ladislav Kuba, člen poroty.

Finalisté

Roman Brychta

Architekt je držitelem tuzemských i zahraničních ocenění, například za Středisko ekologických aktivit Sluňákov (2007), Národní technickou knihovnu (2009) či Regionální centrálu ČSOB v Hradci Králové (2021).

„Roman Brychta je dlouhodobě výraznou osobností na scéně české architektury. Velkou část profesní dráhy působil jako protagonista ateliéru Projektil, který se do povědomí veřejnosti zapsal hlavně budovou Národní technické knihovny nebo unikátním chrudimským projektem konverze kostela na galerii barokních soch. Od roku 2020 vede vlastní ateliér Roman Brychta architekti, kde pokračuje ve své filozofii udržování přehledu o nových inovativních technologiích a intenzivního zkoumání kontextu věcí, což navíc doplňuje ve svém osobním přístupu o hlubokou empatii a lidskost. V jeho dlouhodobé pedagogické činnosti je zřetelná linka mistrovského přístupu, kdy předává své osobní zkušenosti, které za ním jasně stojí. Je tak dobrým průvodcem mladé generace budoucích architektů," uvedla porota.

Markéta Cajthamlová

Mezi jejími nejznámějšími pracemi najdeme především desítky nadčasových rodinných domů, například v Říčanech (1999), v Černošicích (2000), v Konárovicích (2005), wellness domek v Chotětíně (2017), rodinný dům v Praze 6 (2018), rekonstrukci barokního rodinného domu v Třeboni (2019) nebo chatu v Jizerských horách (2022).

„Markéta Cajthamlová patří již tři dekády mezi nejvýraznější české architektky. Je známá především jako autorka řady skvělých rodinných domů a vil, ať už okázalých nebo skromnějších, navrhovala ale také polyfunkční domy a bytovky. Pro její rukopis je typický cit pro materiál, zejména dřevo, a dotažení stavby do posledního detailu. Domy jsou praktické, uživatelsky přátelské, s dobrými proporcemi vnitřních prostor. Její architektura je neokázalá a nadčasová. Vychází vždy z jemného dialogu mezi domem, místem a klientem," uvedla porota.

Marek Chalupa

Do povědomí se dostal především vítězným návrhem Pavilonu ČR na EXPO 2000 v Hannoveru. Mezi další úspěšné realizace lze zařadit Vestibul stanice metra Kolbenova v Praze (2001), Rekonstrukci viničního altánu Gröbovka v Praze (2004), hotel Metropol v Praze (2007) a také novou centrálu ČSOB v pražských Radlicích (2019). Jeho stavby byly opakovaně nominovány na Mies van der Rohe Award a další ocenění. Působí také jako pedagog na FA ČVUT v Praze.

„Marek Chalupa spolu s bratrem Štěpánem navrhl řadu staveb, které jsou charakteristické jasným konceptem a důsledným zpracováním detailu. Nejvýraznějšími stavbami jsou pavilon České republiky na Expo 2000, vestibul stanice metra Kolbenova a především hotel Metropol na Národní třídě, u něhož nelze přehlédnout jeho hi-tech karoserii celoprosklenou technologickou fasádou. Otevřená hala hotelu nechává proniknout pulsující město doslova do svých útrob. Rozsáhlý stavební program budovy banky ČSOB v Radlicích je rozložený do struktury menších pavilonů, které jsou kladené po vrstevnicích a zapuštěné do svahu. Krajina prostupuje do dvorů a do dvorany, její organické atributy se na budově obtiskují. Silné vize a koncepty Marka Chalupy byly úspěšné v architektonických soutěžích, svoje zkušenosti předává studentům jako vedoucí ateliéru na fakultě architektury ČVUT," zhodnotila porota.

Roman Koucký

Samostatně nebo se svými spolupracovníky zpracoval více než 200 projektů různého charakteru, z nichž asi čtvrtina byla realizována – např. Mariánský most v Ústí nad Labem (1998), Dlouhý most v Českých Budějovicích (1998), rekonstrukce Fárova domu ve Slavonicích (1999), Trojský most v Praze (2013), Integrovaná střední škola technická a ekonomická v Sokolově (2012) a desítky územních a regulačních plánů.

„Práce Romana Kouckého a jeho spolupracovnice Šárky Malé zahrnuje nebývale rozsáhlou škálu témat a měřítek od architektonického detailu až po velký urbanismus. Realizace Besídky a Fárova domu ve Slavonicích překvapují výtvarnými detaily, ve kterých lze objevovat stále nové významy a odkazy k historii. Náměstí ve Slavonicích je dokonalým předobrazem současného přístupu k tomuto tématu. Velké stavební realizace jejich mostů v Ústí nad Labem, Českých Budějovicích a v Praze jsou nekompromisně důsledné. Absolutní urbanistické vize Romana Kouckého jsou zcela originální a nemají obdoby nejen v českém prostředí. Úsilí o absolutno sebou nutně nese i jistotu nikdy nekončícího zápasu," uvedla porota.

Ivan Kroupa

V roce 2019 získal Cenu Ministerstva kultury za přínos v oblasti architektury, opakovaně byl nominován na Mies van der Rohe Award (2009, 2014) a Berliner Kunstpreis, Förderungspreis Baukunst (2001). Mezi nejvýznamnější projekty jeho týmu patří např. Obřadní síň v Týnci nad Sázavou (2022), bytový dům RCP Karlín (2022), Technologická budova Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze (2021), Hemodialyzační centrum B. Braun v Praze na Bulovce (2015),Tiskárna a galerie tisku Karmášek v Českých Budějovicích (2015) a samozřejmě Centrum současného umění DOX (2008).

„Ivan Kroupa je velkým jménem současné české architektury. Každá jeho stavba je ikonou s nejvyšší architektonickou hodnotou, jasně čitelným rukopisem, vždy unikátní prostorová řešení jdou ruku v ruce s precizním výběrem materiálů v jejich syrové podobě. Jeho guerillová architektonická tvorba je o emocích, individuální práci na každém zadání a nekompromisnosti, říká, co si myslí, dělá, co musí, tvoří minimalisticky, ale expresivně. Z Kroupových mistrovských děl lze jmenovat například českobudějovickou slavnou Karmáškovu tiskárnu, pražskou Galerii DOX nebo budovu Vysoké školy uměleckoprůmyslové," zhodnotila porota.

[https://www.tvarchitect.com/video/osobnosti-soucasne-architektury-marketa-cajthamlova/]

[https://www.tvarchitect.com/video/skryte-poklady-architektury-57-dil-centrum-soucasneho-umeni-dox/]

[https://www.tvarchitect.com/video/skryte-poklady-architektury-54-dil-narodni-technicka-knihovna/]

Autorizovaným architektem je Jan Kasl od roku 1992. V minulosti byl aktivní v politice, v letech 1998 až 2002 byl pražským primátorem. Je předsedou České komory architektů, která nese odpovědnost za profesionální, odborný a etický výkon profese architektů v České republice.

„Pochopil jsem, jak je významné, aby tato organizace hájila zájmy architektů, podporovala soutěže a městské architekty a starala se o kvalitní architekturu. Snažím se zde dělat maximum, jsem rád, že se daří udělat z přísné strážkyně pečeti vlídnější osobu, která oslovuje i mladé architekty. Podařilo se nám zasáhnout i do onoho nešťastného státního zákona a trochu ho zlepšit a zlidštit. Doufám, že to tak půjde i dál,“ říká Jan Kasl.

S ateliérem JK Architekti v současné době pracuje například na projektu rekonstrukce dlouhodobě zanedbané zahrady Turbová, která je známá také jako zahrada Jiřího Trnky.

[https://www.tvarchitect.com/video/osa-eva-jiricna/]

[https://www.tvarchitect.com/video/osa-josef-pleskot/]

[https://www.tvarchitect.com/video/osobnosti-soucasne-architektury-radan-hubicka/]

Mezinárodní unie architektů - Union internationale des Architectes je mezinárodní organizace architektů, která byla založena roku 1948. Sdružuje nevládní organizace architektů jako organizace a obce. Za Českou republiku je to Obec architektů. Mezinárodní nevládní organizace uznaná UNESCO jako jediná architektonická unie působící na mezinárodní úrovni.

Už v polovině letošního ledna vyzvala Rada Obce architektů odbornou veřejnost k zaslání nominací na ceny Mezinárodní unie architektů/UIA. Následně v únoru vybrala z obdržených nominací nominanty do jednotlivých kategorií. Kromě Vladimíra Šlapety byl nominován například i Josef Pleskot  na Zlatou medaili za celoživotní dílo či Martin Rajniš na Cena Augusta Perreta za technologii v architektuře.

Slavnostní předání cen proběhne na světovém kongresu na začátku července v Kodani.

Osobnosti současné architektury - Vladimír Šlapeta

[https://www.tvarchitect.com/clanek/jake-architekty-letos-nominovala-obec-architektu-na-vyznamne-mezinarodni-oceneni-uia/]

Výstava Josef Pleskot: Města se zaměřila na tři specifická městská sídla, v nichž má architekt Josef Pleskot nejvíce realizací. Jsou jimi Praha, Ostrava Vítkovice a Litomyšl. Přehlídka nepředstavila jen jednotlivé stavby a projekty, ale ukázala i architektův přístup k architektuře a urbanismu.

Praha 

V Praze je architekt podepsán například pod úpravu Jeleního příkopu a průchodu skrze val Prašného mostu či pod rekonstrukcí dominikánského kláštera při kostele sv. Jiljí na Starém Městě. Je také autorem chystaného rezidenčního projektu na Kavčích horách.

Ostrava

Také pod postupnou proměnou Dolních Vítkovic v Ostravě je podepsán právě Josef Pleskot. Lokalita se jeho rukopisem mění na kulturní a společenské centrum. Výstava ukázala modely již realizovaných projektů, jako je nejstarší vítkovická vysoká pec či bývalý plynojem, který se proměnil v multifunkční sál a kongresové centrum Gong. Expozice představila ale i projekt nové městské čtvrti Městopark pro patnáct tisíc obyvatel, která by měla propojit historické centrum města s někdejším průmyslovým areálem.

Litomyšl 

V Litomyšli architekt primárně navrhuje úpravy, které mají umocnit architektonické a urbanistické kvality města. Mezi nejvýraznější Pleskotovy realizace v Litomyšli se řadí rekonstrukce zámeckého pivovaru, regionálního muzea a celého zámeckého předprostoru, dnes náměstí Václava Havla.

Podívejte se s námi na video, které v rámci výstavy vzniklo. Sám pan architekt vás provede výstavním sálem. 

[https://www.tvarchitect.com/clanek/vystavu-josef-pleskot-mesta-navstivilo-v-museu-kampa-21-500-lidi/]

[https://www.tvarchitect.com/clanek/vystava-josefa-pleskota-v-museu-kampa-se-blizi-k-rekordu-nejvyssi-navstevnosti-ceske-vystavy-venovane-architekture/]

[https://www.tvarchitect.com/clanek/museum-kampa-predstavuje-dilo-architekta-josefa-pleskota/]

Další bytové komplexy na sebe nenechaly dlouho čekat. Významná je taktéž dostavba budovy ve Vodičkově ulici, kde sídlí slavná cukrárna Myšák. Atelier CASUA sídlí v pražském Karlíně, kde taktéž zrealizoval několik projektů, mezi ně patří například Karlínské dvory.

Oleg Haman je také předseda Obce architektů. Obec architektů se profiluje jako nezávislé nepolitické stavovské společenství, které se snaží přiblížit architekturu a stavitelství jak odborníkům, tak široké veřejnosti. Jejím zájmem je podpora a ochrana architektury. Obec architektů je také členem Visegrádské skupiny, činnost spolku je založena jako nevládní organizace. Obec architektů také pravidelně pořádá Grand Prix architektů – Národní cenu za architekturu, kterou založila architektka Alena Šrámková.

Architekt Oleg Haman je mimo jiné autorem studie, která se zabývá zásadami umisťování výškových staveb na území Prahy a ochranou památek UNESCO či prostorové regulace centrální historické části Karlových Varů. 

Podívejte se také na další díly pořadu Osobnosti současné architektury ZDE.

[https://www.tvarchitect.com/video/tv-architect-predstavuje-architektonicka-a-projekcni-kancelar-casua/]

[https://www.tvarchitect.com/video/tv-architect-predstavuje-urbanisticka-studie-arealu-nemocnice-tomase-bati-ve-zline-od-kancelare-casua/]

[https://www.tvarchitect.com/video/reportaz-slavnostni-predavani-cen-grand-prix-architektu-narodni-ceny-za-architekturu-2022/]

[https://www.tvarchitect.com/clanek/vznikla-nejvetsi-architektonicko-projekcni-kancelari-na-ceskem-trhu/]

[https://www.tvarchitect.com/clanek/zelene-mesto-na-praze-9-vytvorilo-unikatni-bydleni-zasazene-do-prirody/]

V zahraničí spolupracovala s významnými architekty. V roce 1984 v Londýně založila atelier Eva Jiricna Architects Limited. Domů, do tehdejšího Československa, se Eva Jiřičná poprvé vrátila až po revoluci v roce 1990.

Projekty architektky najdeme po celém světě. Její designérské prodejny jsou na prestižních ulicích Londýna či New Yorku. Pracovala pro značky jako Hugo Boss či Kenzo a také pro mnoho významných kaváren a restaurací.

Navrhuje luxusní hotely, soukromé byty i mosty. Jejími klienty jsou šlechtici i úspěšní byznysmeni. Je držitelkou mnoha významných ocenění, mimo jiné dostala od britské královny Řád britského impéria. Je členkou Královské akademie umění a Amerického institutu architektů, má čestné doktoráty několika univerzit.

V České republice patří mezi její významná díla například Oranžerie u Jeleního příkopu v areálu Pražského hradu, interiéry Tančícího domu na pražském Rašínově nábřeží či kavárna Černá labuť nad obchodním domem Bílá labuť. Pro rodný Zlín vytvořila Kongresové centrum, Univerzitní centrum a Fakultu humanitních studií Univerzity Tomáše Bati.

V současnosti vede Eva Jiřičná dva ateliéry. V České republice je to studio AI Design, které založila společně s architektem Petrem Vágnerem.

O mnohých aktuálních projektech ateliéru AI Design vás pravidelně informujeme v našich pořadech. Patří mezi ně Skyscraper, tedy proměna ostravského věžáku z 60. let. Rekonstrukce severního křídla pardubického zámku, kde bude dominantou designový skleněný prvek právě od Evy Jiřičné či přístavba Nového kulturního centra ve Frýdku Místku. 

TV Architect měla několikrát možnost s paní architektkou Evou Jiřičnou spolupracovat.

Osobnosti současné architektury - Eva Jiřičná

[https://www.tvarchitect.com/clanek/nad-plzni-vyroste-dilo-svetozname-architekty-poslouzi-nemocnym/]

[https://www.tvarchitect.com/video/petr-vagner-o-projektech-ostravskeho-mrakodrapu-pardubickeho-zamku-a-dalsich/]

[https://www.tvarchitect.com/video/eva-jiricna-pohled-na-rekonstrukce-historickych-a-kulturne-chranenych-budov/]

[https://www.tvarchitect.com/video/rozhovory-s-osobnostmi-tv-architect-zpovidala-architektku-evu-jiricnou-ohledne-jejiho-navrhu-zizkovskych-vezi/]

[https://www.tvarchitect.com/video/osobnosti-soucasne-architektury-petr-vagner-ai-design/]

Výstava architekta Josefa Pleskota představila nejznámější realizace v Praze, Ostravě-Vítkovicích a Litomyšli, ale také zprostředkovala Pleskotův přístup k architektuře a ukázala práci jeho ateliéru v širších souvislostech. Svou komplexností pak odpověděla na otázku, jaká je společenská role architektury.

V kategorii monografické architektonické výstavy jde podle organizátorů o nejnavštěvovanější výstavu svého druhu vůbec.

K nejúspěšnějším výstavám architektury v tuzemsku patřil projekt Deset století architektury, který v roce 2001 na Pražském hradě navštívilo 155 266 lidí. Výstavu Josip Plečnik, architektura pro novou demokracii, v roce 1996 pak vidělo 70 000 návštěvníků.

[https://www.tvarchitect.com/clanek/promeny-prazskeho-hradu-za-jednotlivych-prezidentu-co-chysta-petr-pavel/]

[https://www.tvarchitect.com/clanek/vystava-josefa-pleskota-v-museu-kampa-se-blizi-k-rekordu-nejvyssi-navstevnosti-ceske-vystavy-venovane-architekture/]

[https://www.tvarchitect.com/clanek/museum-kampa-predstavuje-dilo-architekta-josefa-pleskota/]

„K tématu architektury jsem se dostal přirozeně a postupně. Tatínek byl architekt svítidel, jako malý jsem s ním jezdil po různých objektech a naučil jsem se vnímat prostor a světlo. Vždy jsem toužil psát o výtvarném umění, což se mi podařilo. V určitém okamžiku u mě ale architektura začala převažovat,“ říká Petr Volf.

Petr Volf v roce 1988 absolvoval žurnalistickou fakultu UK v Praze. V letech 1987-1990 byl redaktorem Mladé fronty, v letech 1990-1992 vedl kulturní rubriku MF Dnes, v roce 1994 se stal editorem Playboye a dlouho působil i v časopisu Reflex. Je autorem knih Muž, který zůstává, Hermafrodit, Nech kozy mečet, Picasso byl monstrum, Kolik stojí miluji tě, Poslední akční hrdinka a knihy rozhovorů s výtvarníky Na počátku je čára a několika dalších prací o výtvarném umění.

Na kontě má i rozhovor s jednou z největších architektonických světových osobností. Je jím brazilský architekt Oscar Ribeiro de Almeida de Niemeyer Soares, který je považován za zakladatele moderní brazilské architektury.

„Byla to pro mě nejobtížnější mise, kterou jsem ve své kariéře podniknul. Návštěvu jsem plánoval několik měsíců dopředu. Po celou tu dobu jsem nemohl věřit tomu, že se mi podaří rozhovor opravdu udělat. Když jsem pak přijel do jeho atelieru na Copacabaně a vše proběhlo přesně tak, jak bylo domluveno. Hodinu jsme spolu mluvili o architektuře,“ říká Petr Volf.

„Architekturu chci poznávat na vlastní oči i na vlastní kůži. Vyhýbám se tomu, abych o nějaké stavbě psal pouze na základě zprostředkovaných fotografií. Místo chci poznat se všemi fenomény a povídat si s architektem z očí do očí,“ doplňuje Petr Volf.

Petr Volf aktuálně pracuje na knize o vlastních domech českých architektů. Bude zde například příběh domu Josefa Pleskota či Aleny Šrámkové. „Je to dlouhodobý sběr informací. Myšlenkou jsem se začal zabývat v roce 2010 a zjistil jsem, že takových sídel je sice mnoho, ale architekti mnohdy nepřiznají, že jde o jejich vlastní domy a tato sídla ani nepublikují. Když dělá architekt sám pro sebe, jedná se vlastně o autoportrét. Já se snažím architekty vybízet k tomu, aby mi poskytli jejich vlastní portrét i fotografii domu. Aktuálně jsem u čísla 90 a jedná se pouze o současné architekty. Bude to velká kolekce,“ říká Petr Volf.

Podívejte se také na další díly pořadu Osobnosti současné architektury ZDE.

Poslední vydání, výběr 32 staveb, provedla architektka Pavla Melková. Úkolem editora je vybrat a doplnit komentáři publikované realizace. Editor představuje čtenářům typologicky rozmanitá díla a svůj pohled na současnou tvorbu.

Pavel Nasadil v roce 2005 založil společně s britskou kanceláří Feilden+Mawson pražský ateliér FAM Architekti. Jeho cílem je vytvářet takovou architekturu, která přidává místu další energii, a zvyšuje tak jeho hodnotu. Za svou práci získal Pavel Nasadil mnoho významných ocenění. V portfoliu FAM Architekti najdeme široké spektrum projektů od rodinných domů, veřejných a dopravních staveb až po návrhy interiérů. Pracuje také na projektech pro veřejnou správu, města, instituce i soukromé klienty.

[https://www.tvarchitect.com/video/tv-architect-predstavuje-fam-architekti-pavel-nasadil/]

[https://www.tvarchitect.com/clanek/chata-u-jezera-skvele-kopiruje-borovicovy-les-a-zachovava-si-unikatni-prirodni-charakter/]

[https://www.tvarchitect.com/video/osobnosti-soucasne-architektury-pavla-melkova/]

Také s vlastním ateliérem SBORWITZ Architekti má na kontě několik významných staveb a rekonstrukcí. Jednou z nich je například rekonstrukce a dostavba Muzea umění Olomouc či rekonstrukce Bauerovy vily v Libodřicích, významné stavby od Josefa Gočára. Práce pro Nadaci českého kubismu projektoval ateliér v letech 2004-2006, realizace proběhla v letech 2004-2008. Klíčové bylo skloubit staré s novým. V interiéru byla částečně zachována původní kubistická výzdoba, například zábradlí s lomenými sloupky nebo kosodélníkové tvary skleněných výplní interiérových dveří. Zachovala se také originální koupelna, včetně původní vany a části obkladů. Prkenné a dlážděné podlahy v kuchyni, koupelně a pokojích zůstaly původní.

Dalším významným počinem ateliéru je rekonstrukce tančírny v Račím údolí u Javorníku. Tato stavba byla ve velmi zanedbaném stavu a bez výrazné investice hrozil její zánik. V rámci nedávné rekonstrukce byly veškeré viditelné tesařské konstrukce opraveny do původního stavu, a to včetně použitých barev. Stejně tak se architekti snažili o původní vzhled u prosklených stěn, dveří a obkladů. Některá okna a dveře však musely být nahrazeny kopiemi s využitím maxima dochovaných prvků. V zadní části tančírny je postaven nový zděný trakt se služebním schodištěm a zázemím pro sál. Také v interiéru byla obnovena původní barevnost včetně malířské výzdoby.

Ateliér se zabývá také obnovou centra města Velká Bystřice u Olomouce. Amorfní prostor před zámkem byl revitalizován na plnohodnotné náměstí. Rekonstrukcí prošly přilehlé budovy a park získal nové cesty a dřevěné můstky. Ve středu náměstí vznikla fontána lemovaná čtveřicí stromů. Zámecké náměstí pak získalo novou dlažbu z tradičních žulových kostek a vybudován byl i amfiteátr. „Aktuálně zde pracujeme na přístavbě školy a úpravě okolí. Vzniká zde biotop a pomáháme i s rozvojem okolních obcí,“  říká architekta Marie Sborwitzová.

Podívejte se také na další díly pořadu Osobnosti současné architektury ZDE

[https://www.tvarchitect.com/clanek/znate-tancirnu-v-racim-udoli-seznamte-se-s-perlou-rychlebskych-hor/]

Multimediální výstava je členěna na tři části. V té úvodní je představen světově uznávaný architekt Adolf Loos, jeho životní příběh a tvorba v Plzni. Prostřednictvím historických fotografií a textů na velkoformátových panelech přiblížil autor výstavy hlavní aspekty, díky kterým se Loosovo dílo stalo nadčasovým.

Další část výstavy se zaměřuje na příběhy plzeňských investorů Loosových realizací, jejichž osudy mnohdy tragicky poznamenala druhá světová válka. Většinou se jednalo o bohaté rodiny obchodníků a průmyslníků, jakými byli Hirschovi, Beckovi, Krausovi, Brummelovi, Voglovi a Semlerovi.

Poslední část výstavy dává nahlédnout do plzeňských loosovských realizací. Působivé velkoformátové fotografie interiérů v současné podobě po rekonstrukci přímo lákají k návštěvě Plzně. Výstava je doplněna o interaktivní obrazovky, které nabízejí více pohledů do interiérů, ale i dobové fotografie a další historické dokumenty. Závěr výstavy je věnován pátrání po osudech původních majitelů a jejich potomků.

V září tohoto roku bude výstava k vidění také v mázhausu plzeňské radnice.

[https://www.tvarchitect.com/clanek/vystava-loos-in-pilsen-se-rozjela-do-sveta/]

[https://www.tvarchitect.com/clanek/v-plzni-se-otevrela-nejvyznamnejsi-realizace-dle-konceptu-adolfa-loose/]

[https://www.tvarchitect.com/clanek/loosovy-interiery-v-plzni-predstavuji-cenne-bohatstvi-evropske-architektury-20-stoleti/]

Doc. M.A. Jan Stolín

V 80. letech studoval na Škole uměleckých řemesel v Praze, obor keramika, a Stredné škole uměleckého priemyslu v Bratislavě. Je absolventem pražské UMPRUM, v roce 1990 absolvoval rezidenční pobyt v La Villa Arson ve francouzském Nice. Na FUA TUL působí od roku 1998, od roku 2018 doteď je vedoucím katedry umění, zároveň byl posledních několik let proděkanem FUA TUL. Habilitoval v roce 2012 na Vysoké škole výtvarných umení v Bratislavě.

Jako umělec si připisuje na dvě desítky samostatných a nespočet skupinových výstav na domácí i zahraniční scéně.

V roce 1997 spoluzaložil galerii Die Aktualität des Schönen v Liberci, nyní je uměleckým vedoucím Cube x Cube Gallery v Novině.

Byl nebo je členem řady uměleckých rad, komisí a dozorčích rad v oblasti umění, galerijního provozu a kultury. Je držitel Čestného uznání Grand Prix Obce architektů 2001, v roce 2000 byl finalistou Ceny Jindřicha Chalupeckého.

K jeho realizacím ve veřejném prostoru patří Památník bojovníkům a obětem za svobodu vlasti v Liberci (2000), Památník obětem ŠOA v Liberci (2008), architektura výstavy Česká cena za architekturu (2018), Památník Sto SMS pro Liberec (2018) ad.

Jeho dílo je zastoupeno ve sbírkách Národní galerie v Praze, OGL či Sbírce současného umění v Mikulově.

Jeho bratr, český architetk Petr Stolín, je mimo jiné vysokoškolský pedagog a vedoucí katedry architektury TUL.

[https://www.tvarchitect.com/clanek/pamatnik-bojovnikum-a-obetem-za-svobodu-vlasti-od-bratru-stolinovych/]

[https://www.tvarchitect.com/clanek/architektem-roku-2021-se-stal-petr-stolin/]

[https://www.tvarchitect.com/clanek/nove-informacni-centrum-na-zelene-hore-navrhne-architekt-petr-stolin/]

[https://www.tvarchitect.com/clanek/novou-stanici-metra-depo-zlicin-navrhne-atelier-petr-stolin-architekt/]

Výstava architekta Josefa Pleskota mapuje autorovy nejznámější realizace v Praze, Ostravě-Vítkovicích a Litomyšli, ale také zprostředkovává Pleskotův přístup k architektuře a prezentuje práci jeho ateliéru v širších souvislostech. Svou komplexností se pak snaží přispět k odpovědi na otázku, jaká je společenské role architektury.

„Stanislav Kolíbal, který začátkem prosince oslavil 97. narozeniny, je znám hlavně svými geometrickými prostorovými instalacemi. Jádrem naší výstavy jsou ale jeho knižní ilustrace včetně kreseb pro děti. Pro mnoho návštěvníků jde o naprostý objev. Častou reakcí je – jé, tuhle knížku jsem měl jako malý, ale nikdy by mě nenapadlo, že je to Kolíbal,” přibližuje reakce návštěvníků Jan Skřivánek.

Návštěvníci Musea Kampa mohou dále shlédnout i snovou výstavu Kateřiny Černé a nově zpracovanou stálou expozici věnovanou tvorbě Františka Kupky a Otto Gutfreunda. Její součástí jsou nejen Kupkovy obrazy ze sbírky Medy Mládkové, ale i díla z několika soukromých sbírek. Expozice tak představuje průřez Kupkových dílem od rané realistické tvorby a až po díla vytvořená po druhé světové válce, která jinak v českých veřejných sbírkách chybí.

[https://www.tvarchitect.com/clanek/museum-kampa-predstavuje-dilo-architekta-josefa-pleskota/]

[https://www.tvarchitect.com/video/osa-josef-pleskot/]

[https://www.tvarchitect.com/video/josef-pleskot-vyvoj-architektury-v-cechach-a-ve-svete/]

[https://www.tvarchitect.com/clanek/josef-pleskot-znovuzrozeni-prostoru/]

O tom, že se jedná o významnou osobnost svědčí to, že v Praze je po umělci pojmenováno Alšovo nábřeží, a také ulice v mnoha českých městech. Konkrétně v hlavním městě má několik pamětních desek. Na Vinohradech je umístěna deska v Bělehradské ulici, kde umělec žil na sklonku života. Je dílem sochaře Josefa Šejnosta z roku 1930.

Plzeňská výstava s názvem Plzeňská galerie Alšových sgrafit je k vidění do konce roku ve Smetanových sadech před Studijní a vědeckou knihovnou Plzeňského kraje.

Konkrétně v západočeské galerii jsou sgrafita na celkem 19 domech. Najdeme je v Nerudově ulici, Solní ulici, zdobí městský dům v Kollárově ulici či dům na náměstí Republiky, kde je lékárna. Jeho působení v Plzni je nejvíce spojeno s architektem Rudolfem Štechem. Při práci nejvíce čerpal z historie či selského života.

Mikoláš Aleš ovšem sám nikdy nepracoval přímo na fasádě, k tomu byl vždy přizván nějaký architekt. Sám totiž údajně trpěl závratí. Většinou připravil šablonu, z které se následně kresba přenesla na omítku. Aleš na spolupracovníky často dohlížel, a prý řídil míchání barev. 

[https://www.tvarchitect.com/video/skryte-poklady-architektury-74-dil-narodni-divadlo/]

[https://www.tvarchitect.com/video/skryte-poklady-architektury-53-dil-dum-umelecke-besedy/]

[https://www.tvarchitect.com/video/skryte-poklady-architektury-77-dil-topicuv-dum-a-palac-pojistovny-praha/]

[https://www.tvarchitect.com/video/skryte-poklady-architektury-67-dil-obecni-dum/]

Také v letošním roce byla porota složena z významných osobností z oblasti architektury. „S ostatními porotci jsme projeli celou zemi, jsem ohromen energií českých obyvatel a českých architektů,“ uvedl předseda poroty Jean-Pierre Carniaux.

„Lidé začínají vnímat architektonické dědictví, ať už se jedná o moderní, či historické objekty a váží si jich. Což je dobrý signál a je vidět, že práce architektů je velmi zásadní a důležitá,“ říká Michal Bogár, člen letošní poroty.

Hlavní cenu soutěže, tedy velkou modrou kostku, získal projekt pražské Kunsthalle. Jedná se o přestavbu bývalé trafostanice na místo pro výstavy a další kulturní projekty. Budova je dílem autorů Jana Schindlera, Ludvíka Seka a Zuzany Drahotové ze společnosti Schindler Seko Architekti. „Pro nás je hezké vidět, jak se prostor Kunsthalle proměňuje vždy s jinou výstavou. Každá výstava má totiž jiný charakter a zdejší prostor to dovede pojmout a zprostředkovat. Lidé tak mají z budovy pokaždé jiný dojem. Je to živoucí hmota, která se vyvíjí,“ říká Jan Schindler, vítěz Národní ceny za architekturu 2022.

Cenu za celoživotní dílo, a tedy velkou červenou kostku, obdržel Václav Aulický. Porota ocenila jeho zájem o soudobou světovou architekturu i úctu k velkému dědictví českého funkcionalismu. Mezi architektovy významné práce patří například televizní věž v Praze na Žižkově či zbouraná budova bývalého Transgasu. „Konstrukce stavby je vždy základním výrazovým prostředkem architektury. High-tech architektura současnosti je o tom, že domy mají svou vnitřní filosofii, což dnes představují technologie energetických úspor, hospodaření s vodou či využití recyklovatelných materiálů,“ říká Václav Aulický, držitel ceny za celoživotní dílo.

„Příští ročník bude již 30. jubilejní. Chceme mít extrémně dobrou porotu, oslovili jsme i Stevena Holla, který naši nabídku přijal. Příští ročník tak bude zcela výjimečný a opět by se mohl konat v Malé dvoraně Veletržního paláce, součástí bude i výstava,“ dodává Oleg Haman.

[https://www.tvarchitect.com/clanek/zname-viteze-grand-prix-architektu-narodni-ceny-za-architekturu-2022/]

[https://www.tvarchitect.com/clanek/zizkovsky-televizni-vysilac-patri-k-symbolum-prahy-presto-stale-budi-vasnive-diskuze/]

[https://www.tvarchitect.com/video/osobnosti-soucasne-architektury-jan-schindler-a-ludvik-seko-schindler-seko-architects/]

Josef Pleskot je hlavním architektem postupné proměny Dolních Vítkovic v nové kulturní a společenské centrum Ostravy. Zde hledá nové funkce opuštěných továrních a dalších industriálních objektů.  Vedle již realizovaných projektů, jako je věž s kavárnou Bolt Tower či proměna bývalého plynojemu v multifunkční sál a kongresové centrum Gong, bude v expozici vystaven i projekt nové městské čtvrti Městopark pro 15 tisíc obyvatel, který by měl propojit historické centrum města s někdejším průmyslovým areálem.

V Litomyšli architekt primárně navrhuje úpravy, které mají umocnit architektonické a urbanistické kvality města. Mezi nejvýraznější Pleskotovy realizace v Litomyšli se řadí rekonstrukce zámeckého pivovaru, regionálního muzea a celého zámeckého předprostoru, dnes náměstí Václava Havla.

V Praze je Josef Pleskot podepsán například pod úpravu Jeleního příkopu a průchodu skrze val Prašného mostu, pod centrálou ČSOB v Radlické ulici a Metrostavu na Palmovce či pod rekonstrukcí dominikánského kláštera při kostele sv. Jiljí na Starém Městě. Je též autorem chystaného rezidenčního projektu na Kavčích horách.

Výstava ukáže, že každý z těchto projektů vychází z komplexní analýzy daného místa a existujících krajinných a urbanistických vztahů. Připraven je i bohatý doprovodný program. Josef Pleskot oslaví začátkem prosince 70. narozeniny.

[https://www.tvarchitect.com/video/osa-josef-pleskot/]

[https://www.tvarchitect.com/clanek/josef-pleskot-znovuzrozeni-prostoru/]

[https://www.tvarchitect.com/video/josef-pleskot-vyvoj-architektury-v-cechach-a-ve-svete/]

Autorem věže je architekt Václav Aulický, který při jejím vzniku vypracoval zhruba dvacet různých návrhů. Přitom zadavatel stavby by se byl býval spokojil s obyčejným železobetonovým stožárem a kabinou, nicméně nakonec zvítězila světově unikátní futuristická varianta z ocelobetonu. Aulický tehdy upozorňoval, že třístožárová konstrukce přinese vyšší životnost, užitnou hodnotou i aerodynamickou stabilitu věže. Václav Aulický o svém díle napsal dokonce i knihu.

Aulický je představitelem takzvané high-tech architektury. Vystudoval stavební fakultu ČVUT v Praze. Kromě televizního vysílače na Žižkově je autorem televizního vysílače v Ostravě-Hošťálkovicích či, dnes už zbourané, telefonní ústředny v Dejvicích. Je spoluautorem také zbouraného Transgasu. Demolice vyvolala debaty o architektuře z doby socialismu, jež má své zastánce i kritiky. Od roku 2005 Aulický rovněž přednáší architekturu na ČVUT.

Další zajímavosti:

• Pokud přeje počasí, lze dohlédnout až 100km daleko.
• Celé dílo váží 2 200 tun.
• Stavba je od roku 2000 osázena podobiznami miminek Davida Černého, která byla ovšem za dobu své existence několikrát restaurována, a dokonce na nějaký čas odebrána kvůli bezpečnosti.
• Stavba připomíná raketu čekající na start. Toho bylo využito v roce 2019 při vzpomínce 50. výročí startu vesmírné lodi Apollo 11, která vynesla prvního člověka na měsíc.
• Kvůli stavbě musela ustoupit část židovského hřbitova. 
• Výkyvy věže eliminují speciální kyvadla uvnitř konstrukce, která se skládá z 3 válcovitých ocelobetonových tubusů a 9 kabin.

[https://www.tvarchitect.com/clanek/zname-viteze-grand-prix-architektu-narodni-ceny-za-architekturu-2022/, https://www.tvarchitect.com/clanek/architekt-vaclav-aulicky-otec-budov-transgasu-nebo-zizkovske-veze-slavi-sedmdesate-pate-narozeniny/]

Také v letoším roce byla porota složena z významných osobností z oblasti architektury:

• Jean-Pierre Carniaux - FRANCIE ateliér Ricardo Bofill Taller de Arquitectura (RBTA)
• Robert Schmitz - ŠVÉDSKO ateliér White Architekter
• Martin Rein-Cano - NĚMECKO ateliér TOPOTEK 1
• Michal Bogár - SLOVENSKO ateliér BOGÁR architekti
• Eva Le Peutrec - ČESKO ateliér E-STUDIO

Hlavní cenu GPA – Národní ceny za architekturu pro rok 2022 získal projekt Kusthalle autorů Jana Schindlera, Ludvíka Seka, Zuzany Drahotové z SCHINDLER SEKO ARCHITEKTI. Cenu za celoživotní, tedy velkou červenou kostku, obdržel Václav Aulický.

V dalších kategoriích byly uděleny tyto ceny:

Kategorie Šetrná stavba  - Projekt: Bytový dům Rezidence Michelangelova

Autoři: Ing. arch. Luděk Podlipný, ing. Martin Sladký, ing. arch. Pavel Zezula, ing. arch. Markéta Talašová /

Ateliér: Podlipný Sladký architekti s.r.o.

Kategorie Urbanismus  - Projekt: Bořislavka Centrum

Autoři: Jan Aulík, Leoš Horák | Spoluautoři: Jakub Fišer, David Zalabák, Jakub Hemzal, Gabriela Králová, Alena Sedláková, Petra Coufal Skalická, Eva Mašková, Jan Dluhoš

Ateliér: Aulík Fišer architekti, s.r.o.

Kategorie Krajinářská architektura a zahradní tvorba - Projekt: Paluba Hamburk

Autoři: Ing. arch. Bohuslav Strejc. Ing. Ondřej Janout, Ing. Jan Běl, Ing. Lucie Tlustá

Ateliér: projectstudio8

Kategorie Rodinný dům - Projekt: Dům v Lanškrouně

Autor: Martin Neruda

Ateliér: Martin Neruda Architektura

Kategorie Rekonstrukce - Projekt: Zámek Děčín – restaurování glorietu v Růžové zahradě

Autoři: Tomáš Efler, Václav Girsa, Miloslav Hanzl, Jana Strnadová, Jaroslav Svěrek

Kategorie Interiér - Projekt: Vývojové centrum modularity

Autoři: Ing. arch. Ondřej Chybík, Ing. arch. Michal Krištof / CHYBIK + KRISTOF

Kategorie Novostavba - V letošním ročníku nebyla udělena cena za architektonický desing a byly uděleny dvě malé modré kostky za novostavbu.

Projekt: Společenský sál Farního centra v Lidečku, Autoři: Jan Vojtíšek. Jakub Staník, Ateliér: studio AEIOU s. r. o.

Projekt: Lávka přes Labe v Nymburce, Autoři: Jiří Stráský, Leonard Šopík, Jan Pozdíšek, Karel Zlatuška / Stráský, Hustý a partneři s.r.o, (SHP) Brno

[https://www.tvarchitect.com/clanek/prazsky-prostor-pro-umeni-kunsthalle-se-otevre-uz-zitra/]

[https://www.tvarchitect.com/video/osobnosti-soucasne-architektury-jan-schindler-a-ludvik-seko-schindler-seko-architects/]

[https://www.tvarchitect.com/video/nova-dimenze-modularity-ve-vizovicich-se-otevrelo-vyvojove-inovacni-centrum-modularity/]

V minulosti byl jmenován profesorem architektury a designu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. V současnosti vede na fakultě bakalářské, diplomové a doktorské práce a výzkumný projekt 3D-STAR zaměřený na využití 3D tisku ve stavebnictví a architektuře.

Mezi jeho významné projekty patří například přístavba České státní pojišťovny v Liberci a především kulturní dům Crystal v České Lípě, kde experimentoval s využitím sluneční energie. Jeho realizace lze najít ale i v zahraničí. V 80. letech realizoval spolu s Emilem Přikrylem a Johnem Eislerem dům IBA v Berlíně.

Ocenění mu bylo uděleno v rámci slavnostního předávání cen v Národním divadle v Praze. Letošní porota jmenovaná Ministrem kultury ocenila celkem osm mimořádných osobností české kulturní scény. Cena se uděluje od roku 2009 za výjimečné umělecké, tvůrčí nebo interpretační počiny, ale i za dlouhodobé umělecké zásluhy.

[https://www.tvarchitect.com/video/osobnosti-soucasne-architektury-pavla-melkova/]

[https://www.tvarchitect.com/video/osobnosti-soucasne-architektury-mikulas-hulec/]

[https://www.tvarchitect.com/video/osobnosti-soucasne-architektury-david-vavra/]

Návštěvníci se mohou těšit na Muzeum výtvarných umění v Houstonu, Nekropoli Ťin-pao-san na Tchajwanu či knihovnu v Malawi. Jeho aktuálním projektem v České republice je Koncertní sál Ostrava.

Steven Holl je americký architekt světového formátu. Studoval na University of Washington v Římě a na Architectural Association v Londýně. Kariéru začal v Kalifornii, vlastní ateliér otevřel v roce 1976 v New Yorku. Vyučoval na několika univerzitách a od roku 1981 působí na Columbia University v New Yorku. V roce 1998 získal prestižní medaili Alvara Aalta. V roce 2000 byl Holl zvolen do American Academy of Arts and Letters. V červenci 2001 byl časopisem Time jmenován nejlepším americkým architektem. Na kontě má mnoho světově uznávaných ocenění.

Galerie NTK/ Národní technická knihovna v Praze, Technická 2710/6, 160 80 Praha 6 – Dejvice 7. 10. - 20. 11. 2022  

[https://www.tvarchitect.com/clanek/ostrava-se-konecne-docka-nove-koncertni-haly/]

[https://www.tvarchitect.com/clanek/ostrava-ma-k-dispozici-studii-nejocekavanejsi-stavby-sveta/]

[https://www.tvarchitect.com/clanek/akustika-budouciho-ostravskeho-koncertniho-salu-se-meri-pomoci-specialniho-modelu/]

[https://www.tvarchitect.com/clanek/budouci-ostravsky-koncertni-sal-ma-svuj-model-ktery-muze-nyni-videt-i-verejnost/]

„Cena Architekt roku je udělována osobě či osobám, které se v uplynulém období pěti let svým přístupem významně zasloužily o architekturu v České republice. Poukazuje tak na konkrétní tvůrčí či organizační počiny vedoucí ke vzniku kvalitní výstavby, ať už se jedná o navrhování staveb, teoretickou, vzdělávací, propagační, publikační a popularizační činnost“, říká ředitelka veletrhu FOR ARCH Kateřina Maštalířová.

Do odborné poroty, která o udělení ceny rozhodla, zasedli architekti Stanislav Fiala, Zdeněk Fránek, Petr Hájek, loňský laureát Petr Stolín a umělkyně Kateřina Šedá.

Očekávaným projektem vítězů Kuba & Pilař je Černá kostka v Ostravě. V budově má vzniknout centrum digitalizace, vědy a inovací. Stavět by se mohlo začít již příští rok. Architektonicky výrazná stavba se má stát jednou z dominant severomoravského města.

Jihočeská vědecká knihovna

Jedná se o funkční a reprezentativní celek, který odpovídá významu této veřejné instituce. Budova je součástí okolních staveb, kde významnou roli hraje i terasa památníku obětem fašismu. Přístavba je situována hlavním vstupem kolmo k Lidické třídě a současně se otevírá průchod do parku směrem k řece. Přístavba je navržena jako dvoupodlažní pavilon, prosklený po celém obvodu a otevřený do zeleně. Fasádu tvoří předsazené vertikální skleněné copilitové lamely. Vstup do objektu je řešen formou širokého sklonitého betonového chodníku.

Dům na břehu řeky Dyje

Dům v proluce u řeky má tři nadzemní podlaží, jedno z nich je pak položeno do svahu. Část domu od nábřeží je zkosená a tvoří šikmou střechu navazující na střechy sousedních domů. Zbývající část domu pak pokračuje plochou střechou. Velmi zajímavé je to, že střecha je po celé své ploše zelená a opticky tak přechází do zahrady. Do zelené plochy střechy jsou vyříznuté dva asymetrické okenní otvory dětských pokojů a obytného prostoru. Vjezd i vchod do domu jsou z nábřežní ulice. Podél domu je navrženo venkovní schodiště, po kterém se dostaneme na terasu a do zahrady. 

Na rozhovor s duem Kuba & Pilař o jejich realizovaných i chystaných projektech se můžete těšit již brzy na TV Architect!

[https://www.tvarchitect.com/clanek/plzensky-kraj-pozada-o-statni-dotaci-na-dlouho-planovanou-stavbu-budovy-zapado-ceske-galerie-v-plzni/]

[https://www.tvarchitect.com/clanek/jihoceska-vedecka-knihovna-ma-nove-zazemi/]

[https://www.tvarchitect.com/clanek/neobvykli-domek-postaveny-na-velmi-uzkem-pudorysu-nabizi-nadherny-vyhled-na-znojemsky-hrad/]

Jiří Justich (1876–1944) byl ovlivněn prvními secesními návrhy svého učitele Friedricha Ohmanna a díky svému vídeňskému pobytu se měl možnost seznámit i s pracemi tamních představitelů stylu, který dnes označujeme jako zoomorfní secese. Richard Klenka (1873–1954) vystudoval pražskou techniku a také pařížskou École des beaux-arts. Opulentní neobarokní styl přenesl architekt z Francie i do české metropole, kde svá díla zkombinoval s prvky pozdního historismu, ale také secese a posléze i moderny, a obohatil hlavní město o svérázné kreace plné fantazie. Josef Kovařovič (1875–1941) se věnoval především stylu, který je dnes označován jako geometrická secese, v některých dílech dokonce doplněná i o kubistický detail. I jeho tvorba nese snadno rozpoznatelné rysy.

Kniha postupně představuje jednotlivé stavby architektů a věnuje se zejména dekoracím průčelí, případně i vestibulů, neboť dispoziční řešení navrhovali sami stavitelé nebo jimi pověření anonymní tvůrci. V knize čtenáři najdou také mnoho fotografií vybraných staveb, jejichž autorem je fotograf Pavel Hroch. Také tento svazek edice Skrytá krása detailu II doplňuje slovníček spolupracujících výtvarníků a stavitelů a seznam literatury.

Vydavatelství hledá partnery na podporu vydání knihy

„První díl získal finanční podporu Magistrátu hlavního města Prahy a dalšího sponzora, což zajistilo možnost knihu vydat v maximální kvalitě tisku a zároveň učinit publikaci cenově dostupnou. Rádi bychom za stejných podmínek vydali i díl druhý a z těchto důvodů hledáme sponzory, kteří by spolu s MHMP, knihu podpořili," říká Milan Gelnar, výkonný ředitel nakladatelství Argo.

Kontakt: +420 222 781 361, milan.gelnar@argo.cz

O autorovi - Zdeněk Lukeš (*1954)

Architekt, historik architektury a pedagog, vystudoval Fakultu architektury ČVUT. V letech 1980–1990 pracoval v Archivu architektury a stavitelství Národního technického muzea, v době „sametové“ revoluce působil v Koordinačním centru Občanského fóra v Laterně magice a od roku 1990 je zaměstnán v Kanceláři prezidenta republiky a také se podílel na revitalizaci hradního areálu. V letech 2000–2003 byl děkanem Fakulty architektury Technické univerzity v Liberci, od roku 2004 vede kurs Dějiny architektury na New York University v Praze. Zdeněk Lukeš je tvůrcem a spolutvůrcem řady výstav (např. Jože Plečnik, 10 století architektury, Splátka dluhu, Architekt E. Králíček, Český architektonický kubismus, Pražský funkcionalismus). Je autorem několika desítek knih o moderní architektuře, statí ve sbornících a katalozích a stovek odborných textů. Je nositelem slovinského státního vyznamenání Medaile za zásluhy.

Zdeněk Lukeš má také vlastní pořad na naší televizi TV Architect s názvem Skryté poklady architektury. Diváky pravidelně provádí architektonickými poklady České republiky. Od mostů přes impozantní budovy po všechna zákoutí Pražského hradu.

[https://www.tvarchitect.com/video/skryte-poklady-architektury-vinohradska-trznice/]

[https://www.tvarchitect.com/video/skryte-poklady-architektury-nova-radnice-ostrava/]

[https://www.tvarchitect.com/video/skryte-poklady-architektury-grossmannova-vila/]

Designér má na kontě také návrhy interiérů dvou významných kostelů. „Gočárův kostel v Hradci Králové byla výjimečná realizace. Ještě na škole jsem vytvořil design kříže, připadalo mi zajímavé zamyslet se nad tvarem kříže a navrhnout ho tak, aby se lépe nosil. Kříž byl také z mé strany forma revolty, takové věci se nedesignují každý rok,“ říká Velčovský. „V Chodovicích jsme pak v kostele zrealizovali zakázku, kdy jsme sem dali perské koberce a židle od Vernera Pantona. Stal se z toho interiér, který lidé očekávají spíše v domácnostech,“ dodává.

Díla Maxima Velčovského byla již několikrát součástí výstav EXPO. Pro to milánské vytvořil například unikátní lustr, který symbolizuje umělý déšť a odkazuje k mnoha významům spojeným právě s fenoménem jednadvacátého století – vláknem. V Shanghai to pak byla instalace nábytku, ze kterého se sypou keramická zvířata, která se v Čechách vyrábějí v manufakturách.

Maxim Velčovský byl také několik let pedagogem na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. „Působil jsem tady deset let jako vedoucí ateliéru keramiky a porcelánu. Se studenty jsme vytvářeli například obklady pro českou značku RAKO,“ říká Velčovský.

Se značkou RAKO Maxim Velčovský spolupracuje i dnes. Z jejich spolupráce vzešla autorská série slinutých keramických dlaždic s názvem Linka. Při návrhu této kolekce se designér inspiroval evolucí, vesmírem i prvotní kresbou tužky, která dle jeho slov znázorňuje začátek každého projektu.

„RAKO je firma, která má u nás velkou tradici. Jejich obklady jsou historicky známé. Obklady jsou pro mě součástí architektury, neboť se jedná o povrch, na který se denně koukáme. Materiály firmy RAKO jsou v mnoha činžovních domech i významných stavbách, jako je například Café Imperial či Vila Tugendhat. Spolupráce s firmou RAKO byla velká výzva,“ říká Maxim Velčovský. „Podařilo se nám vytvořit ideální vzor, který je přirozený a nevyrušuje, zároveň připomíná vlákno, které se táhne celou historií lidstva,“ dodává.

[https://www.tvarchitect.com/video/tv-architect-predstavuje-lasselsberger-vyrobce-keramickych-obkladu-a-dlazeb-rako/]

Maxim Velčovský se designem a historií zabývá nejen pracovně, ale i v soukromí. Je majitelem mnoha zajímavých sbírek, jako jsou například různé typy skládacích metrů či vázy z lisovaného skla.

„Trend v designu se mění s dobou, někdy může být více praktický, jindy více estetický. Každá doba přináší jiný trend v závislosti na vývoji společnosti. Ty nadčasové věci jsou pak velmi čisté a praktické. Dříve byl design výsadou šlechticů a zámožných klientů. Demokratizace designu v posledních sto letech pak určuje to, že si to může dovolit každý,“ uzavírá Maxim Velčovský.

Jedním z posledních počinů designéra je například výstava keramiky a skla v Uměleckoprůmyslovém muzeu Brně.

Rozhovor: Designér Maxim Velčovský o nové kolekci keramických dlaždic s názvem Linka

Mohlo by vás zajímat:

• Koupelna s hravým designem vytvoří v každé domácnosti pohodovou rodinnou atmosféru
• Koupelna s designem nadčasového terazza
• Industriální styl koupelny

Porota se na udělení ocenění Evě Jiřičné shodla jednomyslně. „K architektuře přistupuje komplexně, v celé její šíři, v rozmanitých typologiích. Nedělá rozdíly mezi malými a velkými úkoly. Dokáže ztvárnit židle či stoly, světový úspěch jí přinesla schodiště s revolučním uplatněním skla. Dává podobu galeriím, obchodům, restauracím i rodinným domům, navrhuje veřejné budovy různého zaměření: knihovnu, hotel, školu, duchovní nebo kongresové centrum, dopravní terminál, oranžerii,“ uvedli porotci.

[https://www.tvarchitect.com/video/eva-jiricna-pohled-na-rekonstrukce-historickych-a-kulturne-chranenych-budov/]

Architektka se v zahraničí proslavila hlavně návrhy interiérů komerčních obchodů a butiků. K jejímu rukopisu patří skleněné prvky na schodištích a užití technicistních materiálů typu sklo, beton a kov. Mezi významné autorské realizace Evy Jiřičné patří dopravní terminál Canada Water nebo stavební a interiérové úpravy Victoria & Albert Museum v Londýně, dále pak dnes už ikonické interiéry obchodních firem Joseph, Boodles, Joan & David nebo Harrods, schodiště v Somerset House a Tiffany Galerie v New Yorku.

K jejím realizacím v Čechách patří mimo jiné hotel Josef na Starém Městě v Praze, nová oranžerie v Královské zahradě Pražského hradu, Kongresové a univerzitní centrum ve Zlíně nebo úprava kostela svaté Anny pro Nadaci Vize 97 Václava a Dagmar Havlových.

Porota ocenila i její práci s konstrukcí staveb a snahu nalézt vždy nejefektivnější řešení. Na návrzích Jiřičné je znát její dobrá znalost moderních technologií i smysl pro detail staveb i interiérů.

Přehled laureátů Pocty ČKA

• 2021 – Eva Jiřičná
• 2020 – Jan Bočan
• 2019 – Zdeněk Zavřel
• 2018 – Ivar Otruba
• 2017 – Jiří Suchomel
• 2016 – Martin Rajniš
• 2015 – Bohuslav Fuchs (in memoriam)
• 2014 – Věra Machoninová
• 2013 - Rostislav Švácha
• 2012 - David Kopecký (in memoriam)
• 2011 – Karel Prager (in memoriam)
• 2010 – Viktor Rudiš
• 2009 – Emil Přikryl
• 2008 – Miroslav Baše (in memoriam)
• 2007 – Alena Šrámková
• 2006 – Miroslav Masák
• 2005 – Karel Hubáček
• 2004 – Pocta nebyla udělena
• 2003 – Josef Polášek (in memoriam)
• 2002 – Josef Havlíček (in memoriam)
• 2001 – Vít Obrtel, Otto Rothmayer, Oldřich Stefan, Zdeněk Vávra (in memoriam)
• 2000 – Petr Vaďura, Bedřich Rozehnal, Ladislav Žák (in memoriam)

Eva Jiřičná

• Narodila se 3. března 1939 ve Zlíně.
• Architektka je aktivní v Londýně i v Praze.
• Jiřičná je zakladatelkou dvou ateliérů. Jde o její vlastní ateliér - Eva Jiricna Architects Limited se sídlem v Londýně a AI Design, který má sídlo v Praze, ten založila spolu s architektem Petrem Vágnerem.
• Za svou architektonickou tvorbu obdržela řadu světových i českých cen a vyznamenání, například několik cen Grand Prix Obce architektů nebo Řád britského impéria za zásluhy v oblasti designu.
• V roce 2013 obdržela v Británii cenu za mimořádný přínos v postavení žen v architektuře nesoucí jméno britské architektky Jane Drewové.

Osobnosti současné architektury - Eva Jiřičná

[https://www.tvarchitect.com/clanek/vlada-podporila-projekt-oblacek-nad-plzni-od-architektky-evy-jiricne/]

[https://www.tvarchitect.com/clanek/ostrava-bude-mit-mrakodrap-podle-navrhu-evy-jiricne/]

[https://www.tvarchitect.com/clanek/tuzemske-narodni-kulturni-pamatky-se-rozrostly-o-soubor-broumovska-skupina-kostelu/]

K poctě architekta, od jehož úmrtí uplyne letos v červnu 300 let, pořádá festival Open House Praha ve spolupráci s festivalem Rosa Bohemica koncert barokní hudby vybraných Dientzenhoferových současníků – Antonia Vivaldiho a Jana Josefa Ignáce Brentnera. Koncert se uskuteční 21.6. 2022 od 20:00 v kostele Narození Páně v Loretě na Hradčanech, významné barokní památce a poutním místě s bohatou i pohnutou historií.

Vstupenky je možné zakoupit pouze předem zde.

Psali jsme také:

• Ojedinělý soubor deseti kostelů na Broumovsku by se mohl stát národní kulturní památkou
• Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Mostě se přesunem vyhnul demolici
• Ikonická katedrála sv. Bartoloměje na náměstí Republiky v Plzni má za sebou tříletou rekonstrukci
• Nové informační a turistické centrum vznikne ve Žďáru nad Sázavou
• První etapa konzervačních prací na Braunově Betlémě u Kuksu je u konce
• Barokní skvost Jana Blažeje Santiniho je dostavěn. Světový unikát se otevře v květnu

 Roberto Palomba studoval architekturu na univerzitě La Sapienza v Římě, kde se také seznámil se svojí budoucí manželkou. „Řím je hlavním městem Itálie a hlavním městem světové krásy, zde jsem se učil navrhovat krásu,“ říká Roberto Palomba. Se svou manželkou Ludovicou mají za sebou zajímavou a inspirativní cestu od prvních přísně minimalistických návrhů pro sklárny na ostrově Murano přes nábytkovou tvorbu až po produktový design. V současné době svými pracemi ovlivňují právě výrobu velkých firem směrem ke kvalitnějšímu designu. Jejich návrhy přinesly do designu jak mužské geometrické tvary, tak měkké ženské křivky a organické linie přírody. „Když jste mladí, přijímáte výzvy, jste zvědaví na budoucnost. Úspěch přichází ve chvíli, kdy jste schopeni prokázat své kvality. Je potřeba spousta štěstí, spousta vytrvalosti, a především víra v sami sebe,“ dodává Palomba.

Roberto Palomba pracuje ale také v rezidenční architektuře, zabývá se jak moderními, tak historickými stavbami. „Mou oblíbenou stavbou je můj vlastní dům. Před více než 10 lety jsme zrestaurovali starou olejnu na jihu Itálie, která se stala naším prázdninovým domem. Jde o historické místo ze 17. století, kterému jsme vdechli nový život. V Itálii je spousta starobylých staveb, které nebyly určeny k obývání, my je obnovujeme a dáváme jim nový život. Některé se stávají místem pro život, jiné přetváříme na butikové hotely či průmyslové prostory. Tím dochází k obnově obytné sítě, podílíme se na urbanismu našeho národa,“ říká Palomba.

Architekt se více jak na moderní design soustředí na kvalitu svých projektů. Jeho filozofií je rovnováha mezi novým a starým. Společně se svou ženou jsou známí především tím, že mají schopnost kombinovat současnou vizi společnosti a uživatelské potřeby s rozsáhlými historickými znalostmi kulturních kořenů designu. Při své tvorbě se zaměřují především na funkčnost, a hlavně udržitelnost produktů. „Mladí se velmi snaží být rozpoznatelní předtím, než dosáhnou nějakých kvalit. Já si naopak myslím, že svět potřebuje především dobré a kvalitní projekty, více jak ty stylové,“ dodává Palomba.

Roberto Palomba navštívil Prahu už poněkolikáté, naposledy to bylo u příležitosti prezentace jeho nové spolupráce se společností Ideal Standard, jedním z předních výrobců koupelnových a toaletních řešení. „Je to pro nás veliká čest, protože Ideal Standard je společnost, kde pracovali vždy mistři řemesla. Někteří z nejvýznamnějších italských designérů a architektů spolupracovali s touto značkou dříve než my. Proto to pro nás byla velká zodpovědnost, převzít dědictví těchto velkých mistrů. Chtěli jsme vytvořit projekt, který by sloužil dalším architektům. Umožnit architektům najít dokonalé prvky pro jejich tvorbu. Sami jsme architekti, takže víme, jak moc jsou potřebné produkty, které se dokáží přizpůsobit,“ říká Palomba. 

„Věřím, že inspirace se rodí ze schopnosti žít život naplno, a přesně to já dělám. Je mi skoro 60 let a stále se ráno probouzím s myšlenkou, že chci dělat přesně to, co dělám. Mám veliké štěstí,“ uzavírá Roberto Palomba.

Jak to vypadalo na setkání Roberta Palomby s předními českými architekty a studenty v pražském New Living Center se můžete podívat ZDE:

Roberto Palomba svou přednáškou v Praze nadchnul architekty, designéry i studenty architektury

 Mohlo by vás zajímat:

• Roberto Palomba představil v Praze svou nejnovější práci
• Poznejte jednoho z nejvýznamnějších designérů současnosti, Roberto Palomba zavítá do Prahy
• Koupelna se stává flexibilním prostorem. Funkční kvalita souzní s designem a inovacemi
• Dopřejte vaší koupelně mimořádně kvalitní a designovou keramiku od italských designéru

„Bylo skvělé vidět způsob myšlení Roberta Palomby, zvláště když je jeho postoj velmi podobný tomu mému. Roberto je velmi milý člověk se smyslem pro humor, jsem moc rád, že jsem ho mohl osobně poznat,“ uvedl po setkání architekt Adam Rujbr.

Roberto Palomba s italským temperamentem představil svůj milánský ateliér, filosofii jeho tvorby a svou aktuální kolekci koupelnového vybavení Atelier Collections od Ideal Standard.

„Chci vyrábět nadčasové věci, co nepodléhají trendům. Nevěřím v módní výstřelky. Naše spolupráce s Ideal Standard začala před třemi lety, byla to pro mě čest, neboť s touto společností v minulosti spolupracovali ti největší mistři řemesla. Byla pro nás velká zodpovědnost převzít toto velké dědictví. S Ideal Standard máme velmi dobrý vztah, komunikace i spolupráce fungují perfektně. Kolekci jsme pojali jako servis dalším architektům proto, abychom jim umožnili vybavit každou koupelnu, dle jejich potřeb,“ říká Roberto Palomba. Svá slova doložil ukázkami nábytku i toaletního řešení.

„Od první chvíle přednášky nás Roberto vtáhl do děje a se zájmem jsme ho poslouchali až do konce. Škoda jen, že přednáška nebyla delší. To, jakým způsobem je Roberto Palomba schopný vyprávět o své práci a předávat svoje zkušenosti druhým, dokazuje, jak velký je to profesionál. Setkání s člověkem, jako je Roberto Palomba, bylo pro nás nejen příjemně stráveným večerem, ale i obrovskou motivací pro naši další práci,“ říká architekt Štěpán Malý z ma3 architekti.

Základem přednášky v Palombově pojetí byla důležitost osobitého stylu a hledání inspirace.

„Nejvíce inspirativní mi připadá geometrie přírody, struktura pobřeží, myšlenka vody, proto se také tak rád zabývám interiérem koupelen, především sanitární keramikou. Nesnažím se za každou cenu šokovat. Naopak. Vyznávám jednoduché tvary, výrobky mají být součástí denního života a neměly by působit násilně,“ vysvětloval Palomba.

Dokladem jeho slov je nepochybně řada sanitární keramiky, kterou zájemci mohou vidět v showroomu společnosti ProCeram v pražském New Living Center.

„Jedná se o exkluzivní koupelnové produkty, jako je sortiment keramiky a nábytku. Atelier Collections je soubor produktů, které lze libovolně kombinovat, a to především díky jednomu rukopisu, který se provazuje a dovede udělat z koupelny funkční celek i minimalistický prvek interiéru,“ říká Pavel Basl, majitel ProCeram a New Living Center.

Architekt Jan Sedláček z ateliéru SENAA dodává: „Moc děkuji za prezentaci, kterou jsem vnímal jako netradiční způsob propojení moderního minimalismu a emotivního nastavení celkového designu firmy Ideal Standard. Bylo velmi příjemné vidět, že i přes profesionální vystupování a výkon na prezentaci zůstal Roberto Palomba nohama na zemi s otevřenou myslí a pozitivním přístupem. Jeho prezentace byla velmi fascinující.“

Roberto Palomba navštěvuje Prahu pravidelně. Většinu času ale tráví se svou rodinou v Miláně, kde spolu se svou ženou Ludovicou vedou studio Palomba Serafini Associati se sídlem v Miláně. Společně pracují s těmi nejprestižnějšími značkami po celém světě a většina jejich výrobků navržený od roku 1994 je stále ve výrobě. Na kontě mají i řadu významných ocenění, jako Compasso d'Oro, Red Dot Award, Design Award Plus, Product Innovation Award či Elle Decoration International Design Award. Nejčastěji pracují zejména v oblasti koupelnového vybavení. Jejich návrhy přinesly do designu jak mužské geometrické tvary, tak měkké ženské křivky a organické linie přírody.

„Prezentace Ideal Standard pro nás byla velkou inspirací. I přes to, že keramický design tvořený Robertem Palombou známe, překvapily nás tentokrát vodovodní baterie. Velmi přínosné bylo i osobní setkání, při kterém jsem mohla s Robertem pohovořit o italských designových školách, a rozhodnout tak lépe o budoucnosti svého syna. Těším se na další setkání,“ říká architektka Vera Hampl.

Při své tvorbě se Roberto Palomba zaměřuje na funkčnost a hlavně udržitelnost produktů.

„Svět koupelen se v posledních letech velmi posunul, především pak od vymožeností a technologických vychytávek zpět k designu a relaxu. Z tohoto důvodu bych já osobně už koupelny nikam nechtěl posouvat. Je potřeba měnit věci které nefungují a ty, co fungují, je třeba udržovat,“ uzavírá Roberto Palomba.

V letech 1955 až 1960 studovala dějiny umění v Paříži, kde se seznámila s malířem českého původu Františkem Kupkou, jehož díla začala intenzivně sbírat a prosazovat ve světě. Díky ní se jméno František Kupka stalo světoznámým. Ve Francii se také seznámila se svým manželem Janem Mládkem a založila zde nakladatelství Editions Sokolova. Po celou dobu pomáhala krajanům. Řadu obrazů těchto českých malířů i koupila. Původní myšlenkou nebylo vytvořit sbírku, ale koupí podporovat české umělce. Celou kolekci později věnovala Praze.

Ve Spojených státech pak s manželem podporovali československé výtvarníky, kteří v té době nemohli vystavovat. Například dům Mládkových ve Washingtonu se stal místem setkávání politiků, umělců, intelektuálů a dalších osobností veřejného života.

Po revoluci se rozhodla založit nadaci se sídlem v Sovových mlýnech. O tuto budovu dlouho bojovala s úřady. Nakonec ale boj vyhrála a v roce 1997 si objekt pronajala od státu na 99 let.

Skryté poklady architektury - 52. díl - Sovovy mlýny

Sbírka, která je zde umístěna, obsahuje přes 220 obrazů a kreseb Františka Kupky, 16 soch Otto Gutfreunda a přes 1000 děl českých a slovenských výtvarníků z let 1965 až 1985.

Skryté poklady architektury - 51. díl - Werichova vila

Psali jsme také:

• 10 let od úmrtí Václava Havla. Připomeňme si jeho vztah k architektuře a domy s ním spojené
• Kniha Praha Václava Havla vás zavede do života bývalého prezidenta

Kromě rodinných domů lze v portfoliu společnosti RD Rýmařov najít také bytové a developerské projekty u nás i v zahraničí. Od svého založení je společnost spojena především s rozvojem moderního stavění na bázi prefabrikace dřeva. Na počátku bylo know-how západoněmecké firmy OKAL. Díky tomu, že je dnes RD Rýmařov největší na trhu, tak si může dovolit i vlastní vývojové a konstrukční oddělení, takže dnešní domy již nemají nic společného s tímto typem domů. Společnost se tak v současné době opírá o vlastní mnohaleté zkušenosti. Velkou ambicí je podílet se na vzniku udržitelných projektů pro budoucnost.

„Rádi bychom zákazníkům chtěli přinést nový vzhled domů, také chceme být efektivnější ve výrobě a znásobit počet projektu ze 400 až na 1600 domů, což samozřejmě naplníme tím, že koupíme novou výrobní linku, která navýší produkci rodinných domů,“ říká Zrůst.

Aktuálně má společnost čtyři týmy architektů, kteří zpracovávají nové typy domů, a to jak po vnější, tak vnitřní stránce. „Výhodou dřevostaveb je rychlost výstavby, tepelný komfort a cenová efektivnost. Domy, které aktuálně postavíme, by měly sloužit i dalším generacím,“ říká Zrůst. Cílem společnosti je aplikovat současnou architekturu na prefabrikované domky tak, aby byly vhodné na jakýkoliv pozemek. Zároveň chtějí architekti z RD Rýmařov ukázat lidem, že vždy se dá vybrat takový typ domu, který bude korespondovat se současnou zástavbou v dané lokalitě. 

RD Rýmařov klade důraz na zdravotní nezávadnost používaných materiálů a splnění tuzemských norem i přísných norem tradičních zemí Evropské unie. Vedení společnosti podporuje trvale udržitelné hospodaření v lesích a zavazuje se uplatňovat a udržovat všechny požadavky spotřebitelského řetězce lesních produktů.

„Největším benefitem je komfort bydlení s ohledem na zdraví a tepelný komfort, tím je myšleno jak v zimě vytápění, tak v létě chlazení. S dřevostavbami je často spojené slovo levné, to ale nemusí být vždy pravda. Výhodou je především rychlost výstavby a eliminace pracovníků. Spíše se dá mluvit o efektivní stavbě,“ říká Zrůst.

Další vizí společnosti je development. „Je pro nás zajímavé stát se developerem, abychom lidem mohli nabídnout co nejefektivnější domy a uzavřít tak řetězec od pozemků přes výrobu až k prodeji,“ uvádí Lukáš Zrůst a doplňuje: „Aktuálně máme území okolo Prahy, jsou mezi nimi Ďáblice a Hlubočepy a naše cíle nejsou malé. Cílíme, že za 5 let poskytneme nový domov pro 26 000 lidí.“

Společnost se chce také zaměřit na vznik udržitelných projektů pro budoucnost a také na vývoj nových stavebních materiálů. Tím je technologická novinka TICO. Jedná se o kombinaci dvou materiálů - dřeva a betonu. Na vývoji této novinky se podílí společnost RD Rýmařov společně s odborníky z ČVUT. „Výhodou této novinky je, že vyhoví v rámci požárních předpisů, tudíž nejsme limitováni zákonem, podle kterého lze stavět pouze do třech pater,“ říká Zrůst.

RD Rýmařov se snaží dlouhodobě podporovat cyklickou ekonomiku. „Chceme řešit především problematiku dostupnosti bydlení. Tím, že koupíme pozemek, uděláme si vlastní development a jsme schopni i vyrobit samotnou dřevostavbu, chceme dosahovat nižších marží na mezikrocích. Lidé tak nakonec budou moci snadněji zaplatit dům,“ říká Zrůst.

„Byli bychom rádi, aby nejen naše dřevostavby byly mezi architekty stále oblíbenější. Dřevo je materiálem historie, současnosti i budoucnosti,“ uzavírá majitel společnosti RD Rýmařov Lukáš Zrůst.  

Mohlo by vás zajímat:

• RD Rýmařov přichází s novou koncepcí výroby domů. Podívejte se na rozhovor s hlavním architektem
• TV Architect představuje - Nová technologie pro výstavbu domů - spojení dřeva a betonu

Roberto Palomba je význačný italský designér a architekt. Studoval architekturu na univerzitě La Sapienza v Římě. V roce 1994 založil společně se svou manželkou Ludovicou studio Ps+ v Palomba Serafini Associati se sídlem v Miláně. Společně pracují s těmi nejprestižnějšími značkami po celém světě a většina jejich výrobků navržený od roku 1994 je stále ve výrobě. Na kontě mají i řadu významných ocenění, jako Compasso d'Oro, Red Dot Award, Design Award Plus, Product Innovation Award či Elle Decoration International Design Award. Nejčastěji pracují zejména v oblasti koupelnového vybavení. Jejich návrhy přinesly do designu jak mužské geometrické tvary, tak měkké ženské křivky a organické linie přírody. Důkazem jejich úspěchu je to, že jejich výrobky navržené od roku 1994 jsou stále ve výrobě.

Setkání s Robertem Palombou proběhne 28. 4. 2022 od 18:00 hod v pražském New Living Center.

Pro bezplatnou účast na přednášce je nutné se registrovat zasláním jména, příjmení a názvu společnosti na hana.knezova@proceram.cz

Psali jsme také:

• Koupelna se stává flexibilním prostorem. Funkční kvalita souzní s designem a inovacemi

Po škole působil David Vávra v Družstvu pomoci stavebníkům kde, jak sám říká, se mohl v době nesvobody zabývat vedlejšími činnostmi, jako bylo například herectví. Po revoluci se pak dostal k mnoha zajímavým projektům, některé z nich byly spjaty i s divadlem. „Já jsem z práce vystoupil intuitivně v září 1989, neboť mě nechtěli pustit na filmový festival, když jsem se vrátil, vše už bylo jinak. V 90. letech se nám pak podařilo zrealizovat například Palác Akropolis a podílel se i na rekonstrukci Dobešky,“ říká David Vávra. Dobeška je úzce spjata s rodinou Davida Vávry, neboť zde vyrůstal. Sídlí zde také divadlo Sklep.

Od Dobešky jsem se dostal i k dalším divadlům, dělal jsem rekonstrukci Švandova divadla, nebo divadla na Kladně. „Zde jsem se snažil odhalit co nejvíce historie, dovolil jsem si zde odkrýt prosklené pylony, které daly divadlu světlo. Co se týká interiérů, u divadel dávám do vstupu červenou barvu, která následně modrá a jde to do černé na scéně, takový literární postup, připomínající stmívání je uplatněn u všech tří divadel,“ říká Vávra.

V Kladenském divadle díky jeho zásahům vznikly například čtyři nové scény. „Na Kladně jsme například rozšířili zkušebnu, kde vznikl alternativní prostor, přistavěli jsme kavárnu, kde se dá vystupovat a přidali jsme dvě venkovní scény,“ doplňuje David Vávra.

Architekt se podílel také na přestavbě továrního objektu v Hradci Králové, zde vznikla nová knihovna, společenské centrum či literární kavárna. Velmi výrazná je pak terasa s velrybou na střeše.

David Vávra se podílel také na rekonstrukci a přístavbě evangelického kostela v Praze – Braníku. Ten má velmi specifickou polohu v bývalém vápencovém lomu v blízkosti přírodní památky Branické skály. Vznikl po 2. světové válce jako provizorní modlitebna podle projektu architekta Pavla Bareše. Podle návrhu Davida Vávry vznikla například nová apsida z borového dřeva.

Renesanční osoba Davida Vávry je neodmyslitelně spjata s televizním pořadem Šumná města. „Za tento pořad moc děkuji, nikdy bych ty domy a ty pochody architektů tak intenzivně nezažil, jako když jsem se toho mohl dotknout. Měli jsme možnost vidět i um českých architektů, stavařů a sochařů v různých koutech světa. Díky tomu jsme mohli zapomenuté architekty, kteří odešli do světa připomenout i u nás,“ uzavírá David Vávra.

Podívejte se také na další díly pořadu Osobnosti současné architektury ZDE.

Mohlo by vás zajímat:

• Emoce z místa: EXPO2020 pohledem Zdeňka Lukeše a Davida Vávry

Po několika významných projektech na západě Čech začalo studio získávat velké zakázky v Praze. „Naše kariéra se vyvíjela skokovou rychlostí. Nejprve jsme dělali spojovací chodbu ve Františkových Lázních a najednou jsme stáli před velkými projekty v Praze, jedním z nich byl i Central Park Praha,“ říká Redčenkov.

Všechny tři architekty spojuje kromě roku narození ambice vytvářet autorskou architekturu reagující na místo, čas a okolnosti jejího vzniku. Za dobu trvání má za sebou ateliér desítky realizací a stovky projektů všech rozsahů, velikostí a typologických druhů. V portfoliu ateliéru proto najdeme malé regionální projekty i velké bytové a administrativní stavby ve velkých městech. Ateliér má na kontě i několik komorních projektů, například rodinných vil. „Reflektuje to naši rozloženost. Jsme tři architekti a jsme každý jiný, každého baví něco jiného,“ dodává Redčenkov.

Smíchov City

Smíchov City je projekt plánovaný v místě jednoho z největších brownfieldů v Praze. V místech bývalého nákladového nádraží na ploše téměř 20 hektarů by měla vyrůst zcela nová čtvrť. Jednat se má o největší jednorázový projekt v historii České republiky a stane se symbolem proměny Prahy v 21. století. „Baví mě urbanismus, je to věc, která mě přijde nadřazená architektuře. Smíchov City je návrat k tradičnímu městu v blokové struktuře, posílené o aspekty moderního města, jako je udržitelnost, klidná doprava či pěší prostory,“ říká Boris Redčenkov, který má na starosti urbanistický koncept tohoto území.

Podle plánů zde má vzniknout téměř 400 000 m² bytových, administrativních, obchodních či veřejných ploch, včetně 28 m širokého městského pěšího bulváru o délce jednoho kilometru, který protne celou čtvrť. „Bulvár je symbolická páteř toho území a zároveň propojuje dvě zásadní veřejná prostranství, kterými jsou náměstí Na Knížecí a nový Terminál Smíchov. Na podobě nového terminálu aktuálně pracujeme,“ říká architekt Boris Redčenkov.

Urbanismu se atelier A69 zabývá i nadále v rámci dalšího významného projektu, který promění tvář hlavního města. „Aktuálně jsme vyhráli mezinárodní soutěž na podobu Florence. To, co jsme nastavili na Smíchově, začíná být obecný trend,“ dodává Boris Redčenkov.

Psali jsme také:

• Developer se dohodl s Prahou 5 na stavbě školy v nové čtvrti Smíchov City

Roberto Palomba byl také lektorem průmyslového designu na milánské polytechnice a spolu se svou manželkou jsou uměleckými řediteli pro některé významné značky jako Kartell, Laufen, Metalco, Zucchetti a další. Společně mají za sebou zajímavou a inspirativní cestu od prvních přísně minimalistických návrhů pro sklárny na ostrově Murano přes nábytkovou tvorbu až po produktový design. V současné době svými pracemi ovlivňují právě výrobu velkých firem směrem ke kvalitnějšímu designu.

Věnují se se také výstavám či scénografii a návrhům kostýmů. Jak sami říkají, designové trendy je příliš nezajímají, raději vytvářejí vlastní nadčasový styl. Nejčastěji pracují zejména v oblasti koupelnového vybavení. Jejich návrhy přinesly do designu jak mužské geometrické tvary, tak měkké ženské křivky a organické linie přírody. Není to tak dávno, co zaujali designové pole s kolekcí koupelnového nábytku a doplňků Kartell by Laufen.

Setkání s Robertem Palombou proběhne 28. 4. 2022 od 18:00 hod v pražském New Living Center.

Pro bezplatnou účast na přednášce je nutné se registrovat zasláním jména, příjmení a názvu společnosti na hana.knezova@proceram.cz

Psali jsme také:

• Koupelna se stává flexibilním prostorem. Funkční kvalita souzní s designem a inovacemi

Od advokátní praxe k realitní a developerské se Luděk Sekyra dostal v 90. letech v době restitučních procesů, kdy se na něj obracelo mnoho rodin žádajících zpět své majetky. Mnoho z nich bylo i ze zahraničí a potřebovaly si u nás zajistit správu, provoz a rozvoj nemovitostí.

„Začali jsme malými projekty, následovaly větší bytové projekty a pak také administrativní sídla. Začal jsem si hrát s myšlenkou, že bychom chtěli nejenom stavět domy, ale podílet se i na urbanismu města,“ říká Luděk Sekyra.

Aktuálně společnost Sekyra Group pracuje na několika hlavních projektech, mezi které patří Smíchov City, Rohan City a Žižkov City. V rámci těchto projektů rozvíjí více jak milion metrů čtverečních v Praze. „Věřím, že Praze dáme novou tvář 21. století,“ dodává Sekyra.

Sekyra Group spolupracuje dlouhodobě se špičkovými architektonickými kancelářemi a architekty, jako jsou A69, Pavel Hnilička, Eva Jiřičná, Jakub Cigler či Jan Gehl.

Například na projektu Smíchov City pracuje několik architektonických kanceláří. „Máme tady 20 architektonických kanceláří, které se zde podílejí na jednotlivých domovních blocích, v tom je projekt velmi unikátní,“ říká Luděk Sekyra.

„Základním středobodem všech našich projektů je veřejný prostor, ve Smíchov City je to kilometrový pěší bulvár. Budou zde aktivní partery, škola, dva parky, komunitní centrum. Na Rohanském ostrově bude kilometrová promenáda na břehu řeky. Žižkov City získá po transformaci historické budovy Národní filmový archiv a další kulturní instituce. Když sdílíme veřejný prostor, sdílíme i určité hodnoty a posilujeme společenství. Chceme dát Praze kvalitní bydlení ve spojitosti s kvalitním veřejným prostorem,“ říká Luděk Sekyra.

A jaké jsou plány společnosti do budoucna? „Po dlouhých jednáních věřím, že se nám podaří zahájit výstavbu v lokalitě Vítězného náměstí na pomezí Dejvic a Bubenče. Stavba by měla začít v horizontu dvou až tří let. Projekt by měl navázat na kampus vysokých škol. Tento projekt by měl dotvořit centrum další městské části. Chtěli bychom také přijít s obnovenou iniciativou postavit Národní knihovnu, začít to komunikovat s Ministerstvem kultury a Prahou, naše hlavní město by si takovou budovu zasloužilo,“ říká Luděk Sekyra.

Mohlo by vás zajímat:

• TV Architect představuje - Sekyra Group (Leoš Anderle)
• Developer se dohodl s Prahou 5 na stavbě školy v nové čtvrti Smíchov City
• Sekyra Group chystá druhou etapu projektu Rohan City v Praze 8
• Skryté poklady architektury - 54. díl - Národní technická knihovna

Podle Plečnikových plánů byla upravena zahrada Na Baště nebo tři ze čtyř hradních nádvoří, navrhl také Masarykovu vyhlídku s vinicí na severní hraně Jeleního příkopu. Projektoval i interiér Sloupové síně v severním hradním křídle a byt prezidenta Masaryka v Novém královském paláci. V těchto místech jsme pro vás natáčeli také několik dílů našeho oblíbeného pořadu Skryté poklady architektury.

• Skryté poklady architektury - 64. díl - Úpravy zámeckého parku Lány
• Skryté poklady architektury - 43. díl - Pražský hrad – Sloupový sál
• Skryté poklady architektury - 42. díl, část 5. - Byt T. G. Masaryka na Pražském hradě, Vázové schodiště a Lví síň
• Skryté poklady architektury - 42. díl, část 4. - Byt T. G. Masaryka na Pražském hradě, Pracovna
• Skryté poklady architektury - 42. díl, část 3. - Byt T. G. Masaryka na Pražském hradě, Bílá věž
• Skryté poklady architektury - 42. díl, část 2. - Byt T. G. Masaryka na Pražském hradě, Impluvium a Zelený sloupový salon
• Skryté poklady architektury - 42. díl, část 1. - Byt T. G. Masaryka na Pražském hradě, Vstupní hala a prezidentský výtah
• Skryté poklady architektury - 35. díl - Masarykova vyhlídka, Pražský hrad
• Skryté poklady architektury - 34. díl - Zahrada Na Baště, Pražský hrad
• Skryté poklady architektury - 33. díl, část 1. - Zahrada Na Valech, Pražský hrad
• Skryté poklady architektury - 32. díl - Rajská zahrada, Pražský hrad
• Skryté poklady architektury - 31. díl - Třetí nádvoří Pražského hradu
• Skryté poklady architektury - 30. díl - První nádvoří Pražského hradu
• Skryté poklady architektury - 7. díl - Kostel Nejsvětějšího srdce Páně
• Architektura Jože Plečnika| Národní poklady II

Výstavu doplní snímky slovinského fotografa Saši Fuise, který zachytil Plečnikovo vrcholné dílo, slovinskou Národní a univerzitní knihovnu v Lublani. Návštěvníci podle Šlapety poprvé uvidí i některé kresby ze soukromé sbírky znalce Plečnikova díla Damjana Prelovšeka, vnuka lublaňského stavebního rady a někdejšího slovinského velvyslance v ČR. Z Lublaně se podařilo přivézt i dva krátké filmy, které zachycují Plečnika.

Česko se Slovinskem chtělo zapsat společně Plečnikovo dílo na seznam UNESCO. Slovinsko před několika lety ale začalo o zápis usilovat samo a loni se o jeho nejvýznamnější stavby v Lublani seznam rozšířil.

Doprovodný program

V rámci tohoto projektu budou na Nejvyšším purkrabství probíhat také přednášky, a to v termínech 7. 4. a 21. 4. vždy v 17:00. Přednášejícím je odborník na Plečnikovo dílo a teoretik architektury Zdeněk Lukeš.

Psali jsme také:

• Jože Plečnik - série přednášek o významném architektovi, který změnil podobu Pražského hradu
• Otec moderny Jože Plečnik
• Navštivte dům Jože Plečnika prostřednictvím putovní výstavy v Praze

Projekt s cílem spojit přírodu a bydlení na pražském Smíchově. Cílem bylo vytvořit byty se zahradami. Dům charakterizuje zejména unikátní soustava pochozích květníků pro desítky tisíc bylin a keřů. Celý obvod budovy tak pokrývá zeleň. Projekt se umístil mezi nejlepšími stavbami světa v mezinárodních soutěžích World Architecture Festival a WAN Awards. „Sakura má zelené střechy, kde rostou i stromy, každý byt má dostatek slunce a spoustu přírody okolo. Na projektu jsme pracovali se zahradním ateliérem FLERA,“ říká Sean Clifton.

Vila Průhonice

Jedná se o rezidenční projekt s cílem propojit architekturu s přírodou. Dům je navržen jako dvoupodlažní se zapuštěným suterénem. Vstupní fasáda domu je charakteristická výraznými liniemi prosklených ploch, balkonu a přesahu střechy. Kancelář zde navrhla i interiér a zahrada pak byla realizována s pomocí zahradního studia FLERA.

Interiér kanceláří IBS Rokal

Díky zajímavému pojetí mají zaměstnanci zdejší developerské firmy přírodu doslova na dosah. Jedná se o interiéry kanceláří 21. století. Dvě patra budovy v Černošicích u Prahy nabízí díky venkovním terasám a skleněné fasádě nejen nádherné výhledy, ale také dostatek světla.

Myslbek

Budova Myslbeku prošla významnou rekonstrukcí. Modernizovány byly vstupní haly z ulice Na Příkopě a další společné prostory, jako jsou toalety a výtahové haly. Myslbek získal zelený certifikát BREEAM In-Use. „Zde jsme dělali jen vnitřní rekonstrukci, používali jsme přírodní materiály, pracovali jsme se světlem, interiéry jsou moderní, museli jsme spolupracovat i s památkáři, kterým se projekt na Praze 1 velmi líbil,“  říká Sean Clifton.

Pure White Hotel

Na počátku byl starý pražský hotel, který už léta nesloužil. Architekti z Jestico + Whiles zde měli na starost kompletní rekonstrukci. „Jsou zde jak starší materiály, tak moderní architektura. Podařilo se nám propojit starou a novou část a zachránit tak starý dům, který má spoustu energie,“ říká Sean Clifton.

Hotel Andel´s

Hotel se nachází v centru Prahy v blízkosti historického centra. „Byl to můj první projekt v Česku, pracovali jsme zde i s jinými architekty. Líbí se mi, že když se sem za 20 let vrátíme, všichni jsou stále spokojení. Na proměně objektu se podílíme i v současné době,“  říká Sean Clifton.

Zuri Zanzibar

Tento projekt získal jako první hotel na světě zlatou certifikaci EarthCheck oceňující trvale udržitelný design. Stylový komplex se nachází na třináctihektarovém pozemku přímo u pláže na severozápadním pobřeží zanzibarského ostrova Unguja. Zuri Zanzibar vyniká architekturou v africkém stylu s wellness službami. Z ekologického hlediska je zárukou trvale udržitelného rozvoje a odpovědného cestování. „Na projektu jsme spolupracovali se zahradním architektonickým studiem FLERA, je zde přírodní klimatizace a vše je zasazeno do atmosféry Zanzibaru,“ říká Clifton.

Mikulov

„V Mikulově máme aktuálně rozpracováno několik projektů. Jedním z nich je rezidenční projekt s 55 apartmány, kde spolupracujeme i s městem. Zde musíme být hodně citliví s ohledem na prostředí a historii města. Vše se staví v pasivním standardu. Jsou zde zelené střechy, zařízení na výrobu solární energie, technologie na šedou vodu a další. Pracujeme zde i na stavbě hotelu a také na realizaci wellness resortu s bazény, biotopem a pasivními domy. Chceme zde vytvořit i pasivní SPA,“ říká Sean Clifton.

Kancelář Jestico+Whiles má na kontě také už čtvrtý projekt v Holandsku, jedná se realizaci resortů, každý z nich má zhruba 200 až 300 rodinných domů. Součástí projektu jsou i vodní plochy a nově vzniklý přístav, což odráží historii Holandska ovšem s využitím moderní architektury a materiálů šetrných k životnímu prostředí. „Naším cílem je vždy stavět pasivní domy. Já sám jsem certifikovaný designér pasivních domů s možností certifikace. Chceme, aby lidé byli více propojeni s přírodou,“ říká Sean Clifton.

 V Praze pak kancelář pracuje na projektu Michelské pekárny na Praze 4. „Aktuálně máme hotovou dokumentaci pro územní rozhodnutí. Také zde bude několik ekologických věcí, jako recyklovaný beton, zelené střechy a využití šedé vody,“  říká Sean Clifton.

Podívejte se také:

• TV Architect představuje - Atelier Flera (Ferdinand Leffler)

Arcidiecézní muzeum v Olomouci

Na tomto projektu architekt Tomáš Hradečný pracoval jako člen architektonické kanceláře HŠH. Architektům se podařilo citlivě obnovit prostor, který je součástí komplexu Přemyslovského hradu. Při návrhu byly respektovány všechny dochované styly od románského až po začátek 20. století. Architekti včlenili do budov spojovací rampy a do parkánu vložili propojovací výstavní sál. Vně i uvnitř historických budov architekti provedli jen minimální zásahy do památkových objektů, což bylo později odborníky oceněno.   

Litomyšl – hospodářské budovy, park, nádvoří

Také zde pracoval Tomáš Hradečný ještě jako člen kanceláře HŠH. Jedná se o revitalizaci zámeckého návrší v Litomyšli, která zahrnuje rekonstrukci čtyř hospodářských budov a dvou veřejných prostorů. První objekt představuje jízdárna, která byla přeměněna na víceúčelový sál, v němž se můžou pořádat nejrůznější společenské akce. Hlavním motivem sálu se stal vložený pohyblivý objekt, který se skládá z posuvného čela a pevného těla. „V Litomyšli jsme například proměnili jízdárnu na víceúčelový sál. Kolega Petr Hájek tehdy vymyslel posuvný modul a stropní podhled s proměnlivou akustikou, díky kterým se sál dá nastavit na různé druhy akcí,“ říká Hradečný. Jeviště v sále je nezvykle vytvořeno z laminátu, který se postupně stal při revitalizaci návrší sjednocujícím materiálem.  

Členové ateliéru HŠH se rozešli v roce 2010. „To, co nás předtím spojovalo v architektuře či technice, se najednou nedařilo. Nemohli jsme najít společnou řeč, a proto jsme se každý vydal vlastní cestou,“ říká Hradečný. Architekt následně založil vlastní ateliér s názvem IXA, ve kterém působí od roku 2014.

Wikov – Hronov

„Jedná se o přeměnu celého výrobního komplexu, kde se postupně bourají a nově stavějí různé typy objektů od šaten a parkoviště až po administrativní budovy. Pro náš ateliér je to dlouhodobá spolupráce,“ říká Hradečný. Jedním z výrazných objektů v lokalitě je například budova nových šaten pro zaměstnance. Dva navenek stejné objekty jsou nepřehlédnutelné díky lapidární fasádě z heraklitu a tahokovu. Interiér pak oživují výrazné barvy podlah jednotlivých šaten, ať už je to žlutá, modrá, nebo zelená.

Vrbatova Bouda

„Byla to naše první zakázka realizovaná v Krkonoších, od té doby se nám podařilo v horách pracovat i na dalších projektech. Jedná se o rekonstruovaný objekt Vrbatovy boudy a realizaci železobetonové přístavby ve výšce 1400 m. n. m.,“ říká Hradečný. Stavební úpravy zahrnovaly kromě nutných sanací také rozšíření provozu restaurace o prostor bývalé terasy. Při rekonstrukci byly použity především tradiční řemeslné postupy. Vodostavební beton přístavby s otiskem bednění dodává interiéru i exteriéru syrový vzhled.

V portfoliu architektonické kanceláře IXA najdeme také sjednocení prostoru Piazzetty u kaple Sv. Kosmy a Damiána v Emauzích. V současné době zde pak ateliér pracuje například na projektu přeměny uhelny na minipivovar či na stavbě parkovacího domu.

Podívejte se také na další díly pořadu Osobnosti současné architektury ZDE.

Kniha Architektura 58–89 je dosud nejrozsáhlejší publikací o předrevoluční architektuře z let 1958-1989. Cílem projektu je narovnat vztahy mezi širokou veřejností a stigmatizovanou architekturou. Autor projektu tak poukazuje například na neslavný konec ikonických staveb jako Hotel Praha, Transgas či OD Ještěd. 

„Dlouhodobě se nám bohužel nedaří najít zdravý vztah k této už historické architektuře, proto z ulic našich měst mizí jedna důležitá stavba za druhou. Pokud se nám jako společnosti nepodaří uchovat alespoň to zbývající z kvalitních staveb začátku druhé poloviny 20.století, vymažeme tak jednou pro vždy kus vlastní historie a kulturní paměti,“ upozorňuje Vladimir 518. 

U příležitosti publikace této knihy mohou zájemci také navštívit speciální výstavu v CAMPu. Vidět můžete například impozantní projekci na 25 metrové stěně, zvukové záznamy, 3D modely či dokumentární záběry. Doprovodný program mapuje minulost, současnost a budoucnost poválečné a předrevoluční moderní architektury. Připraveny jsou tři diskuzní večery a audiovizuální kompozice, jejíž ústředním motivem bude život a tvorba Karla Pragera. „V rámci doprovodného programu se budeme věnovat kauzám, které se týkají architektonicky hodnotných staveb ze druhé poloviny 20. století, ale hovořit se bude také o stavbách, které právě nyní procházejí změnou, nebo které změna v blízké budoucnosti čeká. Diskutovat budeme s historiky či samotnými autory staveb“, říká Ondřej Boháč, ředitel IPR Praha. 

Cílem knihy je napravit obraz poválečných staveb hlavně kvůli jejich tvůrcům – špičkovým architektům, kteří obstojí i v celosvětovém srovnání. Jedná se například o vizionářské stavby Karla Pragera, manželů Machoninových nebo liberecké školky SIAL. 

V knize je možné najít výkresy a dobové, často ještě nepublikované fotografie z archivů z celé republiky. V jednotlivých kapitolách pak lze najít i pohled současných předních architektů jako jsou Josef Pleskot či Ladislav Lábus.

Psali jsme také:

• V CAMPu mohou návštěvníci zhlédnout jedinečný dokument o 20 letech bourání Žižkova

• Nová výstava v CAMPu představuje budoucnost Nákladového nádraží Žižkov

„Po ukončení vysoké školy jsem se chtěl zdokonalit v jazyku, a tak jsem odjel do Austrálie. Měl jsem zde různé brigády včetně roznášení letáků, později se mi podařilo získat práci v kanceláři Group GSA, a tak jsem se začal věnovat práci architekta. Díky tomu jsem potkal zajímavé lidi a mohl pracovat na prestižních projektech,“ říká architekt Jan Pokorný.

Prvním projektem, na kterém Jan Pokorný u Chapman Taylor pracoval, byla zcela nová obytná čtvrť v pražských Holešovicích s názvem Prague Marina. Zde vznikla tisícovka nových bytů a kotviště jachet. Od té doby se zajímavé projekty jen hrnuly.

The Flow Building

Jedná se o jedinečný projekt na rohu Václavského náměstí a Opletalovy ulice v Praze. Dům je situován přímo v obchodním epicentru hlavního města. The Flow Building nabízí zhruba 15 000 m² kancelářských a 7 000 m² obchodních prostor. Budova stojí na místě bývalého historického domu, který musel být zbourán. Jedná se o víceúčelový projekt kombinující design 21. století s nejmodernějšími technologiemi a zároveň respektující architektonický charakter místa. Budova má za cíl poskytnout kancelářské a maloobchodní prostory odpovídající nejvyšším technologickým i environmentálním standardům.

„Je to první budova, která obdržela certifikaci BREEAM s nejvyšším možným hodnocením, a to díky moderním technologiím. Jedná se o certifikát, který vznikl ve Velké Británii. Hodnocen je komplexně vliv udržitelné budovy na životní prostředí. Zajímavé je, že my jsme veškerou technologii umístili do hmoty domu namísto střechy, jak bývá standardní. Tím jsme ušetřili spoustu místa a získali lepší akustiku,“ říká Pokorný.

Kotelna park II.

Tento projekt je citlivě začleněn do Radlického údolí. Nabízí 12 000 m² prostor. Projekt nabízí nejvyšší standardy moderních kancelářských prostor a jedinečný výhled na Prahu. Jednotlivá podlaží mají svou vlastní unikátní terasu a lze využívat také rozlehlou zahradu pro nejrůznější eventy, sporty, nebo relaxaci.

Letiště Václava Havla

Pražská kancelář britského architektonického studia byla pověřena také vytvořením výtvarného řešení vnitřních prostor Terminálů 1 a 2. Cílem bylo změnit interiéry tak, aby si je návštěvníci snadno spojili se symboly Prahy a České republiky.

„Chtěli jsme, aby turisté byli po příletu ihned ztotožněni s místem, kam přijeli. Prezentovali jsme Českou republiku a její významné osobnosti. Bohužel ale instalace byla velmi krátká a musela se odstranit,“ říká Pokorný.

Ateliér má na kontě ale i zajímavé zahraniční stavby, jako je například Expo Business Park v Bukurešti či UŠĆE Tower Two v Bělehradě. Zajímavé jsou ale taktéž stavby, které se bohužel z nejrůznějších důvodů nepodařilo dotáhnout do cíle. Mezi takové projekty patří například projekt výškové budovy v Baku.

„Tento projekt měl mít hlavní kancelářskou budovu vysokou zhruba 250 m stojící přímo u Kaspického moře. Zde jsme pracovali s největšími světovými specialisty. V roce 2013 přišla ale bohužel ropná krize a plány investora byly zastaveny. Naše kancelář v Manchesteru poté projekt musela přepracovat a vytvořila menší schéma, na kterém se momentálně pracuje,“ říká Pokorný.

Chapman Taylor v současné době dokončuje v České republice rezidenční projekty.

„Dokončujeme Oaks Prague a Molo Lipno, kde je asi 80 luxusních bytů. Dodělané je čerstvě také OC Spektrum Čestlice a současně pracujeme i na zahraničních projektech, kde projektujeme převážně kancelářské stavby,“ dodává Pokorný.

Podívejte se také na další díly pořadu Osobnosti současné architektury ZDE.

Mostní lávka povede od řeky Ostravice přes železniční vlečku kolem čistírny odpadních vod a ústit bude vedle vchodu do Velkého světa techniky ve Vítkovické ulici. Spojí tak pravý břeh řeky Ostravice s národní kulturní památkou a umožní rychlé a bezpečné spojení těchto dvou oblastí.

Lávka bude dlouhá 550 metrů a široká čtyři metry. Její povrch bude asfaltový, a tak bude vhodná i pro in-line bruslení.

Architekt Pleskot se podílí na proměně Dolních Vítkovic už od roku 2009. Navrhoval nejen hlavní stavby, jako je multifunkční hala Gong, nový Svět techniky nebo interaktivní technické muzeum z bývalé energocentrály známé jako U6, ale také například současnou podobu památkově chráněného objektu Heligonka. Zároveň je autorem návrhu muzea ministerstva zemědělství umístěného v areálu.

Osobnosti současné architektury – Josef Pleskot

Mohlo by vás zajímat:

• U jednoho stolu: Josef Pleskot a Dušan Kunovský nad projektem Rezidence Park Kavčí Hory
• Josef Pleskot - profil
• Josef Pleskot: Znovuzrození prostoru
• Studenti budou bojovat o stáž u Pleskota, další ročník soutěže Central Group je tady

• Novou podobu Sítenského mostu v Kladně navrhne architekt Josef Pleskot

• Nová lávka přes Berounku od Josefa Pleskota bude hotová za dva roky

„Měl jsem štěstí, že jsem se krátce po škole dostal do Ameriky, což mi umožnilo cestovat a dostat se na několik univerzit a konferencí o památkové péči. Byla to pro mě úžasná zkušenost,“ říká Mikuláš Hulec.

S Danielem Špičkou jsme začali spolupracovat v Centru pro ochranu a restaurování architektury. „Po této spolupráci jsme spolu založili ateliér a pracujeme spolu už více jak 20 let. Sešlo se nám najednou více projektů, o kterých jsme dlouho snili a ani bychom si nedovedli představit, že se k nim jednou dostaneme. Jedním z takových projektů bylo například barokní divadlo ve Valticích," říká Hulec.

Národní centrum divadla a tance Valtice

Jedná se o obnovu a rekonstrukci barokního divadla na zámku ve Valticích. Z původního zámeckého divadla zničeného komunisty v 60. letech 20. stol. se do dnešní doby zachovaly pouze obvodové stěny divadelní budovy. Na základě archivních pramenů navrhli architekti rekonstrukci divadla tak, aby splnila podmínky evropského měřítka a vytvořila funkční repliku barokního divadla, které zároveň plní požadavky na soudobý divadelní provoz. Rekonstrukce získala čestné uznání v soutěži Grand prix architektů - Národní cena za architekturu v roce 2016. „Rekonstrukci budovy zničeného divadla se nám i díky americkým sponzorům podařilo dotáhnout až do realizace, takže zde dnes stojí funkční replika barokního divadla a dají se zde zkoušet představení například pro Český Krumlov,“ říká Mikuláš Hulec.   

Šlechtova restaurace

Architektonická kancelář Hulec & Špička Architekti pracuje už více jak 20 let na projektech záchrany této významné, původně barokní památky v pražské Královské oboře. V roce 2020 byla dokončena první etapa obnovy. Původní raně barokní letohrádek byl postaven v letech 1689 až 1692. Od 60. let 20. století budova chátrá, dokonce dvakrát vyhořela a na špatném stavu se podepsala i povodeň v roce 2002, která Šlechtovu restauraci zatopila do výšky 4 metrů. V letech 2010 a 2011 pak ohrozily budovu sesuvy půdy. „Projekt prošel spoustou peripetií. Jak těmi legislativními a finančními, tak i přírodními. V současné době je hotová první etapa rekonstrukce, bohužel ale došly finance a čeká se na to, kdy bude nalezen zhotovitel pro dokončení. Velký sál Šlechtových lázní již funguje, chybí zde ovšem kompletní dokončení zahrady, altánu a gastro zařízení,“ uvádí Hulec.

V portfoliu architektonické kanceláře najdeme ale například i projekty jako rekonstrukci a obnovu střechy a části exteriéru Stavovského divadla v Praze, obnovu a restaurování exteriéru kostela sv. Anny ve Starých Bukách u Trutnova či rekonstrukci a rozšíření atelierové budovy Fakulty restaurování v Litomyšli.

Podívejte se také na další díly pořadu Osobnosti současné architektury ZDE.

Jedná se o proměnu 64 metrů vysokého ostravského věžáku z 60. let. Původně se počítalo s demolicí budovy. Architekti z AI DESIGN ale připravili projekt na rekonstrukci tohoto roky diskutovaného objektu. Nově by zde měl vzniknout bytový dům s kavárnou v nejvyšším patře a obchody v přízemí. Řešení navíc 22 patrovou budovu zvedne ještě o jedno patro. Mrakodrap nazvaný anglicky Skyscraper v budoucnu nabídne další atraktivní bydlení v centru.

„Oslovilo nás město, abychom se zamysleli nad rekonstrukcí domu. Není potřeba, aby dům šel k zemi, protože jeho konstrukce je schopná rekonstrukce. Nechali jsme si udělat průzkumy a ukázalo se, co vše s domem můžeme udělat. My jsme do nárožních pozic umístili balkony tak, abychom vnitřní plochu vytáhli ven. Záměrem bylo co nejvíce dům spojit s parkem a dostat co nejvíce do prostoru, proto mají balkony po celém obvodu zabudovaný květináč,“ říká architekt Petr Vágner.

Součástí objektu bude i nové parkování. Vznikne zde dům o čtyřech podlažích, dvě budou podzemí. Celé parkoviště by mělo být zazeleněné a na střeše přemýšlí architekti o vzniku komunálních zahrádek a solárních panelů.

Zámek Pardubice

Rekonstrukce severního křídla zámku pro společenské využití a vytvoření sálu pro 270 návštěvníků. Dominantou by měl být designový skleněný prvek od Evy Jiřičné.

„Jedná se o nádherný renesanční objekt, my jsme se zaobírali rekonstrukcí severního křídla. Vzniknout by zde měly dva sály ve dvou úrovních spojené proskleným kruhovým schodištěm. Původně jsme chtěli do středu umístit výtah, ale nakonec jsme se rozhodli pro variantu bez výtahu. Momentálně máme zpracované stavební povolení, předpokládáme, že by se podoba ale už neměla měnit," říká Vágner.

Záměrem je také odstranit betonový strop ve velkém sále a nahradit ho speciálním zprohýbaným podhledem, který bude působit lépe akusticky, zvětší prostor sálu a také bude designovou dominantou sálu.

Nové kulturní centrum, Frýdek-Místek

Projekt počítá s přístavbou Nového kulturního centra ve Frýdku Místku. Stará budova ze 70. let bude zbourána a nová přístavba bude napojena na historické Kulturní centrum se stávajícím hledištěm pro 360 osob. Nově zde mají pak vzniknou dvě multifunkční hlediště, hlavní hlediště pro 440 osob a malé hlediště pro 80 osob.

„Nově jsme dokončili studii, kterou jsme aktualizovali. Na historický objekt je najatá jediná architektonická kancelář a my jsme dostali úkol, abychom ty naše dva návrhy spojily. Vznikne tak prostor, kde bude možné pořádat různé konference, výstavy, školení a vznikne krásný funkční objekt, který město obohatí,“ říká Vágner.  

Mohlo by vás zajímat:

• Osobnosti současné architektury - Petr Vágner (AI - DESIGN)
• U jednoho stolu - Jakub Cigler, Petr Vágner a Dušan Kunovský nad projektem Centrum Nového Žižkova
• Ostravský mrakodrap hledá investora
• Ostrava bude mít mrakodrap podle návrhu Evy Jiřičné
• Nad Plzní vyroste dílo světoznámé architektky, poslouží nemocným

Díky státnímu stipendiu se v roce 1888 dostal na průmyslovou školu ve Štýrském Hradci. Studoval tam truhlářství a dostal se do kontaktu se studenty stavitelství. Naučil se od nich tolik, že ho profesor Leopold Theyer přijal jako kresliče do svého ateliéru. Studoval na vídeňské umělecké akademii pod vedením Otto Kolomana Wagnera, což byl rakouský architekt, urbanista a jeden ze zakladatelů moderní evropské architektury.

Ve Vídni také dva roky pracoval v továrně na nábytek k.k. Hof-Bau-Kunsttischlerei J. W. Müller.

Plečnik od roku 1910 vyučoval jako profesor dekorativní architekturu v Praze na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, kde vystřídal přítele Jana Kotěru, díky kterému se dostal do Prahy. Roku 1920 byl ustanoven architektem Pražského hradu. Na čas se stal jakýmsi „dvorním architektem“ prezidenta Masaryka, zároveň vyučoval architekturu na lublaňské technice. Na úpravách Pražského hradu pracoval až do roku 1934. Současně projektoval a realizoval své návrhy jak ve Slovinsku, tak v Čechách.

Na úpravách Pražského hradu Plečnik pracoval až do roku 1934. Deset let například trvaly úpravy zahrad, vinic a zbytků tereziánských hradeb na jižní straně areálu. Plečnik dal hradním zahradám jednotnou geometrickou koncepci s cestami a travnatými plochami včetně vyhlídkového altánu, teras a kašen. Ze zahrad můžete po Plečnikově Býčím schodišti vystoupat na třetí nádvoří, do jehož podoby architekt zasáhl instalováním 18 m vysokého monolitu z mrákotínské žuly. Zároveň upravil dlažbu nádvoří, přístřešek nad vykopávkami předrománské rotundy sv. Víta a románské Spytihněvovy baziliky u stěny katedrály sv. Víta a navrhl novou kašnu pod pozdně gotickou plastikou sv. Jiří, která nahradila barokní předchůdkyni. Plečnikovým dílem jsou rovněž praporové stožáry před Matyášovou branou na prvním hradním nádvoří, sloupová síň Bellevue pod Ústavem šlechtičen, vstupní sloupová síň u vstupu ke Španělskému sálu a Masarykova vyhlídka s vinicí nad Jelením příkopem, kde prezident rád odpočíval. V Novém královském paláci Plečnik upravil prezidentův byt a současně změnil i interiéry a zámecký park v prezidentově rezidenci v Lánech.

Jeho dílo mapuje v našem oblíbeném pořadu Skryté poklady architektury teoretik Zdeněk Lukeš pravidelně. Na vybrané díle se můžete podívat ZDE.

• Skryté poklady architektury - 64. díl - Úpravy zámeckého parku Lány
• Skryté poklady architektury - 43. díl - Pražský hrad – Sloupový sál
• Skryté poklady architektury - 42. díl, část 5. - Byt T. G. Masaryka na Pražském hradě, Vázové schodiště a Lví síň
• Skryté poklady architektury - 42. díl, část 4. - Byt T. G. Masaryka na Pražském hradě, Pracovna
• Skryté poklady architektury - 42. díl, část 3. - Byt T. G. Masaryka na Pražském hradě, Bílá věž
• Skryté poklady architektury - 42. díl, část 2. - Byt T. G. Masaryka na Pražském hradě, Impluvium a Zelený sloupový salon
• Skryté poklady architektury - 42. díl, část 1. - Byt T. G. Masaryka na Pražském hradě, Vstupní hala a prezidentský výtah
• Skryté poklady architektury - 35. díl - Masarykova vyhlídka, Pražský hrad
• Skryté poklady architektury - 34. díl - Zahrada Na Baště, Pražský hrad
• Skryté poklady architektury - 33. díl, část 1. - Zahrada Na Valech, Pražský hrad
• Skryté poklady architektury - 32. díl - Rajská zahrada, Pražský hrad
• Skryté poklady architektury - 31. díl - Třetí nádvoří Pražského hradu
• Skryté poklady architektury - 30. díl - První nádvoří Pražského hradu
• Skryté poklady architektury - 7. díl - Kostel Nejsvětějšího srdce Páně
• Architektura Jože Plečnika| Národní poklady II

Koncem roku 1920 byl Plečnik jmenován profesorem architektury na nově založené univerzitě v Lublani. Oproti pražské zde panovaly zcela odlišné poměry. Škola nedisponovala velkými financemi, chyběly prostory, odborná literatura. Vyprojektoval tedy skromnou jednopodlažní budovu v Aškenazyho ulici a na podzim následujícího roku v ní přivítal první studenty.

Silně věřící Plečnik se nikdy neoženil a nezanechal žádné potomky. Zemřel v rodné Lublani 7. ledna 1957.

Jože Plečnik - série přednášek o významném architektovi, který změnil podobu Pražského hradu

Vítězný návrh počítá se stavbou jednopodlažní budovy na úpatí Zelené hory, podél Sychrovy ulice. Centrum by mělo mít druhou fasádu z ocelových sítí se zelení, která bude stavbu odstiňovat od okolí. Takové řešení maximálně zachovává pohledové osy na poutní areál a nezastiňuje tuto památku od architekta Jana Blažeje Santiniho-Aichla.

Místní radnice se v nejbližší době chystá všechny soutěžní návrhy vystavit a na toto téma plánuje setkání s občany.

Od vysvěcení kostela svatého Jana Nepomuckého na Zelené hoře letos uplyne 300 let. Farnost loni dokončila obnovu kostela na Zelené hoře za desítky milionů korun a chystá opravy jeho ambitu. Díky návrhu na infocentrum bude možné požádat o dotaci, pokud se vyskytne vhodný dotační titul. 

Psali jsme také:

• Architektem roku 2021 se stal Petr Stolín
• Nové informační a turistické centrum vznikne ve Žďáru nad Sázavou

„Za těch 21 let jsem zde udělal možná 130 výstav a projektů. Pro nás je důležitý i segment prezentace v zahraničí, takže dalších zhruba 110 výstav bylo v cizině. Vystavovali jsme v New Yorku, Washingtonu, Tokiu, Tel Avivu a dalších zemích, je to velmi významná prezentace české architektury, jak té moderní, historické, tak současné,“ říká ředitel galerie Dan Merta. 

Galerie Jaroslava Fragnera u nás také často prezentuje zahraniční umělce. „Například ikona současné architektury, jako je Bjarke Ingels Group - BIG měli první zahraniční výstavu v naší galerii, vydali jsme jejich první katalog, na přednášku do Betlémské kaple přišlo až 700 lidí. Byla tady ale další přední světová studia,“ říká Merta.

Galerie ale také propojuje architekturu a umění. Například v rámci projektu o česko-japonských architektonických vztazích byli pozváni čeští umělci, kteří se věnují asijské tématice. Na projektu spolupracovaly i vysoké školy zaměřené na umění a architekturu.

Další zajímavou činností galerie je také expanze do veřejných prostor. „Náš zájem je vystoupit z kamenných zdí, především pak do venkovních prostor Betlémské kaple, zde proto pořádáme multižánrový festival, který prezentuje i divadlo a hudbu. Dnes je jiná doba, jsou zde sociální sítě a galerie už nemá takovou vůdčí roli, stále je ale velmi důležitá,“ říká Merta.

V současné době probíhá v galerii výstava A Heart of Wood, která představuje tvorbu v mezinárodním měřítku vysoce respektovaného švédského atelieru White Arkitekter. Chystá se také výstava Architektura za polárním kruhem.

Dan Merta také doufá, že během pěti let by se galerie mohla přemístit do Muzea architektury, které by mělo vzniknout v budově nákladového nádraží Žižkov.  

Psali jsme také:

• Galerie Jaroslava Fragnera zaostří na téma udržitelné architektury a dřevostaveb
• Galerie Jaroslava Fragnera na Betlémském náměstí mění majitele, tím je nově ČVUT
• Galerie Jaroslava Fragnera zahajuje výstavu na téma udržitelné architektury

První ze série přednášek se uskuteční 27.1. od 17:00 v nově zrekonstruovaných prostorách Nejvyššího purkrabství. Lednové téma je nazvané Plečnikova raná tvorba ve Vídni a jeho sídlo ve Slovinsku. Vstupné je 100 Kč, pro nákup je nutné provést rezervaci ZDE.

Následovat budou další přednášky:

• 24.2. Plečnikův Pražský hrad I
• 31.3. Plečnokův Pražský hrad II, Lány a kostel na Vinohradech
• 21.4. Plečnikovi žáci na UMPRUM

Jože Plečnik vyučoval od roku 1910 jako profesor dekorativní architekturu v Praze na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Roku 1920 byl ustanoven architektem Pražského hradu. Na úpravách Pražského hradu pracoval až do roku 1934. Jeho dílo mapuje v našem oblíbeném pořadu Skryté poklady architektury teoretik Zdeněk Lukeš pravidelně. Na vybrané díle se můžete podívat ZDE.

• Skryté poklady architektury - 64. díl - Úpravy zámeckého parku Lány
• Skryté poklady architektury - 43. díl - Pražský hrad – Sloupový sál
• Skryté poklady architektury - 42. díl, část 5. - Byt T. G. Masaryka na Pražském hradě, Vázové schodiště a Lví síň
• Skryté poklady architektury - 42. díl, část 4. - Byt T. G. Masaryka na Pražském hradě, Pracovna
• Skryté poklady architektury - 42. díl, část 3. - Byt T. G. Masaryka na Pražském hradě, Bílá věž
• Skryté poklady architektury - 42. díl, část 2. - Byt T. G. Masaryka na Pražském hradě, Impluvium a Zelený sloupový salon
• Skryté poklady architektury - 42. díl, část 1. - Byt T. G. Masaryka na Pražském hradě, Vstupní hala a prezidentský výtah
• Skryté poklady architektury - 35. díl - Masarykova vyhlídka, Pražský hrad
• Skryté poklady architektury - 34. díl - Zahrada Na Baště, Pražský hrad
• Skryté poklady architektury - 33. díl, část 1. - Zahrada Na Valech, Pražský hrad
• Skryté poklady architektury - 32. díl - Rajská zahrada, Pražský hrad
• Skryté poklady architektury - 31. díl - Třetí nádvoří Pražského hradu
• Skryté poklady architektury - 30. díl - První nádvoří Pražského hradu
• Skryté poklady architektury - 7. díl - Kostel Nejsvětějšího srdce Páně
• Architektura Jože Plečnika| Národní poklady II

Zdeněk Lukeš

Architekt, historik architektury a teoretik Zdeněk Lukeš se narozen v Praze v roce 1954. Po studiích Fakulty architektury ČVUT pracoval v letech 1980-1990 v Archívu architektury Národního technického muzea, od roku 1990 je zaměstnán v Kanceláři prezidenta republiky. Podílel se na revitalizaci hradního areálu. V letech 2000-2003 byl děkanem Fakulty architektury Technické univerzity v Liberci, od roku 2004 vede kurz Dějiny architektury na New York University v Praze. Je autorem a spoluautorem výstav o J. Plečnikovi, 10 století architektury, Splátka dluhu, Architekt E. Králíček, Český architektonický kubismus či Pražský funkcionalismus. Je autorem několika významných knih o moderní architektuře a také statí ve sbornících a katalozích a stovek odborných textů. Spolupracoval s Českou televizí (seriál 10 století architektury), Českým rozhlasem a BBC, vede rubriku Architektura na internetovém Neviditelném psu. Ve spolupráci s TV Architect natáčí vlastní pořad Skryté poklady architektury pohledem Zdeňka Lukeše, jehož první díl vyšel  9. 11. 2017 a od té doby vychází pravidelně. S naší televizí také od roku 2019 natáčí pořad Osobnosti současné architektury.

Psali jsme také:

• Otec moderny Jože Plečnik
• Navštivte dům Jože Plečnika prostřednictvím putovní výstavy v Praze

„Lidé mají tendenci stavět nové domy a řešit bydlení, ale málokdo do toho vidí a já chci tu inspiraci posunout v rámci televizních pořadů a v rámci edukace, aby se odkrylo zákulisí toho celého principu, který by klient, co chce hezky bydlet, měl znát,“ dodává Hejda.

TV Bydlení a TV Architect jsou dvě internetové televize, které díky svým pořadům ukazují jak odborníkům, tak široké veřejnosti nejnovější trendy na trhu a nové technologie. Propojenost obou televizí je velmi důležitá a jde ruku v ruce.

„Většina věcí, co děláme, je přizpůsobená jak tomu, kdo chce stavět, tak našim klientům, kteří se chtějí prezentovat. Potkávají se tady dva světy. Kdyby vznikaly věci, které nejsou řízené architekturou, vznikaly by tady stavby, jaké známe z 90. let. Koncový zákazník by měl pochopit, jaké jsou hlavní benefity architektury. Chceme vypíchnout chytrost a rozsah architektů a designerů. Pro nás je zajímavá i zpětná vazba developerů, kdy přímé napojení našich klientů velmi hezky funguje napříč propojením všech sektorů,“ říká Míra Hejda.

Jeden ze stěžejních pořadů televize TV Bydlení je seriál Stavba není sen. První díl se zabýval stavbou domu, druhý rekonstrukcí starého pražského bytu, třetí řada byla o vzniku horského apartmánu na Šumavě a aktuální čtvrtá řada seriálu ukazuje stavbu krkonošského resortu. TV Bydlení přináší pravidelně i další menší seriály. Velmi zajímavá je také série o investování do nemovitostí, která lidem radí, jak nejlépe zhodnotit své úspory určené na bydlení.

„Hodně projektů děláme seriálovou formou, abychom obsáhli celý příběh, propojili zajímavé věci, ukázali záměr investora a jdeme více do hloubky,“ říká Hejda.

TV Architect se zase zaměřuje na pořady o architektuře či historii. Příkladem je pořad Skryté poklady architektury se Zdeňkem Lukešem či Chátrající skvosty. 

„K nám do televize přicházejí i firmy, které mají nové věci a lidi o nich neví, jedná se jak o architekty, developerské projekty, investiční bydlení, inteligentní domácnost, designový materiál a další. To vše se snažíme ukázat v našich příbězích,“ říká Hejda.

Obě televize a zároveň i ikonické studio sídlí v Praze – Stodůlkách v New Living Center. Zde klienti, ať už koncoví zákazníci, či architekti, designéři, nebo developeři najdou vše pro bydlení i kompletní servis a výběr materiálů pro stavbu developerských projektů.

Mohlo by vás zajímat z TVbydleni.cz:

• Podívejte se na TOP seriály na téma architektura, bydlení a design

Další díly pořadu „TV Architect představuje“ můžete vidět ZDE

Premiérové jízdy od Vysoké školy uměleckoprůmyslové k Muzeu městské hromadné dopravy ve Vršovicích se účastnili architektovi potomci. V muzeu se totiž nachází jedno z dalších Kotěrových děl, primátorská tramvaj z roku 1900, kterou sám navrhl. 

Kromě návrhů staveb a interiérů se totiž Kotěra v období 1899-1908 věnoval také návrhům kolejových vozidel pro Ringhofferovu továrnu na pražském Smíchově. Šlo o tramvaje a železniční vagóny. Je to především krásný primátorský vůz č. 200, který sloužil reprezentačním účelům města. Měl atypický interiér s křesílky a stolky a řadou půvabných detailů. Vozu byl později vyměněn podvozek a sloužil pak dlouhá léta k vození dětí z mateřských škol. Dnes bývá k vidění během slavnostních jízd. V letech 1906-1908 pak Kotěra navrhl ještě běžný vůz, který se pak v různých úpravách vyráběl léta a v pražských ulicích se objevoval až do 70. let minulého století. Jeden exemplář je rovněž vystaven ve výše zmíněném muzeu.

Skryté poklady architektury - 70. díl - Kotěrova primátorská tramvaj

K nejznámějším secesním stavbám a projektům Jana Kotěry patří Peterkův dům na Václavském náměstí nebo řada vil a náhrobků. Dále Národní dům v Prostějově nebo vodojem Vršovické vodárny. Jeho poslední větší prací byla budova Právnické fakulty Univerzity Karlovy, kterou po Kotěrově smrti dokončil jeho spolupracovník Ladislav Machoň. Ve vybraných budovách architekta Jana Kotěry vznikalo také několik dílů našeho oblíbeného pořadu Skryté poklady architektury, kterými provází známý historik architektury Zdeněk Lukeš.

Podívejte se na vybráné díly seríálu Skryté poklady architektury, věnované dílu Jana Kotěry:

• Skryté poklady architektury - 71. díl - Právnická fakulta Univerzity Karlovy
• Skryté poklady architektury - 70. díl - Kotěrova primátorská tramvaj
• Skryté poklady architektury – 37. díl – Hotel Okresní dům, Hradec Králové
• Skryté poklady architektury – 50. díl – Petschkův palác
• Skryté poklady architektury – 46. díl – Mozarteum Praha
• Skryté poklady architektury - 81. díl - Kotěrovy hrobky na Novém židovském a Olšanském hřbitově
• Skryté poklady architektury – 8. díl, část 1. – Zástavba hradčanských bašt

My jsme společně se Zdeňkem Lukešem zavzpomínali na zajímavé okamžiky života Václava Havla. 

"Václav Havel měl k architektuře a stavitelství velmi blízko již od mládí. Jeho tatínek i děd byli významní pražští stavitelé. Často si jako malý hrával na Barrandově, který postavil jeho otec," říká Zdeněk Lukeš.

Palác Lucerna

Lucernu vystavěl dědeček Václava Havla, významný pražský stavitel. Polyfunkční palác s velkým sálem, pasáží, obchody, kinem, byty, restauracemi a bary se stavěl ve dvou etapách v letech 1906 až 1919. Se Zdeňkem Lukešem jsme do této budovy společně nahlédli.

Stavitel Václav Havel byl rovněž autorem řady činžáků. V jednom z nich, který se jmenuje U Dvou tisíc podle čísla popisného 2000 na Rašínově nábřeží, také bydlel se svou rodinou a vyrůstal v něm i jeho vnuk Václav s bratrem Ivanem. Objekt má secesní podobu a jeho autorem je zřejmě proslulý architekt Oskar Polívka, autor Obecního domu.

"V období normalizace zde bydlel i Václav Havel. Jeho sousedem byl architekt Vlado Milunič. Společně často přemýšleli, co postavit v proluce, která vznikla na nároží Rašínova nábřeží a Jiráskova náměstí po zničení domu při náletech za druhé světové války. Sen se jim splnil až v 90. letech, kdy zde vyrostl Tančící dům právě od architekta Miluniče," říká Lukeš. 

Václav Havel měl tedy k architektuře velmi blízko, mezi jeho přátele patřil v mládí například Karel Hubáček, autor vysílače na Ještědu. Celkově se Havel rád pohyboval v kruhu těchto lidí. "Václav Havel také napsal v 80. letech hru Asanace, dílo o bourání historického města bylo alegorií o společnosti," říká Lukeš. Hra se odehrává v období normalizace v Československu. Skupina architektů plánuje demolici středověkého městečka v podhradí, aby zde mohlo být vybudováno panelové sídliště. 

Poté, co se Havel stal prezidentem, bylo jeho snahou doplnit pestrou stylovou mozaiku hradního areálu i o příklady soudobé architektury a také otevřít Hrad co nejvíce návštěvníkům. "Václav Havel chtěl, aby se hrad více otevřel veřejnosti a kultuře. Na jeho obnově pracoval s významnými architekty, jako jsou Josef Pleskot, Petr Hlaváček, Petr Malinský či Eva Jiřičná. My jsme společně každý týden chodili po hradu a přemýšleli, jak s danými prostory pracovat. Za dob Václava Havla se na hradě konaly i různé architektonické výstavy a díky jeho aktivitám sem zavítali i světové špičky v oboru, jako byl například světový architekt Norman Foster," vzpomíná Zdeněk Lukeš.

Jednou ze staveb, které na Pražském hradě vznikly díky iniciativě Václava Havla, byla oranžérie na jižním okraji Královské zahrady. Podlouhlou stavbu s konstrukcí, jejíž unikátní plášť tvoří síť z ocelových tyčí spojených styčníky, navrhla právě Eva Jiřičná. Za návrh získala řadu cen doma i v zahraničí.

Osoba Václava Havla je dozajista spjata s velkým množstvím budov, výčet těch nejzajímavějších najdete ve zmiňované knize Zdeňka Lukeše. My jsme ještě zavzpomínali na legendární kavárnu Slávii. Objekt v neorenesančním paláci Lažanských od architekta Ignáce Ullmanna se nachází na nároží Národní třídy a Smetanova nábřeží. Už od počátku století to bylo místo oblíbené umělci. V kavárně se mladý Havel setkával s básníkem Jiřím Kolářem a dalšími umělci, které obdivoval. Seznámil se tu tehdy také se svou budoucí ženou Olgou. V době, kdy byl prezidentem, sem zase vodil své návštěvy. Jednou z nich byla i Hillary Clintonová.

Není žádným tajemstvím, že Václav Havel se nejlépe cítil na své chalupě - v Hrádečku u Trutnova. Na statku strávil mnoho významných chvil. Sem se dramatik uchýlil do vnitřního exilu, konaly se zde různé kulturní události a festivaly. Havel zde také napsal hru Prase aneb Václav Havel's Hunt for a Pig, popisující těžkosti, které zažívá člověk z města na vesnici. Za socialismu se zde scházeli chartisté i legendy undergroundu, později zde byly vítány i významné státní návštěvy.

Podívejte se také na další díly pořadu Skryté poklady architektury ZDE.

Mohlo by vás zajímat:

• Kniha Praha Václava Havla vás zavede do života bývalého prezidenta
• Osobnosti současné architektury - Josef Pleskot
• Osobnosti současné architektury - Petr Hlaváček (Architekti Headhand)
• Osobnosti současné architektury - Petr Malinský

Cestovatel Miroslav Zikmund ve svém domě připravoval veškeré výpravy, psal zde cestopisy. Především díky své unikátnosti byla funkcionalistická vila v roce 2000 zapsána na seznam nemovitých kulturních památek České republiky.

Vila vznikla v letech 1933–1935 podle projektu architekta F. L. Gahury. Původně funkcionalistický objekt na zlínských Nivách nechala postavit firma Baťa pro zlínského okresního hejtmana a vládního radu Josefa Januštíka. Zikmund dům koupil v roce 1953,  to už byla ale vila upravena architektem Zdeňkem Plesníkem. Vzhled vily se do dnešní doby téměř nezměnil, v interiéru jsou tisíce knih a stovky předmětů získaných z cest po světě. Objekt také dlouhá léta sloužil jako útočiště umělců, spisovatelů a členů disentu. Zlínská lokalita okouzlila také Jiřího Hanzelku, který si později postavil dům v těsné blízkosti vily Zikmundových.

Ve svém zlínském domě slavný cestovatel prožil téměř sedmdesát let. Po dlouhém zvažování ale vilu opustil a prodal ji svému příteli, podnikateli Čestmíru Vančurovi.

Letos v únoru ve vile zahájil svou činnost nadační fond Zikmundova vila, který bude pečovat o odkaz tohoto slavného cestovatele.

Nadace plánuje citelnou rekonstrukci vily i jejího mobiliáře a zahrady. Místo chce zpřístupnit veřejnosti. Konat by se zde mohly kulturní i vzdělávací akce. Plní se tak přání Miroslava Zikmunda, aby se dům nestal mrtvým muzeem.

Dům by měl zůstat v podobě, v jaké jej cestovatel obýval. Návštěvníci by měli mít dojem, že jsou na návštěvě, a ne v muzeu.

Hlavní cenu vyhrál projekt architektů ze studia Kuba & Pilař architekti za přestavbu menzy Koleje 17. listopadu pro Fakultu humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze. „Architektonická soutěž se konala už v roce 2009, projekční příprava pak trvala dlouhá léta, byl to časově náročný projekt. Tak velkou cenu jsme opravdu nečekali, jsme moc rádi,“ řekl architekt Ladislav Kuba.

Za celoživotní dílo byl odměněn architekt Viktor Rudiš. „Takové ocenění přišlo nečekaně. Já jsem měl štěstí na dva významné projekty. Jedním bylo brněnské sídliště Lesná, podruhé to byl pavilon Expo 1970 v Ósace. Celý pavilon a jeho ideologické vyznění byl sofistikovaný protest proti okupaci 1968, tím byl jedinečný. Vše bylo dáno tou dobou,“ prozradil Viktor Rudiš.

Letos se do soutěže přihlásilo 231 prací, jedná se tak o největší architektonickou soutěž v České republice. „Chceme pokračovat v Grand Prix Architektů i v příštích letech, už teď máme dva významné porotce a chceme zvát i odborníky ze zahraničí. Zároveň chceme také udílení cen ponechat v Betlémské kapli,“ dodal Oleg Haman, předseda Obce architektů.

Psali jsme také:

• Grand Prix Architektů zná své vítěze
• O cenu Grand Prix Architektů se bude ucházet 231 projektů
• Už za pár dní odstartuje Grand Prix Architektů Festival

Studoval Fakultu stavební VUT v Brně, dále pak absolvoval Fakultu architektury VUT v Brně. Své zkušenosti začal sbírat jako člen prestižního ateliéru prof. Ivana Rullera, legendy českého funkcionalismu.

Robert Rais

Studoval na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě. Je také absolventem Fakulty architektury VUT v Brně, kde byl stejně jako jeho kolega veden prof. Ivanem Rullerem. Absolvoval také Trent University of Nottingham.

Oba architekti se setkali již při studiích v Brně na konci 90. let. V roce 2004 pak zakládají společné architektonické studio Kareš/Rais. Postupně navrhují desítky realizací. Zatímco Martin Kareš má v ateliéru na starosti spíše projekci rodinných domů a individuálních vil, Robert Rais se věnuje větším investičním celkům. Společně architekti získali už řadu významných ocenění: např. Cenu rektora VUT v Brně, Cenu Bohuslava Fuchse za nejlepší ročníkový projekt Fakulty architektury VUT v Brně, cenu Státního fondu rozvoje bydlení, cenu Fasáda roku, cenu Rodinný dům roku 2016/2017/2018, cenu v soutěži Stavba roku Zlínského kraje a Jihomoravského kraje a další.

„Vše začalo za studií u prof. Rullera. Nechal nás nahlédnout do toho, jak skládat prostor, nám pak od něj zůstalo téma rodinných vil. Nejedná se ale o žádné retro, vše vychází z místa, prostoru a soudobých technologií,“ říká architekt Martin Kareš.

Velkou roli v jejich projektech hrají také velké prosklené plochy. Což může mnohdy znamenat i ztrátu intimity.

„Obecně většina pěkných domů by si zasloužila jiný životní prostor, málokdy se povede udělat dům s výhledem do zeleně a zároveň zabránit pohledům sousedů. My si na tom zakládáme. Mnohdy je to ale hledání kompromisu. Výhodou jsou moderní technologie, které dovedou udělat neprůhledná skla, vše se neustále posouvá dopředu, a je tak možné prosklít obrovské plochy,“ říká Rais.

Dalšími jejich charakteristickými prvky jsou pohledový beton a bílé omítky. Ne vždy tomu tak ale bylo. Ze začátku se oba architekti snažili vymanit uniformitě šedých domů předešlé generace a nechali se tak inspirovat vilami architekta Arnošta Wiesnera. Sami toto období nazývají červeným.

„Opět jsme se navrátili k bílé barvě a betonu, je to celé pravdivější a nadčasové,“ dodává Rais.

Vily z pera ateliéru Kareš/Rais najdeme téměř ve všech koutech České republiky. Jsou v Praze, Brně, Zlíně i Liberci.

Profesní cesty obou architektů se v tomto roce rozešly. 

Podívejte se také na další díly pořadu Osobnosti současné architektury ZDE.

 „Používat jednoduché materiály a rafinovaně je implementovat ať už v konstelacích nebo detailu staveb. To, co ale nejde naplánovat, ani se naučit, je vložit do architektury duši. A to oni umí velmi dobře,“ ocenil architekt Petr Hájek spolupráci tandemu Stolín-Mičeková

 „Za nejdůležitější vlastnost považuji hlavně to, že se v mých domech dá žít,“ říká architekt Petr Stolín.

Doc. Ing. arch. Petr Stolín (nar. 1958 ve Svitavách)

Vystudoval gymnázium, po stranicky vynuceném nástupu na učňovský obor zedník se mu podařilo přestoupit a absolvovat střední průmyslovou školu v Liberci a pak v Brně, kde následně v letech 1978–1983 vystudoval Fakultu architektury na VUT. Pracoval ve Stavoprojektu Liberec, a také v SIALu pod Karlem Hubáčkem. Vlastní architektonickou kancelář si založil počátkem 90. let. S Alenou Mičekovou spolupracuje od roku 2008 pod ustálenou značkou PETR STOLÍN ARCHITEKT. Společně se také věnují vedení ateliéru konceptuálního analogového modelování na Fakultě umění a architektury Technické univerzity v Liberci, kde Petr Stolín vede i Katedru architektury.

„Petr Stolín a jeho kolegyně Alena Mičeková jsou tým, který kvalitou svých prací obstojí s jakýmkoliv srovnáním s nejlepší zahraniční produkcí. Opakovaně získal Českou cenu za architekturu. Jeho stavby vlastního domu ZEN-houses objevily pro českou krajinu velmi přívětivý impuls: neokázalé, skromné, levné, a přitom nevídaně působivě uspořádané objekty, jeden pro bydlení, druhý pro tvorbu. Tuto skutečnou architekturu použitou pro vlastní potřebu pak zlegalizoval s ještě větší brilantností ve veřejné budově mateřské školky, kde tvorba ateliéru potvrdila mistrovství“, vysvětluje rozhodnutí poroty její člen Zdeněk Fránek.

Mezi významné práce Petra Stolína patří:

• Mateřská škola Nová Ruda – Vratislavice nad Nisou (2018)
• Ateliér analogového modelování FUA TUL (od 2015)
• Zen Houses – Ateliér a dům v Liberci (2015)

„Neplýtvejme, využívejme tradiční zdroje, mé návrhy a nábytek nepodléhá neustále měnícím se trendům, ale jeho nestárnoucí duch reprezentuje stálost, jistotu, spolehlivost a časem ověřenou kvalitu,“ říká designérka Lucie Volfová.  

Návrhářka tvoří udržitelné interiéry propojením zrestaurovaného nábytku s vlastní originální tvorbou.  V souladu s tímto přístupem vznikl i její nový showroom, který vytvořila v reálném bytě 2+1. Inspirovala se v zahraničí, kde tímto způsobem světoví designéři tvoří své „kanceláře“. 

Jedinečný interiér byl vytvořen ze staršího zrestaurovaného nábytku z bývalého Československa v kombinaci s novými autorskými kousky. „Každý unikátní kus nábytku se dá zakomponovat do jakéhokoliv interiéru a do jakéhokoliv stylu,“ říká Volfová.

Lucie Volfová navrhuje od nábytku až po textilie ušité z přírodních materiálů. Navíc s podporou české výroby a českých tvůrců. V poslední době se zaměřila i na abstraktní tvorbu. Vytváří vlastní originální obrazy, dělané na mírů jednotlivým interiérům. „Každý detail je důležitý. Nejen samotný nábytek, ale také kombinace materiálů a doplňků,“ říká Volfová.

K restaurování využívá především pozůstalostí a bazarů. „Smyslem celé této práce je ukázat lidem, že hezký a útulný interiér je možné udělat i ze starých věcí a přitom neplýtvat. Tento nestárnoucí styl si jistě zaslouží mnohem více pozornosti než neustále se měnící trendy, kterým podléhá většina lidí,“ říká Lucie Volfová.

Kvalita, jedinečnost, nadčasovost a udržitelnost. Tak se dá popsat nový směr, nová cesta Lucie Volfové. Návrhářka, která novým inovativním přístupem propojuje léty osvědčený a prověřený design s moderním interiérem.

Díla architektů a designérů - 2. díl - Lucie Volfová

Psali jsme také:

• Dubajský styl pohledem designérky Lucie Volfové

• Interiérům budou v roce 2021 dominovat především nadčasové barvy

Obec architektů se profiluje jako nezávislé nepolitické stavovské společenství, které se snaží přiblížit architekturu a stavitelství jak odborníkům, tak široké veřejnosti. Jejím zájmem je podpora a ochrana architektury. Obec architektů je také členem Visegrádské skupiny. Činnost spolku je založena jako nevládní organizace.

Grand Prix Architektů

Cena vznikla v roce 1993 v době rozdělení Československa. „Jedinečnost je v tom, že její pětičlenná porota je složená z mezinárodních architektů zastoupená jen jedním českým a jedním slovenským zástupcem. Tito architekti, poté co doporotují, se stávají automaticky čestnými členy Obce architektů. Takže jde vlastně o jakýsi klub, kde je už teď na 125 velmi zvučných jmen, jako jsou Jan Kaplický, Eva Jiřičná, Karel Hubáček či Valter Bordini, David Chipperfield nebo Sir Michael John Hopkins,“ říká Oleg Haman.

„Letos jsme terčem velké kritiky zahradních a krajinářských architektů, po mnoha diskusích jsme dostali tipy na významné krajinné architekty. V porotě proto bude krajinná architektka Ana Kučan, ale také Michiel Hofman z Nizozemska, Anne Francoise Jumeau z Francie, Štefan Moravčík ze Slovenska a za Českou republiku Jan Magasaník,“ vyjmenovává Oleg Haman.

Grand Prix Architektů uděluje Cenu za celoživotní dílo a Hlavní cenu architektů, tedy velkou modrou a velkou červenou kostku. V dalších kategoriích se udílí ceny oceněné malou modrou, žlutou, fialovou, zelenou či šedou kostkou. Tedy novostavba, rekonstrukce, rodinný dům, architektonický design, drobná architektura a výtvarné dílo v architektuře, interiér, urbanismus, krajinářská architektura a zahradní tvorba a také šetrná stavba. „Porota má povinnost vybrat Grand Prix, nemá povinnost vybrat žádnou jinou cenu, pouze když uzná, že je to vhodné. Je na porotě, jak se sama rozhodne, my jí do toho vůbec nemluvíme,“ říká Oleg Haman. 

Součástí soutěže Grand Prix Architektů je také festival na Fakultě architektury ČVUT. Jedná se o prezentaci všech nominovaných prací. Akce, při níž architektonické ateliéry prezentují osobně svá soutěžní díla před mezinárodní porotou a Spolkem posluchačů architektury, se koná ve spolupráci se společností Grohe.

Loni Hlavní cenu Grand Prix Architektů získala stavba městské haly v Modřicích od Atelier bod architekti. V minulosti bodovala ale i rekonstrukce sídla firmy Lasvit v Novém Boru či rodinný dům ve Znojmě od ateliéru Kuba & Pilař architekti a MCA Ateliér s Památníkem Jana Palacha ve Všetatech. 

„My se teď snažíme přesunout sídlo, připravit architektonickou výstavu Visegrádské čtyřky, podporujeme Spolek posluchačů architektury, spolupracujeme s ČVUT. Naším cílem je začít spolkovou činnost, udělat kulatý stůl, či jinou debatu k aktuálnímu tématu, například ohledně následků tornáda na Moravě,“ říká Oleg Haman. 

Psali jsme také:

• O cenu Grand Prix Architektů se bude ucházet 231 projektů

Podívejte se také:

• TV Architect představuje: Architektonická a projekční kanceláč Casua

TV Architect představuje: Zdeněk Fránek, Fránek Architects

Mezi nominovanými byli diskutováni projektující architekti, ale i teoretici či pedagogové a další angažovaní odborníci, např.: BOD architekti, Kateřina Bečková, Petr Janda, Kuba & Pilař architekti, David Kraus, Jakub Potůček, Petr Stolín, Michal Škoda, Dagmar Štěpánová a Rostislav Švácha.

Do finále nakonec ale postoupila jen čtyři jména. „Jsme přesvědčeni, že nominované osobnosti by měly být představiteli kvalitní tvorby a zároveň angažovanosti na poli architektury, jak stanovuje statut soutěže. Pokusili jsme se proto o komplexní posouzení přínosu finalistů pro společnost, profesní a morální integritu i osobní nasazení“, shrnul kritéria výběru architekt Petr Hájek.

Kuba & Pilař architekti / Ladislav Kuba, Tomáš Pilař

Odůvodnění poroty: Ladislav Kuba a Tomáš Pilař jsou stálicemi české architektonické scény. Důsledně naplňují minimalistické principy, a přitom dosahují velmi rozmanitých, výtvarně zdařilých forem, které neustále rozvíjejí. Jejich mnohokrát oceněná tvorba je kvalitní, propracovaná v detailech, ctí kontext, není cizorodým prvkem. Zahrnuje sakrální stavby, památníky, rodinné a bytové domy, obytné soubory či budovy škol nebo obchodní centrum. V letošním roce byla podle jejich vítězného soutěžního návrhu dokončena přístavba Jihočeské vědecké knihovny v Českých Budějovicích, která potvrzuje vynikající renomé těchto architektů.

Petr Janda

Odůvodnění poroty: Architekt s obrovským citem pro výtvarnou stránku svých prací, v nichž se kloubí zkušenost ze studia na Fakultě architektury ČVUT u Jana Bočana a na Akademii výtvarných umění u sochaře Aleše Veselého. Tu prokázal nejnověji ve své realizaci pražských náplavek, na které bude pracovat i do budoucna a která vzbudila značný a zasloužený zájem zahraničních medií. Jeho světem je poezie života, kterou chápe a vnímá komplexně napříč všemi obory umění a samozřejmě i architekturou jako jejich vrcholem. Takto Petr Janda dozrává do pozice nepostradatelné osobnosti na poli české architektury.

David Kraus

Odůvodnění poroty: David Kraus je výrazným českým architektem a učitelem střední generace. V roce 2018 získal Českou cenu za architekturu za administrativní budovu betonářské společnosti u obce Strančice. Jako učitel působil na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze a Fakultě architektury ČVUT v Praze. Rozvíjí vlastní alternativní cestu moderní architektury, pracuje s neobvyklými zdroji inspirací, obrazy a principy současného světa. Jeho realizace a návrhy mají originální myšlenkový rukopis a silný výtvarný náboj.

Petr Stolín

Odůvodnění poroty: Petr Stolín a jeho kolegyně Alena Mičeková jsou tým, který kvalitou svých prací obstojí s jakýmkoliv srovnáním s nejlepší zahraniční produkcí. Opakovaně získal hlavní cenu v soutěžní přehlídce Česká cena za architekturu. Jeho stavby vlastního domu a ateliéru ZEN-houses objevily pro českou krajinu velmi přívětivý impuls: neokázalé, skromné, levné, a přitom nevídaně působivě uspořádané objekty, jeden pro bydlení, druhý pro tvorbu. Tuto skutečnou architekturu použitou pro „vlastní potřebu“ pak zlegalizovali s ještě větší brilantností ve veřejné budově mateřské školky, kde jejich tvorba potvrdila mistrovství.

ARCHITEKT OBCI 2021

Součástí soutěže je také ocenění Architekt obci. To udělují Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, Svaz měst a obcí ČR, Česká komora architektů či Asociace pro urbanismus a územní plánování ČR. „Cílem soutěže je ocenit tandem architekt – obec a vyzdvihnout přínos jejich spolupráce pro vznik kvalitní výstavby,“ vysvětluje Josef Morkus z Ministerstva pro místní rozvoj ČR. 

Slavnostní ceremoniál s předáním cen laureátům proběhne 21. září 2021 od 18.30 hodin na veletrhu FOR Arch, PVA EXPO PRAHA v Letňanech.

Psali jsme také:

• Soutěž Architekt obci poukazuje na význam spolupráce mezi architekty a samosprávou při rozvoji obcí
• Architekt roku 2021 bude letos vyhlášen v září, už teď se ale spouštějí nominace
• Soutěž Architekt roku 2019. Známe finalisty

• Architektem roku 2020 se stal Zdeněk Fránek

Státní okresní archiv v Semilech

Studio ABM krátce po rekonstrukci přichází s velmi významným projektem. Stavba Státního okresního archivu v Semilech byla oceněna Grand Prix Obce architektů za rok 1995 v kategorii novostavba. Tato budova byla také nominována na titul Stavba roku 1996. 

Budova je postavena z režného zdiva a má válcový tvar, což v té době nebylo obvyklé.

„Do dneška v archivu probíhají kulturní akce, výstavy a koncerty, což bylo původně i cílem projektu. Byla to jedna z našich prvních větších realizací, v té době vzbudila zájem ale jen mezi odbornou veřejností,“ říká architekt Petr Bouřil.

Rekonstrukce paláce na Národní třídě

Další zajímavou zakázkou byla práce pro Akademii věd. Historická budova od Ignáce Ullmanna původně sloužila jako sídlo České spořitelny, poté byla rozšířena o jeden modul bankovní haly.

„Tuto halu jsme přeměnili na knihovnu pro Akademii věd České republiky. Udělali jsme koncept, jak by se měl dům nově využívat a postupně asi 10 let probíhala rekonstrukce. Vše se restaurovalo včetně soch od Josefa Václava Myslbeka. Byla to krásná zakázka, trochu jsem se nechal inspirovat Plečnikovou knihovnou v Lublani,“ říká Bouřil.

Rekonstrukce byla oceněna Grand Prix Obce architektů za rok 1999 v kategorii rekonstrukce.

Bytový dům Nuselská

Rezidenční dům se nachází v Praze 4 - Michli. Novostavba vznikla v místech proluky mezi starší blokovou zástavbou. Výsledkem je novostavba bytového domu o sedmi nadzemních a jednom podzemním podlaží. Forma bytového domu je jednoduchá a čistá.

„Práce na tomto projektu byla velmi zajímavá v tom, že jsme měli volnou ruku a nebylo to tak svázané jako jiné bytové projekty. Ten dům obohatil místní lokalitu,“ říká Bouřil.

Obytný komplex Kolben Park

Bytový komplex se nachází v Kolbenově ulici v Praze 9 Vysočanech v nově vznikající čtvrti. Jedná se o původní průmyslový areál. Na brownfieldu zůstala jen jedna budova, která nebyla zasažena kontaminací.

„My tady doplňujeme urbanismus, který je na druhé části Vysočanské ulice, dělá se tady park a zeleň, bude to zajímavý bytový a administrativní park,“ říká Bouřil.

Dům s pečovatelskou službou v Českých Budějovicích

Jedná se o čtyřpodlažní dům ve tvaru elipsy s barevnou fasádou. Součástí je i nový parkový prostor s nadzemním můstkem spojujícím oba objekty a kapli. Objekt slouží jako ubytování starších občanů v jednopokojových a dvoupokojových bytech s balkony.

Pavilon goril pro pražskou ZOO

Aktuálně architekti ze studia ABM pracují na projektu pavilonu goril v pražské ZOO.

„Pavilon vzniká na severním okraji zahrady, kde je nový vstup. Zahrada se totiž snaží orientovat provoz i do těchto míst. My jsme se snažili pavilon zakrýt do krajiny, hotovo by mělo být do půl roku. Neustále pracujeme s chovateli, abychom věděli, jaké mají zvířata požadavky,“ dodává architekt Petr Bouřil.

Podívejte se také:

• Osobnosti současné architektury - Vít Máslo

Psali jsme také:

• Rozhledny se v České republice staly významnými architektonickými stavbami.

Michal Kunc velmi zdůrazňuje vztah domu k okolí a k zeleni, která objekt obklopuje. Jeho cílem je vyzdvihnout to, že člověk nežije jen mezi stěnami, ale součástí je i venkovní prostor.

„To je základ přemýšlení o bydlení a zároveň i o kvalitním životě. Poté už je jedno, jakou uděláte architekturu, ale jaké bude mít místo emoci. Pro nás je důležité, aby klienta dům neomezoval, proto jsou naše domy hodně prosklené. Jedná se o snahu co nejvíce otevřít prostor do zahrady,“ říká Kunc.

Ateliér AKA (Atelier Kunc architects) se zaměřuje především na rodinné domy. V portfoliu ale lze najít i vily, bytové domy, interiéry, komerční prostory, a dokonce i kanceláře.

Velmi známý je interiér trojlodní haly v Karlíně, kde sídlí televizní redakce.

„Kanceláře nejsou daleko od bydlení. I do tohoto prostoru je potřeba přivést pohodu,“ říká Kunc.

Další velmi zdařilou realizací z posledních dnů je návrh kancelářského prostoru Deloitte office na pražském Žižkově nad areálem hlavního nádraží. Zde AKA navrhli celý 3D prostor celého vnitřku domu.

Podívejte se také na další díly pořadu Osobnosti současné architektury ZDE.

„Naše práce je rozmanitá. Dělali jsme náměstí, parky, soukromé rezidence a rezidenční projekty. Přesně to mě na té práci nejvíce baví,“ říká architekt David Chmelař.

Mezi významné práce Davida Chmelaře patří například pražský 4BLOK. Jedná se o bývalý brownfield areálu Tesla v sousedství Koh-i-nor. Je to území posledních průmyslových objektů v samém centru rezidenční čtvrti Vršovice. Podoba objektu vychází z místní tradiční blokové zástavby, na kterou objekt navazuje. Celý projekt je spolu se zahradními úpravami navržen tak, aby působil jako prorostlý zelení.

„Nejedná se ale o klasickou blokovou zástavbu. Myslím si, že toto řešení už není progresivní a neposkytuje soudobou kvalitu bydlení, proto jsme vytvořili tzv. 4blok,“ říká Chmelař.

Velmi výraznou stavbou realizovanou David Chmelař architekti je také DOCK A.

„Povedlo se nám z doků, které byly brownfieldem, udělat pěkné prostředí pro bydlení v příjemné lokalitě na břehu řeky Vltavy,“ říká Chmelař.

Lokalita Libeňských doků je velmi atraktivní především svou polohou a okolím. Cílem bylo vytvořit zde vysoký standard bydlení a kvalitu použitých materiálů. Fasády objektu tak souzní s přírodou, jsou obloženy přírodním kamenem a dřevem. Tři pětipodlažní bytové domy Dock A jsou propojeny společnými podzemními garážemi a mají společnou recepci. Projekt získal první místo v soutěži CIJ Awards a ocenění Best of Realty 2012. Kromě toho byla první etapa projektu oceněna v soutěži Realitní projekt roku.

Dalším projektem je i dostavba rezidenční stavby Šáreckého dvora ve Vokovicích. Tento projekt byl oceněn jako nejhezčí rezidenční stavba ve střední Evropě v roce 2020. Jednotící ideou projektu je rovnováha mezi starým a novým.

„Rád bych, abychom mohli dál pokračovat jako doposud. Máme připravené projekty v Brně i v Praze na Smíchově. Jsme malá skupina o pěti lidech, ale snažíme si hlídat si architekturu a spolupracovat s projekčními kancelářemi, které obstarají objem, takže se nám daří být u stavby od začátku do konce,“ říká David Chmelař.

Práce Chmelař architektů jsou od začátku hojně publikované v renomovaných odborných periodikách a knihách o architektuře. Účastní se mnoha přednášek a výstav.

Podívejte se také na další díly pořadu Osobnosti současné architektury ZDE.

Psali jsme také:

• Interiér bytu na Starém Městě se musel barevně přizpůsobit okenním otvorům

Obytný soubor Hanspaulka

V městské část Praha 6 - Dejvice bylo vybudováno 14 rodinných a 31 bytových domů. Místo se stalo svou polohou přechodovým prvkem mezi zvedajícím se terénem s vilovou zástavbou Hanspaulky a vyšší obytnou výstavbou Dejvicko-podbabské kotliny. Z místa je jedinečný výhled na panorama Hradčan. Všechny objekty jsou inspirovány českou modernou 30. let minulého století. Omítky jsou s převahou bílé barvy.

Zlatý Anděl

Architekti také spolupracovali s významným světovým architektem Jeanem Nouvelem. Výsledkem jejich společné práce je Zlatý Anděl na Praze 5. Jedná se o administrativní komplex stojící na křižovatce nad stanicí metra B „Anděl“ ve středu pěší zóny Anděl. Stavba byla v roce 2000 otevřena jako první budova v rámci tzv. „Nového Anděla“, který učinil z Anděla důležité centrum jak kulturní, tak nákupní i administrativní. Dominantou desetipatrového komplexu je skleněný plášť a nepravidelné oblé tvary. Unikátní je také výzdoba budovy. Po celé ploše jsou nepravidelně rozmístěné texty z děl autorů, kteří psali v Praze jako například Franz Kafka či Gustav Meyrink.

Forum Karlín

Multifunkční hala Forum Karlín je situována v komplexu kancelářských budov v Karlíně. Interiér tady svojí atmosférou reflektuje propojení současného Karlína s místem s industriální minulostí. Industriální hrubost je odražena v materiálech a detailech interiéru.

Společenské centrum Sedlčany

Odvážně pojatý objekt se šikmými stěnami a šikmou střechou získal prestižní titul Stavba roku 2020. Tvar modlitebny má organické křivky. Samotná fasáda zaujme i svou hravostí, kdy celá modlitebna mění barvy v závislosti na denní době. Atmosféru umocňují i vybrané materiály jako bílá epoxidová stěrka a světlé dřevo.

Martin Krupauer je aktuálně i předsedou Komise rady hl. m. Prahy pro vznik koncertního sálu hl. m. Prahy, jinak také Vltavské filharmonie.

Podívejte se také na další díly pořadu Osobnosti současné architektury ZDE.

Podívejte se také:

• TV Architect představuje: Atelier A8000
• U jednoho stolu: Petr Hlaváček, Josef Pleskot a Martin Krupauer na téma Vltavské filharmonie

Psali jsme také:

• Společenské centrum v Sedlčanech překvapuje svou modlitebnou
• Stavba špičkového koncertního sálu Vltavské filharmonie v pražských Holešovicích získává reálné obrysy

Bastion

Architektka se společně s Miroslavem Cikánem stala držitelkou absolutní Grand Prix Obce architektů za revitalizaci Bastionu u Božích muk v Praze 2. Cílem úprav byla rekonstrukce bastionu, nová úprava veřejného prostranství a dostavba objektu kavárny na místě původního objektu. Nový objekt je zajímavě navržen jako podzemní, protože cílem bylo nestavět znovu nadzemní objekt, který je zbytečným zásahem do panoramatu.

„Chtěli jsme zachovat čistou linii hradeb a nechat znít hlas starých věcí, přitom do projektu vnést s pokorou trochu současného jazyka,“ prozradila Pavla Melková.

Pracovní náplní Pavly Melkové je také plánování a rozvoj města a účast na veřejné správě města. Je také autorkou publikací sepsaných pro Kanceláře veřejného prostoru IPR, a to Strategie rozvoje veřejných prostranství hl. m. Prahy a Manuál tvorby veřejných prostranství hl. m. Prahy. Cílem obou publikací je zvýšení kvality veřejných prostranství jako základu kvality života ve městě. Měly by vytvářet hlavní podklad pro strategii, přípravu, realizaci, údržbu, správu a užívání veřejných prostranství hl. m. Prahy z hlediska jejich celkové obytné kvality.

„Veřejným prostranstvím se věnuji dlouho. Manuál tvorby veřejných prostranství je knížka principů, jak dělat veřejná obytná prostranství. Jedná se o publikaci, kterou do dneška používají i ostatní města,“ říká Melková.

Památník Jana Palacha

Památník symbolizuje situaci, kdy do života země, rodiny a člověka zasáhla zvenčí hrana zla. Součástí památníku je Palachův rodný dům i nová budova s multimediální expozicí. Cílem památníku je nejen připomenutí Palachova osudu, zároveň má návštěvníky motivovat k zamyšlení nad klíčovými událostmi naší historie. Jedná se o přeměnu původního vesnického domku s malou zahradou. Budovou prochází takzvaná hrana zla, která se symbolicky zastavuje o stůl, jenž je poctou Palachově rodině. Hranu tvoří velký kovový hranol. Okna budovy jsou zatemněná, ven lze nahlédnout jen malými škvírkami, které symbolizují oddělení rodiny od společnosti. V expozici je mimo jiné posmrtná maska Jana Palacha vytvořená sochařem Olbramem Zoubkem a jím vytvořená socha zvaná Jan.

„Chtěli jsme silně oslovit lidi, zasáhnout je mocí, kterou ta architektura má. Kromě nového pavilonu, kde jsou historické informace, samotný památník přináší i zážitek. Jedná se o věc, která lidi přivede k tomu, aby se do té situace dostali a procítili ji. Tady jsme došli daleko v tom, že jsme architekturou nechali sdělit lidem poselství Jana Palacha. Velká hrana symbolizuje vpád zla té doby a výzvu lidem, že i oni mohou na nějaká svá životní zla reagovat,“ uvedla k unikátnímu dílu architektka.

Aktuálně ateliér MCA pracuje například na proměně náměstí Jiřího z Poděbrad. To je hlavním reprezentativním a pobytovým náměstím městské části Praha 3. Jeho stav ale zdaleka neodpovídá jeho společenskému, urbanistickému a architektonickému významu a zároveň ani nenaplňuje potenciály jeho užívání obyvateli. Cílem je prostoru vrátit rozměr a uzpůsobit lokalitu pro každodenní potřeby dnešního života.

Dalším aktuálním projektem je také rekonstrukce evangelického kostela na Smíchově.

Podívejte se také na další díly pořadu Osobnosti současné architektury ZDE.

Podívejte se také:

• TV Architect představuje: Pavla Melková

Psali jsme také:

• Čeští architekti získali 11 nominací na cenu Miese van der Rohe
• Palachův památník i revitalizace pražských náplavek. Česká cena za architekturu vyhlásila 27 nominací.

Anne Lacaton a Jean-Philippe Vassal absolvovali Bordeaux School of Architecture. Mezi jejich díla patří například Latapie House v Bordeaux,  rekonstrukce Tour Bois-le-Prêtre v Paříži nebo muzeum FRAC v Dunkirku.

Loni Pritzkerovu cenu získaly dvě zakladatelky irského studia Grafton Architects. Dublinská kancelář architektek Yvonne Farrell a Shelley McNamara vešla do globálního povědomí odborné obce již před třemi lety, kdy obě působily jako kurátorky 16. architektonického bienále v Benátkách. 

Psali jsme také:

Pritzkerovu cenu získal indický architekt Balkrišna Doši

Vyrůstal jsem ve spálené zemi, říká letošní vítěz Pritzkerovy ceny

V letech 2015–2016 zastával funkci ředitele Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy. V současné době zastává funkci prvního náměstka primátora hl. m. Prahy a radního pro oblast územního rozvoje a územního plánu.

„Já momentálně sleduji čtyři oblasti. Jednání s aktéry především v brownfieldech, kde se dá stavět a očekává se zde rehabilitace a můžeme řešit otázku dostupného bydlení. Také rekodifikaci stavebního práva tak, aby byly ochráněny práva samospráv, což je základ územního plánování. Zaměřuji se také na rychlost procesů a mimo to se starám i o projekt filharmonie, protože věřím, že jde o obraz města 19. století,“ prozradil Petr Hlaváček.

Praha už dlouhodobě usiluje o výstavbu nového koncertního sálu, který by splňoval světové standardy pro uvádění koncertů vážné hudby. Na základě urbanistických analýz, které nechalo město zpracovat, bylo rozhodnuto, že nejvhodnější místo pro stavbu Vltavské filharmonie je levý břeh Vltavy v lokalitě Vltavská. Nové hudební centrum se tak stane symbolem přeměny jednoho z největších pražských brownfieldů Bubny-Zátory. Srdcem nového hudebního domu bude koncertní sál s kapacitou minimálně 1 800 sedadel, s vynikajícími akustickými vlastnostmi a zázemím pro filharmonickou produkci. Zároveň je pro provoz domu důležité, aby byl celý projekt koncipován jako multifunkční a nabízel rozmanitý a atraktivní program. Budova tak svým uživatelům a návštěvníkům nabídne nejen vedlejší sály a zkušebny, ale také například galerii, kavárny, restauraci aj. 

Petr Hlaváček se ve své architektonické činnosti zabývá jak celkem, urbanistickou koncepcí a vytvářením a definováním veřejného prostoru, tak detaily, ovšem s důrazem na kvalitu a potřeby celku. V minulosti se podílel například na rekonstrukci Masarykovy vyhlídky na severní hraně horního Jeleního příkopu na Pražském hradě nebo na rekonstrukci zdevastované budovy konírny v areálu parku zámku Lány.

Podívejte se také na další díly pořadu Osobnosti současné architektury ZDE.

Podívejte se také:

U jednoho stolu: Petr Hlaváček, Josef Pleskot a Martin Krupauer na téma Vltavské filharmonie

Petr Hlaváček: Problémy českého stavebnictví a rekodifikace stavebního práva

Skryté poklady architektury - 35. díl - Masarykova vyhlídka, Pražský hrad

Skryté poklady architektury - 64. díl - Úpravy zámeckého parku Lány

Psali jsme také:

Stavba špičkového koncertního sálu Vltavské filharmonie v pražských Holešovicích získává reálné obrysy

Největší brownfield v centru Prahy by mohl už brzy znát svoji podobu

Jakub Fišer vystudoval Fakultu architektury na ČVUT v Praze. Jednou z prvních prací, kterou společně s Janem Aulíkem vypracovali, byla studie výstavby souboru staveb v pražské části Michle hned vedle magistrály. Studie tehdy sice neprošla schvalovacím procesem, ale i tak dlouhá léta sloužila jako orientační materiál. Dalšími z jejich spolupráce je například administrativní budova na Palmovce či bytové domy na Bulovce.

Aktuálním projektem je výstavba obchodního a kancelářského centra Bořislavka na Praze 6, která by měla být hotová v dubnu 2021. Tento projekt získal prestižní ocenění v mezinárodní soutěži International Property Awards 2019–2020. Celý komplex tvoří čtyři budovy, které svou formou připomínají krystaly. Soubor prostupných budov nabídne kancelářské prostory, obchodní centrum včetně supermarketu, lékárny, drogerie, květinářství, kadeřnictví, ale i park se zelení a vodními prvky. Obyvatelé pak také určitě ocení komfortní propojení vestibulu metra se samotným areálem a příjemnou piazzettou s výhledem na Prahu. Celý komplex bude propojovat Evropskou třídu, jež spojuje Letiště Václava Havla, s centrem města a obytnou Kladenskou třídou.

Architekti kanceláře se cíleně věnují i navrhování zcela malých konceptů – rodinných domů a interiérů. Zkušenosti mají i s přípravou výstav, například v Galerii Jaroslava Frágnera. Oba majitelé kanceláře jsou aktivní také v oborové profesní a kulturní sféře.

Podívejte se také na další díly pořadu Osobnosti současné architektury ZDE.

„Měl jsem to štěstí, že jsem začal studovat u pana profesora Paroubka, který podle mého názoru postavil nádherné stavby. To bylo ten první rok, poté jsme pokračovali dál, kdy už to nebylo tolik o osobnostech, ale více o návštěvách knihovny, kde jsme četli nejnovější architektonické časopisy. Po revoluci přišly osobnosti, které už byly inspirující, jako byl pan Lábus, pan Pleskot a pan Šik,“ vzpomíná na svá studia Jan Schnindler.

Za pravdu mu dává i jeho dlouholetý kolega Ludvík Seko. Podle něj bylo také velkým přínosem, že mohli po revoluci vycestovat. Se spolužáky se tak dostali do Spojených států i na výměnné pobyty.

„Měli jsem výměnný pobyt se studenty v Anglii, a to pro nás bylo také velmi inspirující, protože ti studenti nás seznámili s tou současnou britskou architekturou. Také bylo vidět, že samotná výuka je tam úplně jiná než u nás,“ dodává Seko.

Od menších zakázek až po samotné čtvrti

Jeden z prvních projektů, kde uspěli, byla realizace půdního prostoru pro režiséra Jiřího Menzela. Postupně se architekti dopracovali k návrhům rodinných domů a velkých administrativních budov. Zmínit můžeme projekt PPF Gate v pražských Dejvicích.

„Je to v podstatě inspirováno Engelovo urbanistickým plánem, kdy v podstatě měla vzniknout brána před vjezdem na Vítězné náměstí. My tou budovou dotváříme tu urbanistickou figuru a zároveň se snažíme ustoupit tak, aby vznikl veřejný prostor, aby budova nekončila chodníkem, ale aby tak okolo mohl být nějaký život,“ popisuje Schindler.

Velmi zajímavým a odvážným počinem jsou i domy přímo nad ústím Strahovského tunelu.

„Vzniklo tam asi šest projektů a z toho čtyři už stojí, je to takové doplnění blokové zástavby,“ říká Seko.

Díky arkýřům putuje do bytů dostatek světla, velmi nápadné je také vnitřní schodiště.

„Jeden ten dům dokonce přemosťuje 55 metrů, takže je to takové bydlení v mostě. I ta konstrukce toho vazníku se uplatňuje v interiérech. Dům ve Švédské ulici už je založen mezi tunely a má takový rošt, kde jsou umístěné byty. Vždy ta myšlenka projektu je, že chceme revitalizovat tu blokovou strukturu,“ komentuje Schindler.

Spolupráce s více studii

Nová čtvrť Rohan City má za cíl zklidnit Rohanské nábřeží a z dosavadní tepny vytvořit městský bulvár. Vzniknout by zde měl prostor pro kavárny a maloobchody. Obytné domy počítají se 400 byty. Mezi budovami postavenými v první a druhé etapě má být park.

„Vznikne nová čtvrť, která bude napojena na nový most s napojením na Holešovice a tím se teď zabýváme poměrně intenzivně. Naším cílem je docílit nějaké diverzity toho místa, proto spolupracujeme s dalšími architektonickými týmy, které potom budou projektovat jednotlivé domy, aby vznikla ta potřebná pestrost,“ vysvětluje architekt Schindler.

Trafostanice se přemění na muzeum

Emoce vzbuzuje projekt rekonstrukce Zengerovy trafostanice na Klárově, kterou Schindler Seko Architekti připravují pro potřeby nové galerie umění.

„Je to možná kontroverzní projekt, ale my ho máme velmi rádi, protože tam vznikne bohulibá funkce a ten dům, který byl uzavřený veřejnosti se otevře městu a bude dobře komunikovat s tím venkovním a veřejným prostorem,“ říká Schindler.

Nutno ovšem dodat, že budova netratí svůj charakteristický ráz, fasády a historické prvky, které se po dokončení prací opět vrátí na své místo.

Podívejte se také na další díly pořadu Osobnosti současné architektury ZDE.

Švýcarsko architekta zaujalo, že se zde chtěl i na čas usadit, nakonec ale kvůli lukrativnímu projektu zamířil zpět do Prahy, kde začal také budovat vlastní ateliér, který má momentálně kolem 20 lidí (PAVEL HNILIČKA ARCHITECTS + PLANNERS).

Jeho největší vášní se stal urbanismus. Jeden čas dokonce dělal asistenta na fakultě architektury ČVUT Ivanu Plickovi.

„Mě to téma vždycky lákalo, koneckonců moji práci, kterou jsem udělal v Curychu jsem pak přepracoval v roce 2005 v knihu Sídelní kaše, je to o tématu plánování sídel. Mě vždy fascinuje, kolik dokonalých předmětů máme a že se prostředí celkově zlepšuje, najednou ale vyjdete kousek za město a ocitnete se uprostřed ničeho, najednou jste v chaosu, věci na sebe nevážou a říkáte si, jak je možné, že neumíme sídla pořádně plánovat, aby se v nich dalo dobře žilo,“ říká Ing. arch. Dipl. NDS ETHZ in Architektur Pavel Hnilička.

Sídelní kaše

Prostorové rozpínání měst je dnes již reálnou skutečností a tento trend dále pokračuje téměř ve všech evropských městech. Budeme-li hledat výraz, který by výstižně vyjádřil podstatu tohoto jevu, narazíme v literatuře nejčastěji na sousloví urban sprawl (sídelní kaše). Po úspěchu prvního vydání vydalo nakladatelství HOST v roce 2012 vydání druhé.

Mezi aktuální počiny Pavla Hniličky můžeme zařadit například čerstvě dokončenou studentskou kolej v Praze Holešovicích. Projekt se vědomě hlásí k velkoměstskému formátu staveb s pevnou uliční čárou typickou pro tuto část Prahy. Vnitřní uspořádání domu, který poskytuje ubytování až pro 650 studentů, odpovídá typologii hotelu. Spodní část zabírá vstupní hala, společenské prostory, ale i obchody a služby. Součástí jsou také učebny, prostory pro divadlo, kino, tanec, sky bar nebo rozlehlá venkovní zahrada.

„Já osobně dávám velký důraz na to, jakým způsobem je stavba umístěna do území, jakým způsobem se stává součástí širšího celku,“ dodává Hnilička.

Jedna z nejzajímavějších věcí, na které momentálně pracuje je možná i proto založení nového městečka na okraji Prahy – Lichoceves. Cílem návrhu je vystavět městečko pro cca tři tisíce lidí v těsném zázemí Prahy. Sídlo vyroste kolem stávajícího historického jádra obce Lichoceves. Podstatným prvkem návrhu je zajištění každodenních potřeb pro nové obyvatele v místě tak, aby se nestalo pouhou noclehárnou.

Dalším aktuálním projektem Pavla Hniličky je stavba centrály České spořitelny v Praze na Smíchově. Jde o součást druhé etapy výstavby největší ucelené čtvrti v novodobé historii Prahy. Dále pak projekt na Novém Zličíně. Na obytnou část starého Zličína by dle studie z roku 2019 měla navázat nová obytná čtvrť s obchody a službami, namísto průmyslových hal zásobovaných kamiony. Starý a Nový Zličín se tím spojí v jeden celek. Dalším projektem je také výstavba nové atraktivní čtvrti v Jihlavě je navrhnout kvalitní bydlení včetně služeb a pracovních příležitostí. Projekt je rozdělen na dvě etapy a umožňuje postupný rozvoj jižní části města tak, aby zástavba mohla přibývat postupně dle aktuální poptávky. Zároveň navrhuje postupnou transformaci průmyslové oblasti a její přeměnu na smíšenou funkci.

Podívejte se také na další díly pořadu Osobnosti současné architektury ZDE.

„Jako dítě jsem byl vtažen do prostoru truhlárny, která mě nadchla a zároveň jsem se od dědečka naučil, jak držet hoblík a jak pracovat s řezbářským náčiním. Z druhé strany otec byl ze sedmi dětí a každý si chtěl postavit rodinný dům, tak jsme my jako děti na těch stavbách vyrůstaly,“ vypráví Milan Mlada.

Postupem času vystudoval na Fakultě stavební ČVUT v Praze a v roce 1995 založil studio AGE projekt. Spolu s kolegy se snaží ke každému projektu přistupovat s nadšením a s originálními nápady, občas totiž dostanou naprosto volnou ruku a realizace je pouze na nich.

„Z realizovaných rezidenčních projektů bych rád zmínil bytový dům Michelská. Je to dům, který jsme měli ve své dikci skutečně od základního konceptu až po realizaci a prodej koncovým klientům. Při této akci nad námi nikdo nestál, bylo to čistě na nás, jakou cestu si zvolíme. Takovou zkušenost bych přál více ateliérům. Chce to zodpovědnost navrhnout stavbu tak, aby byla na trhu pro klienty úspěšná a zároveň i mít odvahu navrhnout prvky, kterou jsou nadstandartní, ale ti klienti to ocení,“ uvádí architekt jeden z příkladů.

Udělat kvalitní a dostupné bydlení je výzva

Když se podíváte do portfolia ateliéru uvidíte, že převažují projekty bytových domů. V dnešní době je v Praze průměrná cena za metr čtvereční už nad částkou 100 tisíc korun. Zároveň se k nám dostává ze zahraničí trend šetřit prostorem.

„Pokud jsme brali, že průměrná velikost 1+kk bytové jednotky byla dříve kolem 34 metrů čtverečních čisté podlahové plochy, tak dnes začínáme na 25 metrech. Ten životní prostor se zmenšuje a my z toho nejsme úplně šťastný, ale zároveň je to výzva, jak udělat kvalitní a plnohodnotný životní prostor na méně metrech čtverečních a zároveň, aby si to rodiny mohly dovolit,“ komentuje Mlada.

Hra s vodními prvky

Je to taková libůstka, říká architekt. Například při realizaci opláštění a vstupní haly jedné z firem, kterou tvořilo několik stavebních buněk, si mohli dovolit i drobnosti, které ve výsledku nejvíce zaujmou.

„My jsme jim tam vymysleli například vodní prvek, který je složen z klasických zinkových konví a formou několika přepadávajících pramenů vznikl na jedné straně haly zajímavý vodní prvek. Voda končí u požárního hydrantu, a tak to vypadá, že jej napouští. Jsou to takové detaily a většinou si to dovolíme u menších staveb,“ popisuje architekt.

Mezi realizacemi můžeme najít i mateřské a základní školy. Mezi patří například základní škola Srubec, mateřská škola Dačice anebo mateřská škola v Benešově. Podle Milana Mlady je hlavní si určit, komu budova slouží. V tomto případě není cílovým klientem město, jenž projekt objednalo, ale dítě, které budovu navštěvuje.

„Velkou školou v tomto případě je učit se od svých dětí a zjistit, co je baví. To se tam pak snažíme integrovat. Například v mateřské škole v Benešově jsme ve vstupní hale postavili tobogán a člověk by řekl, že je to drobnost, ale už jen skloubit vše s požárními předpisy byl docela kumšt. Je to výzva, nezaleknout se, protože to norma zakazuje a zkusit najit řešení,“ říká Mlada.

Originální přístup není patrný jen ve výsledných realizacích ale v celkovém fungování ateliéru. Podle Mlady je důležité, aby každý rozuměl materiálu, se kterým pracuje. V sídle společnosti tak můžete najít prostor, kde je truhlárna, kovářská a zámečnická dílna.

Podívejte se také na další díly pořadu Osobnosti současné architektury ZDE.

„Paradoxně mě na tuto dráhu nasměroval Karel Fořtl, protože když jsem končil studia a nevěděl jsem kam se vrtnout, tak mi řekl, abych šel do Zdravoprojektu. Tam se mě ujali a od té doby jsem byl v podstatě tam, byť Zdravoprojekt skončil éru tuším v roce 1991 a my byli jeden z těch ateliérů, který vznikl právě na základě jeho rozpadu,“ popisuje Jan Topinka.

Díky práci pro Zdravoprojekt měli to štěstí setkat se s kapacitami v oboru jako byl Antonín Tenzer, Jan Líman, Vladimír Černický nebo Karel Vlček. O tématu zdravotních staveb se obecně moc nemluví, a to je škoda, protože mají u nás úžasnou tradici od pokrokových areálu z přelomu 19. a 20. století až po období první republiky.

„On ten vývoj po válce byl ještě dlouhou dobu, ještě pořád byli architekti, kteří vystudovali před válkou a tam se ta znalost předávala systematicky. Myslím, že pozitivní pro ty stavby bylo, že byl založen Zdravoprojekt jako ústav, který byl zároveň normotvůrcem a soustředil architekty, kteří o tom něco věděli. Byli tam lidé, kteří se tomu systematicky věnovali a udržovalo si to odbornou úroveň. Bohužel tím, jak slábla finanční schopnost státu za socialismu, tak se ty stavby kazily, nejvíc stavebně a hlavně v 70. a 80. letech. To už to byla bída,“ vysvětluje Michal Juha.

Spolupráce s Motolem

Po opuštění Zdravoprojektu založili Juha a Topinka své vlastní studio, zde se setkali například s Josefem Kouteckým, zakladatelem dětské onkologie v Československu.

„Od té doby uteklo už spoustu let a ten obor dětské onkologie, když začínal, tak tam byla 98 procentní úmrtnost dětských pacientů, dnes po těch letech jsou na opačných číslech. My jsme do toho vstoupili v poločase a ten požadavek na novou budovu a nový systém, jak ty děti léčit byl v té době zásadní. Už během té stavby se projevilo, že není úplně nejlepší nápad separovat děti do samostatného pavilonu, takže nakonec zůstaly v tom velkém v nemocnici, protože dlouhodobě hospitalizované děti potřebují veškeré služby velké nemocnice,“ říká Juha.

Tento projekt byl vůbec prvním, který se zařadil po revoluci do architektonické soutěže. O deset let později se autoři z Domy Architects na místo vrátili, tentokrát měli před sebou další výzvu, zmodernizovat Dětskou fakultní nemocnici.

„Ta spádovost toho dětského Motola je více než republiková, sahá do Polska a částečně do Německa a Rakouska, tudíž už tenkrát to směřovalo k intenzivním lůžkům, která jsou monitorovaná a sledovaná a technologicky náročnější, než je standartní lůžko. Tam jsme začali pracovat na celkové koncepci přestavby dětské části fakultní nemocnice, toho jsme autoři. Právě tam jsme potkali pana architekta Tencera, kterému v té době bylo 90 let,“ říká Topinka.

Nemocnice není továrna

V posledních letech se v rámci nemocničních staveb také dbá na to, aby se pacient při pobytu v zařízení cítil co možná nejlépe. Otázku humanizace nemocnic přinesl Jan Líman, který s architekty Topinkou a Juhou dodnes spolupracuje.

„My takto pracujeme celou svou kariéru, jde o to skrýt celou tu technologii do co nejpříjemnějšího a nejlidštějšího prostředí, to je naším celoživotním úkolem. V této zemi se to úplně nedaří, zde je běžné, že do každého obchodu vedou automatické dveře a ten standard my v těch stavbách těžko probojováváme. Ty dveře je takový náš bonmot, ale ten standart materiálu a konstrukce je velmi komplikovaný a když nejsou peníze, tak první, co se škrtá je architektura,“ komentuje Jan Topinka.

Portfolio architektonické kanceláře je opravdu široké a řada staveb si vysloužila i prestižní ocenění jako je Stavba roku, ve které architekti uspěli s Pavilonem interních oborů FNKH v Hradci Králové, v Hradci obdrželi i čestná uznání za Výukové centrum LF UK. Úspěch se dostavil i za hranicemi, kde se kancelář úspěšně zařadila do celosvětového výběru zdravotnických staveb Hospital Architecture, který zveřejňuje švýcarský vydavatel Braun Publishing.

„Snažíme se samozřejmě o to, aby když vstoupíte do nemocnice v nějakém psychickém rozpoložení, tak abyste nevnímali to, že je to v podstatě vysoce technologický komplex. V Motole jsme přistavovali vertikální věže pro dopravu, kde je automatická doprava stravy, prádla, pneumatická doprava špinavého prádla a odpadu. Všechny tyhle vychytávky jsou takovým kontrastem, že ta budova musí vypadat úžasně a nesmí ve vás vzbudit pocit, že je to jakási továrna,“ dodává Juha.

Podívejte se také na další Osobnosti současné architektury ZDE.

Michal Krištof pochází ze Slovenska, na rozdíl od kolegy byl výběr studia architektury náhoda, podle jeho slov řešil, jaký obor si vybrat. „Zajímalo mě několik oborů najednou, architektura je všechny propojovala,“ říká Krištof.

Přestože oba studovali stejnou vysokou školu, kde je výrazně ovlivnil Karel Doležel, navzájem se příliš neznali a spíše mezi sebou soupeřili. Zlom nastal po zkušenosti ze zahraničí, kde absolvovali studijní i pracovní stáže. „Uvědomili jsme si, že architektura není one man show. Člověk musí být výrazně kolaborativní a schopen najít spolupracovníky a partnery,“ tvrdí Chybík. Společnou architektonickou kancelář založili v roce 2010. Ta momentálně spolupracuje s více než 50 mezinárodními členy týmu.

V roce 2013 mladá architektonická dvojice zvítězila ve veřejné soutěži na pavilon České republiky na světové výstavě EXPO, která byla realizována v roce 2015 v Milánu. „Bylo to překrásné zadání. Zkušenost postavit v zahraničí dům v takhle brzkém věku architektonického studia je dar, který se jen tak znovu nepřihodí,“ myslí si architekt Chybík. Koncept pavilonu byl založen na tématu „Potraviny pro planetu, energie pro život." Mottem byla voda, pavilon prezentoval nejnovější možnosti nanotechnologického čištění vody a zároveň tradiční vztah České republiky k vodě formou bazénu, který byl součástí veřejného prostoru pavilonu.

Nejnovějším projekt se nachází ve vinici U Hájku mezi obcemi Dobšice a Suchohrdly na Znojemsku. Moderní objekt nové budovy Vinařství Lahofer v sobě spojuje jak výrobní a administrativní funkci, tak vnitřní prostor pro návštěvníky a venkovní amfiteátr. „Snažili jsme se najít kvalitu v pozemku, a abychom ji našli, museli jsme se podívat do hlubokých útrob toho, jak se vyrábí víno a co vlastně vinná kultura znamená,“ vysvětluje Chybík. Atypická stavba začala na podzim roku 2017 a dokončena byla po dvou letech. Výrobní část zahrnuje lisovnu, sklep s kapacitou kolem tři čtvrtě milionu litrů v tancích, skladovací prostory a moderní lahvovací linku, v kancelářské části našli zázemí administrativní pracovníci vinařství. Kanceláře přitom v otevřeném prostoru přímo navazují na návštěvnickou část.

Mezi další úspěchy architektů Chybíka a Krištofa patří vítězný návrh na nový jihlavský hokejový stadion, který bude díky umístění v centru města současně multifunkční arénou. Začít stavět by se mělo na podzim příštího roku, aréna bude k dispozici od roku 2023. Cílem přestavby je vytvořit prostor pro 5600 diváků, oživit přilehlé ulice i parky a otevřít se okolí novými funkcemi. Aréna v budoucnu poskytne zázemí pro pořádání kulturních i sportovních akcí krajského významu, obchody, restaurace a služby.

Architekti rovněž zrekonstruují Mendelův skleník v Brně. Dokončení je naplánováno na rok 2022 při příležitosti oslav 200 let od narození Gregora Johanna Mendela, který zde položil základy genetiky. Návrh čerpá z archivních materiálů a vychází z původní podoby stavby. Prosklený skleník s ocelovou konstrukcí bude otevřený do parku a uzpůsobený pro veřejnost, mezinárodní konference, přednášky, bankety, výstavy nebo koncerty. Na místě bude rovněž i stálá expozice o Gregorovi Johannovi Mendelovi.

V Ostravě zase architektonická kancelář zvítězila v tendru na odkup pozemku, na kterém by měl vzniknout přes dvě stě metrů vysoký dům s názvem Ostrava Tower. Bude se nacházet mezi Frýdlantskými mosty a Novou Karolinou na pozemku zvaném Slza. Buda by měla být složena ze dvou objektů – rezidenčního a kombinace hotelu a administrativní budovy. Mrakodrap by měl být postaven do května 2026.

Podívejte se také na další díly pořadu Osobnosti současné architektury ZDE.

„Velká část našeho týmu jsou stavební historici a badatelé. A my opravdu ke každému domu hledáme jeho vlastní příběh. Ten se dá většinou velmi dobře dohledat například v kupeckých knihách. Snažíme se velmi zodpovědně po té stopě jít a vlastně si dohledat tu dobu vzniku a domyslet si, proč ten dům vznikl na tom daném místě v té dané době. Má to kouzlo, které chceme, aby z něj nevyprchalo, snažíme se pochopit ty autory a neubrat jim nic, co se snažili do toho domu vložit,“ vysvětluje architekt Marek Tichý.

Občas se stane, že investor není návrhu citlivé rekonstrukce příliš nakloněn, v takovém případě nabídky Tichý odmítá. Sám rozděluje své projekty na domy, které prochází rekonstrukcí, potom na takzvané domy vrstvené, kde lze něco přidat a pak na místa, která si zaslouží úplně nový objekt.

„Vrstvené domy mají celou řadu poloh a je možné k nim novou vrstvu přidat. To je například náš projekt Divadla Na zábradlí, kde jsme vestavěli novou prosklenou dvoranu. Jako nový stavební objekt bych zmínil projekt Obecního dvora, kde jsme vytvořili novou novostavbu činžovního domu nebo drobnější práce na Slovanském ostrově. A pak je to celá řada našich realizací mimo památkovou rezervaci, to jsou bytové domy v Radlicích, na Smíchově, administrativní domy v Jihlavě, vily v Čelákovicích a další,“ vyjmenovává Tichý.

Masarykovo nádraží

Zastřešení odjezdové haly Masarykova nádraží se potýkalo s konstrukcí v havarijním stavu a bylo zde riziko, že by se mohla doslova rozpadnout. Provizorně střechu zajistili už v roce 2009. Základem rekonstrukce, na které pracovalo studio TaK, se stala badatelská činnost a analýza historických podkladů. Vlastní rekonstrukci doprovázely i restaurátorské práce.

Divadlo Na zábradlí

Když se divadlo před lety přestěhovalo z prostor Pachova paláce, přišlo o foyer a vstup do sálu. Nové skleněné zastřešení ve druhém patře dává vzniknout plnohodnotnému reprezentativnímu prostoru. Ten mohou využívat jak diváci, tak samozřejmě herci a umělci při pořádání svých dalších akcí. Nový prostor lobby a galerie je zřízen jednoduše, je barevně sjednocený a ucelený.

Projekt Obecního dvora

Unikátní místo na Praze 1, které po velkých povodních v roce 2002 už jen chátralo. Novou podobu mu vdechli architekti mezi roky 2014–2016. Kromě obnovy původních budov projekt zahrnoval i také novostavbu obytného domu. Ten na první pohled zaujme svou fasádou. Patra se pyšní nerezovými posuvnými panely z prořezávaného plechu.

Bílá Labuť

V současné době běží rekonstrukce průčelí do ulice Na Poříčí, projekt počítá i s kompletní rekonstrukcí obchodního domu a s dostavbou, která nebyla zrealizována před 2. světovou válkou. Ta by se měla týkat vnitrobloku, kde by mělo vzniknou administrativní křídlo a rozšíření hotelu. Projekt by měl z místa vytvořit novou obchodní pasáž.

Podívejte se také na další díly pořadu Osobnosti současné architektury ZDE.

Wittassek na období studia vzpomíná slovy: „Atmosféra se velmi dobře nesla. Bylo to velmi dobře vnímatelné jak v osazenstvu, tak ve vizuálu celé školy. Přelomový rok 1989 a následné období znamenal zajímavou cestu. Byli tam zajímaví lidé, kteří mě ovlivnili a měli mi co říct,“ čímž naráží na jméno pedagoga Jaroslava Drápala, jehož osobnost byla unikátní vnímáním architektonické kompozice a inovativním přístupem k výuce konstrukce. „Byl propagátorem a inovátorem směru, který se zabýval architektonickou zkratkou. Tento směr se propaguje dodnes,“ dodává Witassek. Dalšími osobnostmi, které jej ovlivnili, byl architekt Ivan Koleček, Robert Votický a Karel Doležel.

Založení ateliéru nahrávala doba

Po vysoké škole se Qarta usadila v hlavním městě Praze a začala spolupracovat se španělským architektem Ricardo Bofillem. „Měli jsme odvahu, že jsme atelier založili už v roce 1996. To bylo velmi odvážné, ale doba tomu nahrávala. Čirou náhodou jsme se dostali ke skupině velmi zajímavých lidí, kteří byli spolumajitelé firmy Datart a areálu bývalého ČKD v Karlíně. V určité době hledali k Ricardu Bofillovi lokálního architekta. Dělali na to výběrové řízení a my jsme se jako velmi mladí kluci přihlásili. Bofill si nás pak sám vybral,“ vypráví Řezák.

Po výběrovém řízení začala Qarta pracovat na přeměně industriálních objektů na administrativní centrum Corso Karlín (Corso I. a II.), jehož autorem byl právě Bofill. „Nutno podotknout, že jsme se na začátku spojili s firmou Atrea, která v té době dělala třeba na rekonstrukci České národní banky. Byli jsme ve sdružení, kde vznikla spolupráce právě s Bofillem,“ ujasňuje Řezák. Opuštěná průmyslová hala z minulého století, zvaná „plechárna“, je přeměněna na moderní účelnou kancelářskou budovu. Spojení rekonstrukce a novostavby respektuje členění, rytmus a uliční fasádu původní haly. Budova je součástí ambiciózního plánu Nový Karlín, renovace bývalého karlínského průmyslového areálu ČKD.

V dosahu Stromovky i Hradčan

Atelier Qarta se podílela na administrativním objektu Five na Smíchově. Budova v sobě nese industriální stopu původních hal, kde jsou zachovány obě kompaktní uliční fasády, které jsou nově otevřeny. „Budovu jsme dokázali postavit od prvních myšlenek až do konce, v podstatě tak, jak ji dneska vidíme,“ říká Wittassek.

Posledním realizovaným projektem je aula Vysoké školy polytechnické v Jihlavě přibližně pro 300 lidí. Rekonstrukce křídla areálu a nová posluchárna je moderní koncept dynamicky se rozvíjejícího vzdělávacího centra v severovýchodním cípu pozemku, dříve vnímaném jako hospodářský dvůr.

Momentálně mají architekti ve výstavbě projekt na Praze 6 nedaleko Zahradnictví Chládek, kde vzniká komplex osmi moderních budov. Z dalších klíčových projektů architekt Wittassek vyjmenovává rekonstrukci objektu bývalého všeobecného penzijního ústavu, dnes známého jako Radost. Po kompletní nákladné rekonstrukci bude objekt plnit ubytovací funkci všech forem. Obyvatelé Domu Radost budou moci využívat sdílené kanceláře, kuchyňky, jídelny, komunitní obývací prostory, hernu, prádelnu, recepci a další.

Dalším projektem architektonické kanceláře Qarta je Rezidence Villa Charles. Prestižní lokalita v pěším dosahu Vítězného náměstí nabízí plnou občanskou vybavenost (banky, školy, obchody), ale i mnoho příležitostí pro společenský, kulturní i aktivní sportovní život. Hradčany jsou vzdáleny 25 minut chůze, největší pražský park Stromovka se nachází pár minut od rezidence. Každé podlaží, rozdělené v základu na 6 bytových jednotek, umožňuje kreativní spojování a vytvoření vlastního jedinečného interiéru.

Vznik podle původních skic

Začátkem října Qarta zahajuje výstavbu Fragmentu v Karlíně. Bytový dům nemá ve všech místech stejnou výšku, nejvyšší je směrem k metru Invalidovna a ve své střední části, zde má 9 nadzemních podlaží. Výška domu se snižuje směrem na západ k plánovanému protažení Kaizlových sadů a nejnižší je dům v jižní části k Invalidovně. Zde má objekt pouze 4 nadzemní podlaží. Tím je docíleno výhledů na budovu Invalidovny na jihu a na Pražský hrad směrem na západ. V přízemí polozavřeného bloku je vytvořen park ve tvaru elipsy s posezením restaurace.

Na interiéru se podílel výtvarník David Černý. „Do koncepce budovy jsou zakomponovány jeho sochy. Jsme velmi rádi, že projekt vznikne podle původních skic a filozofie, kterou se držíme. Když něco vytváříme, máme jasnou představu o tom, jak by se to ve finále mělo projevit. To se nám zatím daří,“ říká na závěr Wittassek.

Podívejte se také na další díly pořadu Osobnosti současné architektury ZDE.

Cenu předali Stanislav Fiala, loňský držitel Architekta roku, Pavel Sehnal, předseda představenstva společnosti ABF a zástupce mediálního partnera - vydavatel časopisu INTRO Jan Hejhálek. Při předávání ceny Architekt roku 2020 se Zdeněk Fránek na otázku moderátora, zda ho stále baví projektovat, svěřil: „V procesu navrhování nelze přestat. Jedná se o jakési nutkání, které vás žene dál, ať už vám někdo hází klacky pod nohy, nebo ne.“

Z realizace sešlo

Veřejnost Fránkovo jméno může znát jako autora nerealizovaného domu na Starém Městě v Praze přezdívaného maršmeloun. Dům s okny připomínající obličeje kritizovala veřejnost i některé spolky, podle kterých se budova do historického centra města nehodila. Po předání projektu české developerské společnosti V Invest od italského investora Augusta Razzeta z realizace sešlo.

Mezi Fránkovy nejvýznamnější stavby patří zámek ve Velkých Opatovicích (2007), kostel církve bratrské v Litomyšli (2010), kostel církve bratrské v Praze (2010), Energetická ústředna No. 6 Ostrava-Vítkovice (2012), CCC- Czech China Contemporary Galerie Peking (2013), rodinný dům v Chorvatsku (2014) či Výzkumné centrum Liko-Noe a hala Liko-Vo ve Slavkově u Brna (2015-2019).

Autor fotogalerie: Fránek architects

Psali jsme také:

Neratovice budou mít vlastní kostel. O návrh církevní stavby se postaral architekt Zdeněk Fránek

Pražská botanická zahrada bude mít nový vstup, od Fránek Architects

Podívejte se:

TV Architect představuje: Zdeněk Fránek, Fránek Architects

Osobnosti současné architektury - Zdeněk Fránek

Zdeněk Fránek: Vývoj architektury do budoucna

Fránek Architects

Po škole dostala místo v Pražském projektovém ústavu v atelieru architekta Jiřího Lasovského, kde krátkou dobu pomáhala na projektech domů služeb a obchodů na Pankráci II. „Tam jsem dostala první zadání – obchod pro poštovní novinovou službu,“ říká architektka. „Tyto objekty byly poslední monolitické stavby, poté přišly bytové domy a občanská vybavenost,“ dodává.

Vylepšit životní prostředí

V roce 1967 byla vyhlášena soutěž na bydlení Jižního města, kterou vyhrál docent Jan Krásný. Vypracování územního plánu bylo přiděleno atelieru Jiřího Lasovského, koordinační skupina Jižního města byla stanovena v roce 1968, kde byl Jan Krásný společně s Jiřím Lasovským a Miroslavem Řihoškem. Od roku 1969 začali v ateliéru pracovat na studiích celoměstského centra Jižního města. „Mým úkolem bylo vypracovat jeho jižní část – sály, klubovny, restaurace, kavárnu, knihovnu, kino, krytý bazén, v parku i Lidovou školu umění. Celoměstské centrum pro Jižní město nebylo nikdy postaveno.“

V letech 1976–84 pracovala s kolegy na územním plánu Jižního města II. Městský investor rozhodl vložit na druhou stranu dálnice bytovou výstavbu do oblasti budoucích pracovních příležitostní (administrativa, výzkumné ústavy, čistý průmysl) a Rothbauerová se společně s kolegy snažila vylepšit životní prostředí obyvatel. „Měli jsme velkou radost, protože se nám zdálo, že budujeme město jako celek, nejen jako noclehárnu. Věnovali jsme tomu osm let,“ vzpomíná Rothbauerová.

První cena v soutěži

Koncem roku 1990 architektka Rothbauerová založila atelier ER. Jeho prvními stavbami byly Dům s pečovatelskou službou v Lysé nad Labem a vodní elektrárna v Branné. Poté zpracovala urbanistickou studii Zbraslav a Lipence. V roce 1995 založila s kolegy atelier Dům a Město. „Chtěli jsme dělat domy i urbanismus,“ vysvětluje smysl názvu architektka. Na Zbraslavi projektovala pro české investory několik bytových domů na Slunečním městě v Žabovřeskách a později Nad Královnou na Baních.

V roce 1996 získal atelier Dům a město první cenu v soutěži za hotel Four Seasons. Hlavním záměrem bylo spojit 4 budovy v jeden celek. Historickým objektům (barokní, klasicistní a novorenesanční) byla zachována autenticita. „Chtěli jsme historické budovy ponechat a vytvořit soubor paláců,“ říká architektka. Hlavní nový objekt hotelu s bočním křídlem je obložen pískovcem. Křídlo má rovnou střechu s terasou, hlavní dům střechu valbovou. Nábřežní zeď byla snížena, násypy kolem přízemí barokního a klasicistního domu byly odstraněny. Hotel byl otevřen v roce 2001.

Symbol společenství lidí

Studii kostela na Jižním městě Háje objednalo Pražské arcibiskupství v roce 2001. „Zadali několik architektů, kteří by studie měli udělat. Byla tam dvojitá možnost: buď udělat kostel a k tomu faru nebo komunitní centrum. Tehdy jsem si řekla, že budu dělat komunitní centrum, protože jsem znala Jižní město, které bylo plno panelových domů, a začali tam bydlet lidé z celého území Prahy i země,“ říká architektka, která komunitní centrum navrhla ve tvaru kruhu, symbolu společenství lidí a setkávání.

Základním prostorem je kaple s monumentální sochou Krista a obrazy Křížové cesty na posuvných panelech. Panely oddělují kapli od sálu a jejich posunem lze oba prostory spojit pro větší sváteční bohoslužby. V komunitním centru se pořádají koncerty, přednášky, taneční akce a zájmové kroužky pro děti a mládež. Centrum Matky Terezy bylo otevřeno a vysvěceno v roce 2007.

Zvířata v přírodním prostředí

V roce 2002 dostala Rotbauerová zadání navrhnout hotel Mandarin Oriental do bývalého dominikánského kláštera na Malé Straně v Praze. Archeologické průzkumy prokázaly množství historických prvků z doby gotické, renesanční a barokní. Byl obnoven rajský dvůr, objeven závěr gotického kostela a objekty byly propojeny podzemní chodbou. Nová vestavba je odlišena od historických objektů jednoduchostí materiálů a prvků. Hotel byl otevřen v roce 2007 a získal ocenění Stavba roku.

V roce 2002 atelier Dům a město také pracoval na pavilonu goril v pražské Zoologické zahradě, který je umístěn v jižní části ZOO na břehu řeky Vltavy. Poloha byla volena tak, aby byla při pohledu návštěvníků na venkovní výběh zajištěna dobrá orientace ke světovým stranám. Záměr pavilonu vychází ze soudobého trendu představovat zvířata v přírodním prostředí, v co možná nejrealističtější podobě. Sloužit má až osmi gorilám, pro které je ve vnitřním výběhu vybudována nouzová ubikace - "kupole" (věž) s podlahou, která je nad úrovní stoleté vody.

Podívejte se také na další díly pořadu Osobnosti současné architektury ZDE.

Ke konci studií na vysoké škole se dozvěděl, že architektka Eva Jiřičná ve své anglické kanceláři nabízí možnost stáže pro české studenty. „Shodou náhod měla mít v Brně přednášku. Sebral jsem všechny svoje papíry i projekty a poměrně pozdě jsem tam jel. Vyčkal jsem po přednášce a šel za ní. Vytvořila se u ní dlouhá fronta lidí, ke které jsem se připojil. Prolistovala si portfolio a řekla, že se mi ozve. Při cestě domů jsem si říkal, že je to ztracené,“ vzpomíná Vágner, jemuž se Jiřičná několikrát ozvala na záznamník v době, kdy byl zrovna na horách. Na následný roční pobyt v Anglii rád vzpomíná.

Komplikovaný stísněný prostor

Současně s vojenskou službou spolupracoval s Jiřičnou dál, konkrétně na projektu Oranžerie na Pražském hradě. Sto metrů dlouhý prosklený objekt respektuje historickou funkci původního místa a zároveň promlouvá architektonickým jazykem 20. století. Konstrukce je navržena v podobě půlkruhové diagonální sítě z nerezové oceli, která nese skořepinu z tvrzeného vrstveného skla. Vnitřní prostory jsou bez sloupků, ale fungují ve třech samostatných odděleních pro různé klimatické podmínky. Automatické rolety v létě vytvářejí stín a v zimě plní funkci izolace.

V roce 2002 pracoval na hotelu Josef v Praze. V přízemí a suterénu budovy se nacházejí veřejné prostory – recepce, restaurace a konferenční místnosti. Do zbývající části budovy je situováno 110 pokojů zakomponovaných do komplikovaného a často stísněného prostoru. I tak jsou pokoje řešeny se vším pohodlím. Pokoje ve dvou nejvyšších patrech mají terasy, které lze použít k odpočinku i k vyhlídce na město.

Vytvoření víceúčelového prostoru

O dva roky později se Vágner podílel na pražském Kostelu svaté Anny. Záměrem rekonstrukce bylo kromě konzervace vnějšího a vnitřního pláště budovy, dochovaných prvků, nástěnných maleb a konstrukcí rovněž vložení nových interiérových prvků, jako je schodiště na emporu, točité schodiště do věže, obslužná lávka po obvodu krovu, pódium pro účinkující, nová podlaha, hygienická zařízení pro hosty a účinkující, jakož i osvětlení a akustické vybavení. Cílem bylo vytvoření víceúčelového prostoru s kapacitou až 300 osob, vhodného pro konání koncertů, konferencí, výstav, divadelních představení, firemních akcí a podobně.

Budova Univerzity Tomáše Bati z roku 2007 zase sestává ze dvou hlavních křídel, uprostřed s rozměrným společným atriem. Jedním je univerzitní knihovna na pěti nadzemních podlažích pro přibližně 440 studentů, druhým je centrum UTB (rektorát), které má kapacitu přibližně 60 zaměstnanců. Ve dvou podzemních podlažích jsou umístěny technické služby a parkoviště.

Nutnost izolovat hluk

Café BBraun, jehož realizace proběhla v roce 2011, se nachází ve slavné funkcionalistické budově (Lékařský dům) v Praze. Byl znovu otevřen původní dvoupatrový interiér a jako hlavní prvek bylo přidáno skleněné točité schodiště. Byly renovovány všechny historické prvky a s ohledem na funkcionalistický styl budovy byla pro barevnou koncepci prostoru zvolena kombinace černé a bílé. Na zdech jsou vystaveny výrobky firmy BBraun, která je majitelem této kavárny.

Kongresové centrum Zlín ze stejného roku se nachází ve středu města hned vedle Univerzitního centra UTB. Centrum bylo vybudováno jako multifunkční komplex pro konání různých představení a jako trvalé sídlo Filharmonie Bohuslava Martinů. Budova se nachází v blízkosti rušné křižovatky, a proto bylo nutné hlavní sál izolovat před vnějším hlukem či vibracemi. Z provozních důvodů též existoval striktní požadavek vytvoření cirkulační zóny. Hlavní multifunkční sál má zasunovací sedadla a díky tomu lze flexibilně vytvářet prostory pro inscenování oper a konání koncertů, plesů a konferencí.

Budovu jen zatraktivnit

V roce 2017 Petr Vágner společně s AI DESIGN pracoval na Vzdělávacím komplexu Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. Dva bloky budov jsou navzájem propojeny jednopodlažní částí se vstupní halou s recepcí a s velkou posluchárnou pro 250 studentů. Na tomto podlaží je dále výstavní místnost a 3 další posluchárny, každá zhruba pro 100 studentů. V dalších podlažích jsou umístěny učebny, kabinety, kanceláře, zasedací místnosti a studentský klub. Na každém podlaží interních atrií je prostor pro setkávání studentů. Na podlahy atrií je použita škála veselých barev, prosvětlujících interiér, i když nesvítí slunce.

O rok později studio AI DESIGN oslovil klient s již vydaným stavebním povolením a požadavkem, zda by architekti mohli jeho budovy upravit a zatraktivnit. Rezidence Sky Barrandov je nakonec tvořena dvěma samostatnými bytovými domy a domem služeb. Celkově je v projektu 108 bytových jednotek s parkováním a zázemím v suterénu.

Výhra mezinárodní soutěže

Navrhovaná stavba Novomlýnské brány Revoluční z roku 2019 se nachází v Praze 1 na konci Revoluční ulice směrem k Vltavě, na křižovatce s Lannovou ulicí, v místě, kde původně stála budova Eliščiných lázní a budova obytného domu. Okolí barokního domu bude nově předlážděno a upraveno s použitím zeleně a bude plně zpřístupněno veřejnosti. V prostoru za barokním domem od ulice Lannova bude navíc vytvořen veřejnosti přístupný venkovní prostor – piazzeta určená k pořádání kulturních akcí.

Centrum Nového Žižkova v Praze ze stejného roku vyhrál mezinárodní architektonickou soutěž na komplex rezidenčních staveb na místě dosluhující telekomunikační budovy na Praze 3. Ve třech výškově gradujících věžích nepřesahujících 100 metrů jsou navrženy nadstandardní byty, zatímco ve vedlejším moderním městském bloku jsou cenově dostupnější byty. V dolních patrech bytových domů jsou rozsáhlé komerční prostory pro služby, obchody, restaurace a kavárny. V návrhu je kladen mimořádný důraz na velký veřejný prostor se zelení, fontánou a uměleckými díly. Celkem se tak zde veřejnosti otevře téměř 70 procent z celkové velikosti tohoto pozemku, tedy plocha asi 27 000 čtverečních metrů. To odpovídá rozloze tří Staroměstských náměstí.

Podívejte se také na další díly pořadu Osobnosti současné architektury ZDE.

Půl roku po vystudování bydlela architektka Kaprálová v Bratislavě, soustavně ale hledala praxi v zahraničí. Nakonec začala pracovat v atelieru Genius Loci, kde v té době hledali architekta. „S mým studijním zázemím jsem byla vhodným kandidátem. V té době realizovali hodně výstav. Bylo to zajímavé období, protože jsem absolvovala projekt od návrhu po realizaci a jeho dohled,“ vypráví. Jednou z nich byla stálá sbírka asijského umění na zámku Zbraslav či výstava Magister Theodoricus v Anežském klášteře, která mapovala uměleckou výzdobu posvátných prostor hradu Karlštejna, za níž stál dvorní malíř císaře Karla IV.

Z úpravy fasády rekonstrukce

Později zatoužila po projektování větších staveb. „Naskytla se příležitost u pana architekta Martina Kotíka. Nastoupila jsem do rozjetého vlaku, tehdy se projektoval komplex budov Longin Business Center Na Rybníčku v Praze. Revitalizovalo se tam také okolí Rotundy svatého Longina,“ přibližuje Kaprálová. Budova o dvou podzemních a 6 nadzemních podlažích byla postavena v roce 2000 a její celková výměra činí 11 000 metrů čtverečních. Součástí budovy je rezidenční objekt, který nabízí 55 apartmánů k dlouhodobému pronájmu.

Kaprálová v roce 2006 založila vlastní studio. „Naskytly se mi menší zakázky vedle práce, a tak jsem se rozhodla, že se osamostatním,“ říká Kaprálová. Jednou z velkých zakázek byla rekonstrukce neorenesančního paláce České spořitelny. „Původní zadání bylo o úpravě fasády, nevědělo se, že se sáhne i na interiér. Zjišťovali jsme postupně, co funguje a nefunguje, dokonce jsme přišli na to, že každé podlaží je řešeno jinak. Spontánně jsme proto udělali úvahovou studii a vytvořili model vstupního vestibulu, který jsme věnovali tehdejšímu generálnímu řediteli banky. Ten po Vánocích rozhodl, že se pojede dál,“ dodává.

Nakonec se z úpravy fasády stala rozsáhlá rekonstrukce. Její součástí byly rozsáhlé úpravy technologického zařízení budovy, restaurátorské práce prováděné v největším rozsahu historie objektu, významné změny v provozním uspořádání budovy, které vedly k získání nových cenných společenských prostor banky a také k přehlednějšímu provozu bankovních služeb. V neposlední řadě byl součástí rekonstrukce nový interiérový design, který je moderní, souzní s historickou budovou, vede s ní demokratický dialog. Budova v roce 2009 získala v kategorii Rekonstrukce ocenění Grand Prix architektů.

Experimentální dřevostavba obklopena lesy

Gabriela Kaprálová si s rodinou v roce 2013 postavila vlastní dřevěný dům Zilvar. „Je to nízkoenergetická dřevostavba. Já jsem k nim tíhla odjakživa a tady jsem si v podstatě vyzkoušela dvojroli architekt – investor spolu s mým manželem a tehdy čtyřletým synem, který měl také právo do toho mluvit. Do zadání chtěl prehistorického členovce, tak jsme se ho snažili zasadit do tvarosloví domu. Nakonec se naklání k dvěstěletému dubu,“ usmívá se.

Experimentální dřevostavba se nachází v okrajové části malé klidné osady obklopené polem, loukami, lesy a je ideální pro relaxaci a odpočinek. Hlavní obytnou část domu tvoří velká společenská „světnice“ s kuchyňkou a jídelnou, na kterou navazuje krytá terasa. Ze světnice jsou po schodištích přístupné galerie, které jsou s přízemím opticky propojeny – prostor tak funguje jako jeden celek.

Atelier vyhrál první cenu

Architektka Kaprálová se také podílela na návrhu proměny zchátralé usedlosti Šatovka. Přestavba by měla začít v průběhu letošního roku. „Účastnili jsme se anonymní architektonické soutěže, která probíhala na podzim 2018. Vyhráli jsme první cenu. Byla to pro náš ateliér obrovská euforie, protože už několik let tíhneme a věnujeme se bydlení pro seniory a veřejně prospěšným stavbám,“ přibližuje.

Jedná se o malý urbanistický komplex, jehož součástí je historický objekt Malá Šatovka, který navazuje na původní zástavbu. Ohnisko společenského života tvoří právě usedlost Šatovka, která je nově zasazena do centrálního náměstí. V Šatovce jsou koncentrovány služby pro obyvatele areálu i pro širokou veřejnost.

Na původní usedlost přirozeně navazuje třípodlažní bytový dům s jídelnou v přízemí a bezbariérovými byty 2+kk v horních podlažích. Na východní straně na něj v rozehrané figuře navazují 4 menší dvoj/tří podlažní bytové domy s bezbariérovými malometrážními byty 1+kk, které obklopují komunitní dvorek situovaný na druhé výškové úrovni. Jednotlivé domy jsou s hlavní budovou propojeny krytou „kolonádou“, díky které lze projít část areálu bezbariérově.

Podívejte se také na další díly pořadu Osobnosti současné architektury ZDE.

Metropolitan Warshaw je nejpokročilejší kancelářskou budovou třídy A v Polsku. Nachází se na historickém náměstí Pilsudski. Tato víceúčelová budova kombinuje 361 700 čtverečních metrů kancelářské plochy s 37 030 čtverečními metry maloobchodů a služeb. K dispozici jsou dvě úrovně podzemního parkování s kapacitou pro 415 aut. Projekt, který navrhl lord Norman Foster, představil polskému trhu nový standard stavebních systémů a povrchových úprav. Budova se prodala v roce 2006.

Na počátku nového tisíciletí atelier Foster + Partners pracoval na škole Bexley Business Academy. Budova s plochou 11 800 metrů čtverečních byla dokončena v roce 2003. O rok později byla nominována na Stirlingovu cenu. V roce 2017 školu převzala Harrisova federace a přejmenovala ji na Harris Garrard Academy. Ve stejném období, v roce 2000, byla dokončena nová tribuna Tattersalls na závodišti Newbury Racecourse v Anglii, která nabízí vynikající výhled na závodište. K dispozici je zde i restaurace či bar.

Výzkumný projekt historie

Viktorie Součková se podílela na plánu revitalizace Nákladového nádraží Žižkov, kde by měla vzniknout nová městská čtvrť s veřejným prostorem nejen pro obyvatele. Vzniknout by zde měly nové parky, jejichž propojení se stávající zelení zajistí nové pěší trasy.  Přestože se jedná o největší dochovanou funkcionalistickou průmyslovou stavbu v Praze, o její přeměně se stále jedná.

Mezinárodní laserové výzkumné středisko ELI Beamlines v Dolních Břežanech je největším výzkumným projektem v dějinách České republiky. Pracovat na něm podle Součkové nebylo snadné. „Museli jsme během šesti týdnů dát dohromady dokumentaci k územnímu rozhodnutí. Naštěstí to není v Praze. Úřad v Dolních Břežanech byl velmi nápomocen, takže jsme to stihli,“ vypráví Součková. Na místě, kde budova střediska stojí, nejdříve stával zemědělský areál přilehlého zámku, později zde bylo zemědělské zázemí, ze kterého se stal brownfield.

Těsné sousedství tunelu

Bogle Architects se v Česku dále zasloužil o kancelářskou budovu "Smíchoff". Ta vyrostla na začátku Plzeňské ulice. Atelier vyhrál investorem vyzvanou soutěž na návrh této stavby v roce 2013. Od prvních skic do dokončení budovy uběhlo více než 6,5 roku. Pozemek je výjimečný umístěním v těsném sousedství Strahovského tunelu.

Za zmínku stojí i další projekty. Šárecký dům nabízí bydlení v Praze 6. Klidná lokalita starých Vokovic a zároveň vynikající dopravní dostupnost dělají ze Šáreckého dvora ideální místo pro aktivní styl života s bohatými možnostmi odpočinku. Pestrobarevné parkové plochy celý projekt sjednocují, napomáhají dosažení souladu mezi historickými a moderními prvky a propojují areál s blízkou vodní nádrží Džbán. V návrhu projektu hraje významnou roli technologie, která dává vzniknout projektu 21. století. Šárecký dvůr zvítězil v prestižní evropské soutěži HOF Awards v kategorii nejlepší rezidenční projekt za rok 2019.

Pavilony v parku

Ke vzniku netradičního typu projektu “Astrid Gardens” vedl impulz pro nový vývoj v žádané rezidenční čtvrti Holešovice. Záměrem investora je vybudovat residenční bydlení ve vnitrobloku s průčelím v ulici U Průhonu a kancelářskou budovu orientovanou na ulici Dělnická. Návrhem uzavřeného dvora Bogle Architects vytváří nové privátní zahrady v srdci městského bloku.

Koncept projektu Pomezí by nejlépe shrnul pojem "pavilony v parku." Areál je umístěn na ideálním pozemku, který je obklopen krásnou přírodou. Zelené plochy obklopují navržené domky a byty. Každá jednotka má přímý vizuální přístup k zeleni, kterou představují nové zelené plochy, cesty, stezky a sportovní centrum.

Podívejte se také na další díly pořadu Osobnosti současné architektury ZDE.

Kancelář AHK pracuje na zakázkách urbanistického plánování, velkých budov administrativních, bytových i polyfunkčních. Projektuje i rodinné domy a interiéry. Mezi urbanistické projekty patří Nový Barrandov, který byl stavěn v letech 1981 – 1992. Z projektu 12 000 bytů pro 40 000 obyvatel byla postavena východní polovina. Nové město je navrženo s tradičními městskými prostory: ulicemi, náměstími, bloky a vnitrobloky. V okolí se nachází dvě velké školy, obchody, poliklinika, pošta i restaurace.

V Barrandově se AHK také zasloužila o sochy, které vzešly ze soutěže. Celkem jich bylo pět: Chaplin od Vladimíra Preclíka před školou na Chaplinově náměstí, Kameraman od Karla Nepraše na předmostí lávky, Kašna - Smyčka pohybu od Huga Demartini a Vladimíra Nováka (dnes je odstraněna a čeká ve skladu, pozn. red.), Obelisk pohybu od Karla Bečváře a Pegas od Michala Gabriela před školou V remízku.

Palác Křižík

Významnou stavbou je palác Myslbek z roku 1996, při kterém kancelář AHK spolupracovala s francouzským architektem Claude Parentem. Pasáž z Příkopů tvoří další, nový vstup z Nového do Starého města. Vstupní bránu z Příkopů symbolizuje nerezová mříž na fasádě, která se ráno otevře a večer zavře. Dům má dvě rozdílné Janusovské fasády: skleněnou do Příkopů, kamennou (kámen Chassagne jako Louvre) do Ovocného trhu. O rok později AHK zrealizovala dům Teta v Jungmannově ulici. „Pod domem jsme vynesli sloupy a zřídili garáž s rampou z Jungmannovy ulice. Na konci pasáže jsme do Františkánské zahrady postavili nový kulatý dům, který je kvůli garáži a pasáži zavěšený na jádru,“ píše se v dokumentu, který má TVarchitect k dispozici.

O deset let později, v roce 2007, vznikl palác Křižík.

„Celý blok jsme přestavěli, domy bourali a navyšovali, měnili schodiště. Pod vzniklým atriem jsou patra garáží, atrium má novu skleněnou střechu. Spielmannovu fasádu jsme dostavěli, doplnili prvky, které původně byly plánované, ale nerealizované. V suterénu je Plzeňská restaurace a kantýna zaměstnanců. Přestavba probíhala paralelně s novostavbou přes Plzeňskou ulici,“ vysvětlují architekti.

V témže roce AHK zrealizovala kancelářskou budovu Smíchov Gate, která navazuje na hotel Ibis také od AHK. Následovala pojišťovna Pankrác a v roce 2019 Green Point, jehož celková realizace od studie po postavení trvala 12 let.

Podívejte se také na další díly pořadu Osobnosti současné architektury ZDE.

Hrdoušek studoval na fakultě stavební. „Končil jsem školu po revoluci. Po vystudování jsem byl chvíli v praxi přímo na stavbě. Zhruba dva roky po škole jsem měl to štěstí, že jsem udělal konkurz do ateliéru Omicron-K, který vedl Martin Kotík. První stavbu, kterou jsem měl možnost u něj dělat, byl burzovní palác Holan,“ vypráví Hroušek, který se s kolegou Lampou seznámil při spolupráci na projektu Buřinka v Praze 3.

Cílem projektu bylo otočení rekonstruované budovy čelem vzad, kdy původní vstupní fasáda byla na opačné straně, než navrhované náměstí. Nevýhodou bylo, že se budova nacházela na opačné straně než je Vinohradská třída a hlavní vstup – fasádu měla do méně důležité ulice. „Problém byl, že barák byl situovaný směrem do Kouřimské ulice. Řešili jsme, jak udělat, aby se otočil do náměstí,“ popisuje Hrdoušek. Problém byl nakonec vyřešen umístěním lehké ocelovo-skleněné konstrukce před fasádu budovy, která svými naklopenými skleněnými deskami odráží na fasádě děj na Vinohradské třídě a na náměstí.

Spojení dvou ateliérů

Později si oba architekti nezávisle na sobě založili vlastní architektonická studia, přesto spolu spolupracovali i nadále. Zatímco Radek Lampa založil Rala s.r.o., Libor Hrdoušek Atelier 15 s.r.o. Jedním z projektů, na němž pracovaly oba ateliéry, byla administrativní budova Crystal v žádané pražské lokalitě Vinohrady. Podoba vstupu nazývaného „jeskyně“ vychází ze záměru odlehčit hmotu, uvolnit parter a zvýraznit hlavní vchod na nároží. Ve čtyřech podzemních podlažích je umístěno parkování, skladové prostory a technické zázemí. Zbývající nadzemní patra jsou určena pouze pro administrativu.

Architekti se nakonec rozhodli oba ateliéry spojit, čímž vznikla architektonická projekční a konzultační kancelář RA15. Ta nedávno vyhrála dvě významné soutěže, konkrétně Stavbu roku za Zastavovací plán Letiště Václava Havla v roce 2018 a o rok později první místo v soutěži o Rezidenci Nádraží Žižkov. Soutěž vyhlásila ve spolupráci s Českou komorou architektů investiční skupina Penta Real Estate, jejíž slogan zní “creating better spaces.” Vítězný návrh RA15 vytváří dokonalou rovnováhu mezi funkčností, lidským měřítkem a kontaktem s přírodou.

Po skončení studia byl zaměstnán v architektonické kanceláři profesora Wilhelma Holzbauera ve Vídni. „Bylo to pro mě hrozně důležité, jsem vděčný za tu možnost,“ přiznává Pelčák. V období 1992–2007 pak vedl společnou kancelář s Petrem Hrůšou Architekti Hrůša & Pelčák, v roce 2008 založil vlastní autorskou architektonickou kancelář Pelčák a partner architekti.

První dokončenou realizací v devadesátých letech je Správní budova Povodí Moravy v Olomouci. Statická, demonstrativně vystavěná stavba z cihel a kamene, která rytmem fasád uvozuje pohyb – plynutí řeky a tedy času. Ohyb řeky sledují dvě různé fasády – jedna čelí řece a druhá rozevírá náruč vstupního nádvoří. Projekt v roce 1999 získal ocenění „Stavba desetiletí“ Olomoucka v kategorii novostavba a v roce 1997 nominaci na Evropskou cenu za architekturu Mies van der Rohe Pavilion Award.

Pelčák má v portfoliu brněnskou Galerii Vaňkovka. Jedná se o první stavbu Jižního centra Brna, která je umístěna v bloku tvořeném bývalými průmyslovými areály, k nimž patří zejména strojní továrna Friedricha Wanniecka, stavební dvůr firmy bratří Eislerů a val železničního náspu dávno zrušené železniční propojky. Základní dispoziční strukturu stavby navrhli architekti ECE v duchu schématu nákupních center. Největší důraz byl kladen na to, aby byla stavba dostatečně městská a její velikost kompenzována měřítkem materiálu blízkým člověku. Tím jsou režné cihly, typické v historickém areálu Vaňkovky. Přibližně 300 metrů dlouhá obchodní Galerie Vaňkovka nyní vytváří spojení mezi historickým jádrem a budoucím hlavním osobním nádražím.

V podhůří Oderských vrchů v obci Osek nad Bečvou stojí rodinná kaple sv. Vendelína, na které Pelčák spolupracoval se stavebníkem. Ten jí postavil svépomocně a věnoval památce dědečka. „V roce 2012 mi zazvonil telefon s nabídkou. Neváhal jsem,“ říká Pelčák, který projektoval i Ústav pro mentálně postižené na Velehradě. Ústav je rozdělen do čtyř obytných vilových pavilonů v zahradě se sadovou úpravou včetně dřevěných altánů. Zvláštní pavilon je určen pro denní práce a hospodářský pavilon s domácími zvířaty slouží pro produkci a terapii.

Momentálně pracuje na hotelu Hard Rock Letná v Praze 7, který dotváří Letenskou pláň v dosud nezastavěné západní části ulice Milady Horákové. V nejatraktivnějších částech hotelu, tedy v přízemí a v nejvyšším podlaží, jsou umístěny veřejně přístupné provozy – restaurace, bary, wellness a fitness včetně bazénu. Ve dvoře hotelu je zahrada. Jeho dokončení je naplánováno na rok 2022

Historie architektury

Profesor Petr Pelčák je zároveň autorem a editorem mnoha publikací zabývajících se teorií či historií architektury. Mezi jeho díla patří například Několik poznámek k současné architektuře, Brněnští němečtí architekti, Oskar Poříska, Brno architektura 1918–1939, Jaroslav Grunt či Generace 1901–1910.

Vedle své architektonické praxe, během které získal řadu ocenění, učil v letech 2003–2016 na Fakultě architektury VUT v Brně. V roce 2008 byl jmenován profesorem. Je členem S.V.U. Mánes, Sächsische Akademie der Künste, Deutsche Akademie für Städtebau und Landesplanung a spoluzakladatelem sdružení Obecní dům Brno.

AARH navrhuje budovy i v zahraničí. Jednou z nich je Villa Aldabra na Seyschellech z roku 2015. „Byla to velmi složitá stavba kvůli místnímu šetření. Pozemek má 52 tisíc metrů čtverečních, je to džungle s převýšením 200 metrů. Každý strom musel být očíslovaný, označený, nějaké jdou vykácet, další jsou nahradit a na jiné se zase nesmělo sáhnout,“ popisuje Hubička.

Hubičkova stavba málem stála i v New Yorku, nicméně z plánu nakonec sešlo. Kromě budov se Hubička věnuje i interiéru. Jedná se konkrétně o německou loď, která se vyráběla na Tchai-wanu v Kaohsiungu. „Je to tam všechno zmenšené, stísněné, ale musí tam být všechno – počínaje úložnými prostory až po kuchyň. Přistupoval jsem k tomu stejně jako k mikrobytu,“ komentuje Hubička.

AARH spolupracuje s nejvýznamnějšími developerskými a investičními společnostmi a největšími stavebními firmami v republice. „Naši klienti mají jasnou představu a ctí autoritu architekta a pokud se na nás obrátí, tak už vědí, co od nás mohou očekávat,“ říká Hubička. Ateliér pracoval i pro české Ministerstvo kultury a Ministerstvo zahraničních věcí. Na AARH se rovněž obrací nejbohatší česká privátní klientela, které imponují velkorysá řešení a nebývale velká pozornost k detailu a materiálovému řešení. Architektonické práce AARH jsou publikovány v českých i zahraničních časopisech a knihách o architektuře.

Více informací najdete na profilu AARH Studio.

Podívejte se také na:

Osobnosti současné architektury - Radan Hubička

Psali jsme také:

Ohlédnutí za prací architekta Radana Hubičky. Jeho budovy stojí téměř po celém světě.

Umění i v rodině

Jedinečný tvůrčí rukopis Květy Pacovské se vyznačuje roznícenou fantazií a staví na hře se znakem, barvou, linií a geometrickými formami, především kruhem. Knižní ilustraci se věnuje od 50. let, vystihuje ji přitom prostorová nevázanost, vtip a smysl pro experiment, jenž v 60. letech tuto přední českou výtvarnici dovedl až k obrázkové knize, která již přestává být pouhým nosičem informace, ale stává se autonomním uměleckým 3D objektem.

Její knihy byly publikovány ve čtrnácti světových jazycích a získala za ně řadu mezinárodních ocenění. Design a umění hraje významnou roli i v životě ostatních členů rodiny Pacovské - životním partnerem jí je umělec a grafický designér Milan Grygar, synové Štěpán a Ondřej se věnují fotografii a grafickému designu. Grafické práce a objekty z papíru a kovu Květy Pacovské je možné zhlédnout v rámci aktuální výstavy Květa Pacovská: Utíkejte na konec v Galerii hlavního města Prahy až do 1. března 2020.

Psali jsme také:

Hlavní cenu Designbloku získala designérka Lucie Koldová

Designblok udělil ceny nejlepším autorům a projektům. Úspěch sklidily značky Javorina či Hideandseek

Podívejte se na TVbydlení.cz:

Jak bydlí designéři

Studio acht se podílelo na mnoha významných projektech. Za zmínku stojí administrativní komplex Vlněna business centre, který se nachází jižně od historického centra Brna na území městského bloku o ploše přibližně 40 tisíc metrů čtverečních. Návrh areálu reaguje na původní zástavbu továrny Vlněna, a to zejména tím, jak pracuje s různými měřítky veřejného prostoru. Zachován zůstal i původní Bochnerův palác, který se architekti ve shodě s investorem rozhodli i přes vypsaný demoliční výměr zrekonstruovat. Hotova je první etapa výstavby, po dokončení bude celý areál otevřen veřejnosti a zasazen v zeleni s vodními prvky.

Ponávka je naopak klasickým brownfieldem na ploše 10,25 hektarů, který díky novému využití podporuje dynamiku pulsujícího městského organismu. Potenciál zanedbaného místa byl nejprve využit pro skladové plochy a retail. Jednoduše modifikovatelné boxy byly následně přestavěny na kancelářské budovy. Na zhodnoceném území vznikla studentská kolej Domeq, která přivedla do místa život i po „office hours“. Momentálně jsou ve výstavbě další dva „Domqy“ a nižší zástavba nabízející služby a vybavení pro nové obyvatele.

Soustavná obnova Pražského hradu

V roce 2010 studio pracovalo na Spielberk Office Center. Jde o kancelářské budovy vysokého standardu. Studio se pod vedením Václava Hlaváčka snažilo navrhnout centrum pro lidi, kteří zde pracují, tak, aby jim bylo nejenom místem práce, ale i odpočinku. Hlavním urbanistickým prvkem je podélné jezero, kolem něhož jsou rozesety jednotlivé kancelářské budovy. Směrem k ulici Heršpická jsou to pětipodlažní Villy, ke kolejím pak budovy IQ. Celý areál vrcholí dvojicí výškových budov Tower A a Tower B. Jednotlivé Villy mají výměry kolem 5000 metrů čtverečních  a jsou propojeny podzemními garážemi. Fasáda je tvořena autentickými holandskými cihlami. Střešní terasy nabízejí panoramatické výhledy na Brno.

Kromě toho se Studio acht od roku 2008 soustavně věnuje obnově exteriéru a interiéru budov tvořících Pražský hrad. První zakázkou byl projekt opravy pláště Královského letohrádku a v následujících letech se ateliér mohl podílet na obnově a v některých případech i přestavbě většiny objektů tvořící tuto nejvýznamnější pražskou dominantu včetně nedalekého Černínského paláce.

Po návratu založili architektonickou a projekční kancelář se svým manželem Lvem Lauermannem. V roce 1996 se kancelář vyhrála 1. místo ve vyzvané soutěži MZV ČR na projekt Českého velvyslanectví v Austrálii v diplomatické čtvrti města Canberra byl navržen komplex vyslanectví, residence a bydlení pro zaměstnance. V klasické zámecké kompozici byly propojeny 3 budovy, včetně zahradních úprav jako representativní místo evropské kultury. Projekt se doposud nerealizoval.

Mezi další projekty, patří například rodinný dům v Černoších z roku 1997. Dům stojí ve strmém svahu na okraji lesa. Ze sklonu terénu vyplynula jeho kaskádovitá forma s několika ustupujícími terasami nad sebou.

Po úmrtí manžela v roce 1999 je ateliér uváděn pouze jejím jménem.

Zajímavým projektem architektky Markéty Cajthamlové je polyfunkční dům v Benešově. Modrá barva fasády podtrhuje význam místa, na kterém dům stojí, a dotváří přechod mezi historickým centrem a moderním Benešovem. Parter obohatil město o obchod s prádlem a kavárnu, první patro obsadily komerční plochy – kanceláře a poslední patro pak dva prostorné byty.

Dalším projektem z kanceláře Markéty Cajthamlové je rodinný dům – chalupa v Konárovicích v malé obci za Kolínem na mírně svažitém pozemku. Chalupa má obytné přízemí s jednou velkou světnicí, průchozí střední chodbou a na druhé straně ložnice a koupelny. Podkroví je využito jako úložný a rezervní prostor.

V interiérech optiky Eye-Eye v Praze je celý interiér provedený z dubového masivu, veškerý sortiment nasvícený na otevřených policích a na podlaze je kletovaný beton. K jednoduchosti přispěla taky loga jednotlivých značek brýlí tvořená formou řezané grafiky.

V roce 2018 jsme realizovali opět projekt v Benešově, a to multifunkční dům, kterého tvar, barva i charakter fasády vychází z místního kontextu. Dům vznikl na hlubokém pozemku, má 5 podlaží s 1 ustoupeným patrem. Je situován na příjezdové ose do centra od Prahy.

Studium na vysoké škole ukončil diplomovou prací na téma Pražského hradu, konkrétně severním předpolím Pražského hradu. Oponentem mu byl bývalý prezident Václav Havel. „Dělal jsem diplomovou práci na jeho zadání. Vytvořil svoji vizi a já jsem se ji snažil naplnit. Probíhali mezi námi konzultace, takže průběh diplomové práce viděl. Nakonec se mu práce líbila,“ říká Lukas. Na Pražském hradě pokračoval ve spolupráci s Bořkem Šípkem na projektu obrazárny, která musela nejprve splnit moderní požadavky na vystavování historických obrazů. Na novém osvětlení se podílel světoznámý designér Ingo Maurer.

Posléze se začal věnovat pedagogické činnosti, kromě výuky na UMPRUM se vrátil na svou bývalou střední školu. Tam vedl ateliér designu nábytku. Současně si otevřel vlastní ateliér, v němž se věnuje především projektům rodinných domů. Ty se snaží zasadit do okolní krajiny a podle vlastních slov je tvoří pro lidi, nikoliv pro sebe. Proto domy odráží charakter lidí, kteří v nich bydlí. Rodinný dům v Horoměřicích je zajímavý poněkud extravagantní architekturou, kde interiér skýtá pohodlné bydlení pro čtyřčlennou rodinu, nebo charakteristickým rysem rodinného domu v Kladně je dřevěný obklad z exotického dřeva.

Pro realizaci dvou téměř totožných domů Spy umístěných na minimálním půdorysu ve vesnickém prostředí, byly navrženy sedlové střechy, odkazující na typický dům české krajiny.

Při navrhování rodinného domu ve Vonoklasech bylo omezujícím faktorem jeho umístění v blízkosti CHKO Český kras. Vzhledem k dominantnímu výhledu, je část přízemí zcela prosklena a pohled do zahrady a navazující krajiny se tak stává součástí interiéru.

Práce Víta Lukase má přesah i na Humanitární středisko Oáza v Lidicích. „Byla to první stavba, která se tam postavila od šedesátých let, protože tam byla stavební uzávěra. Středisko slouží pro přeživší oběti vyhlazení Lidic. Centrální společenská místnost je zastropena viditelnou dřevěnou konstrukcí s atypickým lustrem. V několika architektonických detailech je aplikován symbol trnové koruny, která je atributem obce Lidice.

V současnosti Vít Lukas pracuje jako hlavní městský architekt v Novém Městě nad Metují.

Kniha čtenáře zavede do části Bubenče v okolí budovy Akademie výtvarných umění, dokončené na počátku dvacátého století. V této oblasti se usazovali výtvarníci – sochaři, malíři a grafici –, ale také architekti a fotografové, kteří pracovali v četných ateliérech v podkroví zdejších činžáků nebo v objektech postavených ve vnitroblocích. Působili tu například Jan Štursa, Stanislav Sucharda, Josef Mařatka, Cyprián Majerník, Josef Gočár, Bedřich Feuerstein či Josef Havlíček. Kniha má celkem 184 stran, je vázána s přebalem a uvnitř čtenáři naleznou barevné fotografie. Objednat si ji můžete zde.

Psali jsme také:

Zdeněk Lukeš, Pavel Hroch: Praha na prahu moderny

Profil Zdeňka Lukeše

S historikem architektury Zdeňkem Lukešem vznikají pro TV Architect autorské seriály:

Skryté poklady architektury

Osobnosti současné architektury

Ateliér Fránek Architects nepůsobí jen v Česku, ale i v zahraničí. K zahraničním projektům architekt přistupuje stejně jako k tuzemským. „Musíte si najít partnera a musíte tam jezdit. To je všechno, co je jiné, než tady,“ komentuje Fránek a dodává, že je mnohdy rychlejší jet do Pekingu, než na druhou stranu republiky. K zahraničním realizacím se dostal skrze Čechy, kteří jej vyzvali, aby se do projektů zapojil. Poptávka po Stezce do oblak Świeradów-Zdrój na jihu Polska, kterou ateliér momentálně chystá do výstavby a čtyři roky ji projektuje, vznikla na základě již postavené Stezky do oblak na Dolní Moravě v Česku, která byla publikována v zahraničním tisku.

Než se však Fránek do projektování pustí, musí nejprve vidět místo, kde budoucí realizace bude stát. „Zmapuji si to, projdu a musím být přesvědčený o tom, že stavba dobře dopadne a nedělám zbytečnou práci. Vybírám si tak, abych se za nic nemusel stydět,“ vysvětluje Fránek. Zároveň je přesvědčený o tom, že je člověk součástí přírody a je chyba, že se na to téměř zapomnělo. Proto se snaží, aby jeho realizace přírodě nijak neubližovaly. Nebrání se ekologické architektuře, při níž se, jak sám přiznává, naučil pracovat se svislými zelenými stěnami, které mnozí považují za zbytečné. Příroda mu je velmi blízká a na jejím základě plánuje vydat novou publikaci, která se tomuto tématu bude věnovat z filozofického hlediska. Také doufá, že nynější a budoucí generace dalšímu ničení přírody zabrání.

Mezi osobnosti, které Zdeňka Fránka v průběhu kariéry ovlivnili, patří například John Hejduk. Americký pedagog a architekt s českými kořeny věnoval tehdejšímu československému prezidentovi Václavu Havlovi plastiky připomínající smrt Jana Palacha. „Vřele mě přivítal a strávili jsme spolu celé dopoledne. Daroval mi knihy a prohlédl si projekty, které jsem do té doby dělal,“ vzpomíná Fránek na setkání s Hejdukem.

Více informací najdete na profilu Zdeněk Fránek.

Podívejte se také na:

Osobnosti současné architektury - Zdeněk Fránek

Zdeněk Fránek: Vývoj architektury do budoucna

Psali jsme také:

Neratovice budou mít vlastní kostel. O návrh církevní stavby se postaral architekt Zdeněk Fránek.

Významný nejen v tuzemsku

Cenu Stanislav Fiala převzal od loňského vítěze Architekta roku Petra Hájka, předsedy představenstva ABF, a.s., Pavla Sehnala a vydavatele časopisu INTRO Jana Hejhálka. „Cesta, která vás zavede až sem, je dlouhá. A pak tady člověk stojí sám a cítí se nepatřičně. Ale radost přichází a vy ji můžete předat dál, vašemu týmu. Hromadě lidí, která se musí na stavbě podílet. Je to ocenění pro ně... A také je důležité poděkovat lidem, kteří čeří vodu našeho českého jezírka a předkládají veřejnosti to, čeho by si měla všimnout. Děkujeme jim za jejich energii,“ řekl pokorně Stanislav Fiala do pléna po převzetí ocenění.

Mnoho jeho staveb získalo ocenění nejen v tuzemsku, ale i v zahraničí. V roce 2000 se dostal s administrativní budovou MUZO v pražských Strašnicích mezi finalisty prestižní evropské ceny za současnou architekturu Mies van der Rohe Award. Mezi jeho významné stavby patří kupříkladu Palác DRN na Národní třídě v Praze či Bytový dům Puškinova. Stanislav Fiala se narodil v roce 1962 v Mostě. Vystudoval Fakultu architektury ČVUT a Školu architektury na AVU v Praze. V devadesátých letech byl společníkem známého D.A. Studia, později ateliéru D3A, od roku 2009 je jednatelem společnosti Fiala+Nemec.

Čestné uznání poroty

V průběhu slavnostního večera se předávalo i ocenění Architekt Obci, titul udělovaný Ministerstvem pro místní rozvoj, Svazem měst a obcí a časopisem Moderní obec za rozvoj obce a jejího fungování v budoucnu. Cenu si převzal architekt a urbanista Milan Košař. „Architekt Milan Košař působil pětadvacet let ve Vysokém Mýtě jako odborný poradce při rozhodování v oblasti územního plánování, urbanismu a architektury. Spolupracoval s projektanty při přípravě nových staveb i rekonstrukcí, podílel se na zpracování zadání studií a také realizaci veřejných architektonicko-urbanistických soutěží,“ řekl přítomný starosta Vysokého Mýta František Jiraský.

Čestné uznání poroty získala producentka Jana Kostelecká za mnohaletou propagaci architektury. Od roku 2014 vydává ve svém nakladatelství non-fiction literaturu pro děti a mládež, věnovanou architektuře a designu. Podílí se také na řadě dalších projektů souvisejících se současnou architekturou - knižní verze Šumných měst, Městské zásahy, anastomosis či Projektil 33. Jana Kostelecká je absolventkou oboru čeština a dějiny umění na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně.

Psali jsme také:

Kancelářskou budovu DRN na Národní třídě nově vlastní společnost KGAL

Osobnosti současné architektury – Stanislav Fiala

Díky úzké spolupráci s Českou komorou architektů si účastníci akce budou moci prohlédnout výstavu České ceny za architekturu, která představí letošní finalisty soutěže. Summit architektury a rozvoje je určen pro přibližně 700 hostů, z toho bude 200 zvaných vedoucích představitelů z řad samosprávy, státní správy, odborníků a investorů. Akce je pro zájemce zdarma, je však nutné se včas zaregistrovat na oficiálních webových stránkách Sdružení pro architekturu a rozvoje.

Nejinspirativnější koncertní budovy

Jedním z témat diskuze bude nová koncertní hala v Praze a přínosy, které může přinést. Konference se dotkne stavebního rozvoje České republiky. Řeč přijde i na velký problém, čímž jsou zdlouhavé povolovací procesy, o kterých bude hovořit prezident Svazu podnikatelů ve stavebnictví Jiří Nouza. Radní pro legislativu a bydlení Hana Kordová Marvanová promluví o podpoře výstavby bydlení a zavedení centrálního stavebního úřadu pro velké stavby.

Na Summitu budou představeny nejinspirativnější koncertních budovy světa, následovat bude otevřená diskuse za účasti nejoceňovanějších českých architektů a urbanistů. Akce se zúčastní například česko-britská architektka Eva Jiřičná, tuzemští architekti Josef Pleskot či Zdeněk Fránek a svými zkušenostmi z Hamburku přispěje také německý urbanista Peter Gero.

Mezi hosty budou také zástupci valné většiny politických stran v Zastupitelstvu HMP včetně zástupců pražské koalice (Piráti, Praha sobě, Společné síly pro Prahu). Za stát vystoupí představitelé ministerstva pro místní rozvoj, kteří zde představí nejčerstvější informace k probíhající rekodifikaci stavebního práva.

Psali jsme také:

Koalice plánuje novou koncertní síň. Hala v budoucnu pojme až 2200 návštěvníků

Eva Jiřičná převzala Cenu města Zlína

Najdete na TV Bydlení:

Central Group koupil velkou část areálu bývalé Sigmy Modřany. Postaví tam byty

Nejprve pracovala v Chemoprojektu, později spolupracovala se svým manželem Janem Šrámkem a s řadou dalších architektů, mezi kterými byl také Ladislav Lábus. Je autorkou a spoluautorkou řady výrazných staveb ve stylu postmoderny, jako například vestibul Hlavního nádraží v Praze či Meteorologická stanice Šerák. Mezi její významné realizace patří také Dům na Můstku, komerční a administrativní budova na spodním čele Václavského náměstí, jež je kulturní památkou České republiky. V roce 2010 se podílela na nové budově ČVUT v Praze. „Proti původní škole je poprvé udělaný prostor, kde člověk vidí a může vidět dalšího člověka, který je v úplně jiném patře, v jiném ústavu. A vidí ho přímo, nesmí se tam pověsit záclona,“ řekla o nové budově architektka Alena Šrámková pro Českou televizi.

Držitelka několika ocenění

V roce 1992 založila vlastní ateliér Šrámková architekti, kde pracovala spolu se dvěma kolegy. Ateliér se zúčastnil řady soutěží, často zvítězil či byl oceněn, některé stavby bohužel zůstaly jen na papíře. Šrámková byla první předsedkyní rady Obce architektů po roce 1989. Organizace jí v roce 1994 udělila Cenu osobnosti české architektury. Je také držitelkou mnohých ocenění. V roce 2008 obdržela od prezidenta Václava Klause medaili Za zásluhy o stát v oblasti kultury a umění. V roce 2007 jí byla udělena pocta České komory architektů a o tři roky později obdržela cenu Ministerstva kultury za přínos v oblasti architektury.

Psali jsme také:

Profesorka Alena Šrámková oslaví devadesáté narozeniny

Soutěž Architekt roku se pořádá také proto, aby se poukázalo na význam a důležitost architektury pro život a kulturní rozvoj společnosti. Soutěž se rovněž snaží vyzdvihnout výjimečnou roli architektů a mimo jiné šíří osvětu o kvalitní architektuře. Mezi nominovanými se objevili projektující architekti, ale i teoretici či pedagogové.

Spokojenost klienta

Mezi finalisty se nakonec probojovalo architektonicko-designerské studio Ellement. Ateliér působící ve Zlíně se zaměřuje na baťovské domky, provozuje infopoint, vydává publikace, pořádá výstavy a přednášky. Aktivně spolupracuje s výtvarníky i sociology. Prioritou architektů ze studia Ellement je, aby se v nové stavbě cítili klienti dobře. Významnou prací ateliéru je revitalizace spodní části Gahurova prospektu ve Zlíně.

Dalším finalistou je architekt Stanislav Fiala, mezi jehož nejvýznamnější realizace z posledních let patří Palác Špork, Palác DRN, Bytový dům Puškinova v Praze či Golfklub Čertovo břemeno v Alenině Lhotě. „Stanislav Fiala je tvůrcem originálního světa, kterého si s prací někoho jiného v Česku nespletete. Tvrdě pracuje, přemýšlí nad každým detailem a s citem sobě vlastním nachází nečekaná řešení stovek problémů, které se na každé stavbě vynořují,“ uvedla odborná porota.

Estetický náboj

Významným finalistou soutěže se stal též architekt Zdeněk Fránek, u něhož porota řekla, že: „jeho vnímání architektury směřuje k umělecké volnosti a kreativnosti, k výkonům, kterými cíleně hodlá přesahovat pragmatickou dimenzi architektury. Tomuto pojetí bytostně věří. Prokázal to i v letošním roce, kdy podruhé suverénně uspěl při řešení ostře sledovaného domu U Milosrdných v Praze 1, tzv. Maršmelounu.“

Do finále se probojovala i architektonická dvojice Petr Stolín a Alena Mičeková. Mezi jejich významné stavby patří Mateřská škola Nová Ruda ve Vratislavicích nad Nisou a ZEN-houses v Liberci. Výběr této autorské dvojice porota odůvodnila takto: „jejich architektura získává prostřednictvím rafinovaného použití běžných stavebních materiálů silný estetický náboj.“

Poctivá analýza

Pátým finalistou se stal architekt Petr Všetečka. Mezi jeho realizace patří obnova baťovské architektury Zlína, Jurkovičova vila v Brně či nová expozice a přestavba mauzolea v Národním památníku na Vítkově. Porota si cení jeho zapálení do rekonstrukcí, adaptací a dostaveb. „Na začátku každé takové práce stojí poctivá analýza, pochopení a porozumění kvalitám již existujícího. Petr Všetečka se této náročné činnosti systematicky a poctivě věnuje dlouhé roky,“ uzavírá odborná porota důvody, které je vedly k výběru jednotlivých finalistů.

Psali jsme také:

Soutěž Architekt roku 2018 zná pět finalistů

Soutěž Architekt roku 2018 zná vítěze